Desetikrejcar

Desetikrejcar (10 krejcar) byl stříbrnou mincí zavedenou v českých zemích během vlády Ferdinanda I. jako součást zlatníkového měnového systému. Tento nominál o hmotnosti 3,8 až 4,0 gramů představoval základní stříbrnou minci habsburské monarchie po více než tři století.

Historie

Počátky desetikrejcaru souvisí s nástupem Ferdinanda I. (1526-1564) na český trůn a jeho snahou o unifikaci měnového systému v habsburských državách. Jako součást zlatníkové měny představoval desetikrejcar praktický nominál pro běžné obchodní transakce. První ražby nesly průlomovou ikonografii - panovník byl zobrazen s kompletními insigniemi moci, držící královské žezlo a říšské jablko, doplněné číslicí 10 označující hodnotu.

Systematická produkce desetikrejcarů začala v 60. letech 16. století. Pražská mincovna zahájila ražbu v období 1562-1565 pod vedením mincmistra J. Hardera. Souběžně probíhala výroba v Kutné Hoře (1562-1564) pod správou mincmistrů M. Lídla a L. Karela. Významným centrem byla také jáchymovská mincovna, kde v letech 1562-1564 razil J. Geizkofler.

Éra Maxmiliána II. (1564-1576) přinesla rozšíření produkce. Praha vyráběla desetikrejcary roku 1568 (J. Harder), Kutná Hora kontinuálně v letech 1565 (M. Lídl a L. Karel), 1566-1568 (L. Karel a J. Šatný) a 1569-1572 (J. Šatný a S. Vodolínský). Jáchymovská produkce pokračovala v obdobích 1565-1566 a 1568-1570 pod vedením J. Geitzkoflera. Nově se připojily České Budějovice roku 1569 s mincmistrem T. Gebhartem.

Zásadní změna nastala roku 1573, kdy habsburská monarchie opustila zlatníkový systém ve prospěch tolarové měny. Tato reforma měla fatální dopad na desetikrejcar - ze stříbrného nominálnu se stal měděný, což drasticky snížilo jeho prestiž. V českých zemích, konkrétně v pražské mincovně, došlo k obnovení výroby až za vlády Marie Terezie (1740-1780).

Marie Terezie vrátila desetikrejcaru stříbrný standard s hmotností 3,7 gramů. Pražská mincovna produkovala tyto mince v letech 1757-1760, 1763-1765 pod mincmistrem P. Erdmannem, dále 1766 a 1768 (P. Erdmann a A. Stöhr) a 1777-1780 (P. Erdmann a I. Kendler).

Manžel Marie Terezie, František I. Štěpán Lotrinský (1740-1765), nechal v téže mincovně razit desetikrejcary v letech 1758, 1759, 1761 a 1763 rovněž pod vedením P. Erdmanna. Jeho syn Josef II. (1765-1790) pokračoval v pražské ražbě pouze v letech 1777-1782 s postupným přechodem mezi mincmistry P. Erdmannem a I. Kendlerem.

Za Františka II. (od 1804 jako František I., 1792-1835) byly v Praze vyraženy desetikrejcary pouze v letech 1795 (I. Kendler) a 1815 (A. Stöhr) s hmotností 3,8 gramů. Poslední české desetikrejcary vznikly za Ferdinanda V. (1835-1848) v letech 1837-1839 pod vedením J. Hippmanna. Po tomto datu již nebyla v českých zemích ražba desetikrejcarů obnovena.

Význam a technické aspekty

Desetikrejcar představoval klíčový článek habsburského měnového systému. Jeho hodnota odpovídala denní mzdě nekvalifikovaného dělníka, což z něj činilo ideální platidlo pro každodenní transakce. Stříbrné složení zajišťovalo stabilitu kupní síly a důvěru v měnu.

Ikonograficky desetikrejcary dokumentují vývoj panovnické reprezentace. Od prostého portrétu Ferdinanda I. přes barokní kompozice Marie Terezie až po klasicistní pojetí Františka II. Kvalita ražby odrážela technickou vyspělost jednotlivých mincoven a umění mincmistrů.

Přechod ze stříbra na měď v roce 1573 ilustruje ekonomické tlaky 16. století - rostoucí potřeba drahých kovů pro mezinárodní obchod vedla k jejich stahování z drobného oběživa. Návrat ke stříbru za Marie Terezie souvisel s konsolidací monarchie a potřebou kvalitní drobné mince.

Zajímavosti

• Desetikrejcary Ferdinanda I. byly první české mince zobrazující panovníka s kompletními korunovačními klenoty
• Měděné desetikrejcary z období 1573-1740 se v Čechách vůbec nerazily - monarchie je vyráběla pouze v alpských zemích
• Mincmistr P. Erdmann razil desetikrejcary pro tři různé panovníky během 23 let své kariéry
• Některé desetikrejcary Marie Terezie nesou posmrtné ročníky - razily se i po její smrti roku 1780
• Poslední české desetikrejcary z let 1837-1839 jsou dnes vzácností - většina byla přetavena při měnové reformě 1857