Dillí

Dillí je megaměsto a zvláštní hlavní teritorium na severu Indie, které zahrnuje historické Staré Dillí i Nové Dillí – správní centrum indického státu. Patří k nejvýznamnějším uzlům obchodu, dopravy a kultury v regionu a má mimořádně dlouhou a vrstevnatou historii.

Historie

Dillí vyrůstalo na strategickém místě severní Indie, v blízkosti řeky Jamuny a na křižovatce cest, které spojovaly úrodné nížiny Gangy s oblastmi na severozápadě. Díky tomu se zde po staletí střídaly mocenské vrstvy i kulturní vlivy a město se opakovaně stávalo politickým centrem širšího okolí. V historických pramenech se Dillí neobjevuje jako „jedno jediné město“, ale spíše jako prostor, v němž vznikaly a zanikaly jednotlivé sídelní celky – starší čtvrti, opevněná města a později i plánované administrativní části.

Výrazný zlom přinesl středověk, kdy se Dillí stalo sídlem Dillíského sultanátu (1206–1526). V této éře město fungovalo jako metropole muslimských dynastií, které z Dillí řídily rozsáhlá území severní Indie. Vedle správy a vojenství se rozvíjely řemesla, obchod i vzdělanost a do městské krajiny přibyly monumenty, jež měly zviditelnit legitimitu vládců i prestiž hlavního města. Dillí tehdy získalo pověst místa, kde se „zhušťuje“ moc: kdo ovládal Dillí, mohl často uplatňovat nárok na širší panství.

Roku 1526 otevřela cestu k nové kapitole vítězná výprava Bábura, po níž se Dillí (spolu s Ágrou) stalo jedním z klíčových center Mughalské říše. Mughalská správa posílila dvorskou kulturu, architekturu i státní ekonomiku a město se znovu proměnilo ve výkladní skříň imperiální moci. Zvlášť výrazně se do podoby Starého Dillí otiskla výstavba 17. století, kdy Šáhdžahán založil opevněné město Šáhdžahánábád, spojené s Červenou pevností a velkými reprezentativními stavbami. Tato vrstva dodnes určuje charakter „historického Dillí“ s jeho tržišti, mešitami a hustou zástavbou.

Od 18. století se postavení města komplikovalo: mughalská moc slábla a o vliv v regionu soupeřily různé síly. V polovině 19. století se Dillí dostalo pevně pod britskou kontrolu a role města se začala měnit v rámci koloniální správy. Zásadním symbolem nové éry bylo rozhodnutí Britů přesunout roku 1911 hlavní město Britské Indie do Dillí a vybudovat zde nové administrativní centrum. Plánované Nové Dillí bylo slavnostně otevřeno roku 1931 a stalo se moderní „vládní“ tváří metropole.

Po vzniku nezávislé Indie v roce 1947 zůstalo Dillí hlavním městem, přičemž Nové Dillí plní roli sídla klíčových státních institucí. Správní status území se v moderní době vyvíjel: Dillí je dnes zvláštním celkem s postavením Národního hlavního teritoria Dillí (National Capital Territory of Delhi), které kombinuje prvky místní samosprávy se specifickým vztahem k federální vládě. Tato „dvojí“ povaha – historické město a současně správní centrum státu – patří k nejvýraznějším rysům Dillí i v současnosti.

Město, památky a numismatické souvislosti

Dillí se v běžném pojetí skládá ze dvou velkých vrstev: Staré Dillí představuje historické jádro s živým obchodem, tradiční zástavbou a památkami mughalské éry, zatímco Nové Dillí je plánované administrativní centrum s širokými třídami, úřady a reprezentačními budovami. V jednom městském prostoru se tak potkává středověká a raně novověká urbanistika s moderním plánováním 20. století. Výsledkem je metropole, jejíž „tvář“ se mění doslova po kilometrech – od úzkých uliček bazarů až po velkorysé vládní čtvrti.

Z hlediska mincovnictví je Dillí významné tím, že po staletí fungovalo jako jedno z hlavních míst ražby v severní Indii. Za Dillíského sultanátu se zde razily zejména stříbrné a zlaté mince s arabskými nápisy a náboženskými i panovnickými tituly; v opisové části se často objevuje i název mincovny, uváděný v různých podobách (například jako „Delhi“ v arabském přepisu nebo v poetických názvech typu Dar al-Islam). U mughalských ražeb se Dillí prosadilo jako prestižní mincovní místo, kde byla důležitá čitelnost kaligrafie, přesnost váhy i reprezentativní vyznění opisu.

Na přechodu mezi sultanátními a mughalskými tradicemi stojí i vývoj „rupie“: stříbrná mince zvaná rupija byla v 16. století standardizována a následně se stala jedním z nejvlivnějších typů platidla v regionu. Pro určování mincí spojených s Dillí je praktické sledovat kombinaci údajů v opisu – jméno vládce, dataci (často v hidžře) a zmínku o mincovně, kterou u islámských mincí uvozuje například výraz zarb („raženo v“). Právě tyto prvky obvykle rozhodují, zda jde o ražbu z Dillí, nebo o emisi jiné severoindické mincovny.