Dirham
Dirham je stříbrný nominál islámského mincovnictví vážící 2,97 gramů, jehož ražbu inicioval umajjovský vládce Abd al-Malik ibn Marván následně po roce 697. Tato mince s výlučně arabskými kúfickými texty religiózního charakteru a údaji o ražbě se stala základním platidlem muslimského světa a významným obchodním artiklem raného středověku.
Historie
Dirham vznikl jako součást komplexní měnové reformy chalífy Abd al-Malika prováděné mezi lety 695-697 našeho letopočtu. Reforma představovala snahu o vytvoření samostatného islámského monetárního systému nezávislého na byzantských a sásánovských vzorech. Název dirham pochází z řeckého
První dirhamy nesly revoluční design - kompletní absence figurálních motivů nahrazených výhradně kúfickou kaligrafií. Na lícní straně se objevovala šaháda (muslimské vyznání víry) a súra 112 z Koránu. Rubová strana obsahovala súru 9:33, hidžrský letopočet (počítaný od Mohamedova přesunu z Mekky do Medíny roku 622) a označení mincovny. Později přibylo také jméno vládnoucího chalífy či emíra.
Během abbásovského chalífátu (750-1258) se dirham stal skutečně mezinárodní měnou. Mincovny fungovaly od Al-Andalusu po Transoxánii, přičemž každá používala standardizované razidla s místními specifiky. Kvalita stříbra zpočátku dosahovala 95-98%, postupně však docházelo k devalvacím. Za vlády Hárúna ar-Rašída (786-809) obsahoval dirham už jen 70% stříbra.
Arabská expanze 8.-11. století rozšířila dirhamy daleko za hranice dár al-islám. Vikingové je získávali výměnou za otroky a kožešiny, přičemž po Volze a Dněpru proudily miliony dirhamů do Skandinávie a východní Evropy. Odhaduje se, že ve švédských pokladech se nachází více abbásovských dirhamů než v celém muslimském světě.
Do evropského prostoru pronikaly dirhamy především obchodními cestami. Kupci z Córdoby, Káhiry či Damašku je používali při transakcích v Benátkách, Cařihradu nebo Kyjevě. Křesťanští panovníci tolerovali jejich oběh kvůli kvalitnímu stříbru. Karel Veliký dokonce uvažoval o ražbě vlastních mincí podle dirhamového standardu.
Na území českých zemí dokládají přítomnost dirhamů četné nálezy. Nejslavnější depot objevený u Kelče na Novojičínsku roku 1938 obsahoval desítky dirhamů z 9.-10. století společně s šperky a slovanskými mincemi. Tyto nálezy svědčí o zapojení Velkomoravské říše do dálkového obchodu s Chazarskou říší a Volžským Bulharskem. Další významné depoty byly nalezeny u Staré Boleslavi, Prahy-Vyšehradu a Němčic nad Hanou.
Postupný úpadek jednotného chalífátu vedl k regionalizaci dirhamových ražeb. Fátimovci v Egyptě, Sámánovci v Persii, Ghaznovci v Afghánistánu - každá dynastie modifikovala váhu a ryzost podle místních podmínek. Ve 13. století mongolská invaze fakticky ukončila klasickou éru dirhamů, ačkoliv název přežil v různých formách.
Technické parametry a ekonomický význam
Standardní váha 2,97 gramů byla odvozena ze sedmi desetin mithqálu (4,25 g), což vytvářelo elegantní poměr mezi zlatým dínárem a stříbrným dirhamem. Teoretický kurz činil 1 dínár = 10 dirhamů, v praxi však fluktuoval podle dostupnosti kovů mezi 1:7 až 1:15.
Ražba dirhamů vyžadovala sofistikovanou organizaci. Mincovny (dár as-sikka) fungovaly pod přísným státním dohledem. Razidla vyráběli specializovaní rytci, kteří museli perfektně ovládat kaligrafii. Kvalita provedení sloužila jako ochrana proti padělání - nesprávně napsané arabské písmo okamžitě prozradilo padělek.
Dirhamy plnily trojí ekonomickou funkci: byly platidlem pro každodenní transakce, jednotkou pro výpočet zakátu (náboženské daně) a prostředkem uchování hodnoty. Islámské právo přesně definovalo minimální věno (mahr) a krevní výkupné (díja) v dirhamech, což zajišťovalo jejich konstantní poptávku.
Zajímavosti
- Vikingské runy na dirhamech dokazují, že Seveřané je používali jako šperky - rytí run "znesvětilo" islámské nápisy
- Největší poklad dirhamů - 200 000 kusů - byl nalezen roku 1929 u vesnice Murom v Rusku
- Křižáci razili napodobeniny dirhamů s křesťanskými symboly pro obchod s muslimy - paradoxní spojení kříže a arabštiny
- Moderní Spojené arabské emiráty používají dirham jako měnu od roku 1973, čímž obnovily tisíciletou tradici
- Alchymisté věřili, že arabské nápisy na dirhamech obsahují magické formule pro transmutaci kovů