Dvacetičtyřkrejcar

Dvacetičtyřkrejcar (24 krejcar) byla stříbrná mince zavedená v českých zemích měnovou reformou stavovského direktoria dne 15. června 1619. Tento nominál o hmotnosti 5,8 gramů představoval významný platební prostředek během třicetileté války a následujících epoch až do počátku 19. století.

Historie

Vznik dvacetičtyřkrejcaru souvisel s českým stavovským povstáním a potřebou financovat válečné výdaje. Stavovské direktorium vydalo 15. června 1619 mincovní instrukci zavádějící nový nominál jako součást reformy měnového systému. Mince měla posílit postavení české koruny a demonstrovat suverenitu stavovské vlády vůči Habsburkům.

První ražby vznikaly v českých mincovnách již roku 1619. Praha zahájila produkci pod mincmistrem Benediktem Hübmerem, následovaná v roce 1620 Pavlem Škrétou. Kutnohorská mincovna razila dvacetičtyřkrejcary v letech 1619-1620 pod vedením Šebestiána Hölzla, jáchymovská mincovna ve stejném období pod správou Kryštofa Lengenfeldera.

Na Moravě fungovala výhradně olomoucká mincovna, která produkovala vlastní variantu s šachovnicovou moravskou orlicí a opisem MONETA NOVA MARCHIO MORAVIAE. Rubová strana nesla čtyřhran obtočený vinnou révou s nápisem VNIO TE STANTE VIREBO a označením hodnoty 24. Mincmistrem byl Kryštof Cantor. Ve Vratislavi vznikl jediný ročník 1622 s portrétem Ferdinanda II. pod vedením Jana Riegra.

Zimní král Fridrich Falcký (1619-1620) pokračoval v emisi dvacetičtyřkrejcarů se svým portrétem v několika mincovnách: Praha 1620 (P. Škréta), Kutná Hora 1620 (Š. Hölzl), Jáchymov 1620 (C. Lengenfelder), Opava 1620-1621 (K. Cantor) a Olešnice 1620-1621 (J. Tuchmann). Tyto ražby představují vzácné doklady krátké vlády "zimního krále".

Po porážce stavovského povstání nastalo období kiperových ražeb (1621-1623), kdy konsorcium v čele s Hansem de Witte drasticky snižovalo kvalitu mincí. Dvacetičtyřkrejcary této éry obsahovaly minimální množství stříbra. Ražba probíhala masivně v Praze (1623, B. Hübmer), Kutné Hoře (1622, Š. Hölzl), Brně (1621, H. Petz; 1622-1623, neznámý mincmistr), Vratislavi (1623, J. Tuchmann, později B. Zwirner; 1624, B. Zwirner), Nise (1623, Zwirner), Opoli (1623, Frenzel), Hlohově (1623, B. Zwirner, později J. J. Huser) a Hradci u Opavy (1623, B. Zwirner a D. Raschke).

Kaláda z prosince 1623 ukončila éru kiperových ražeb. S návratem k "minci dobrého zrna" nebyla ražba dvacetičtyřkrejcarů ihned obnovena. Nominál se vrátil až v pozdějších desetiletích jako stabilní součást habsburského měnového systému.

Poslední období ražby dvacetičtyřkrejcarů nastalo za Františka II. (1792-1835). Tyto mince již nenesly portrét panovníka, pouze nápis 24 KREUTZER ERBLAENDISCH. Jediným ročníkem byl rok 1800, ražený mincmistrem I. Kendlerem. Tím definitivně skončila více než 180letá historie tohoto nominálu.

Technické parametry a ikonografie

Standardní dvacetičtyřkrejcar měl hmotnost 5,8 gramů při průměru 31 milimetrů. V období kiperové inflace hmotnost kolísala a obsah stříbra klesal až na 20%. Vratislavské ražby Ferdinanda II. měly redukovanou hmotnost 5,26 g při průměru 28 mm.

České varianty nesly na lícní straně českého lva s opisem IN DEO FORTITVDO (V Bohu je síla) a hodnotovým označením 24. Rubová strana zobrazovala korunu s letopočtem pod ní, doplněnou opisem MONETA REGNI BOHEMIAE a značkou mincmistra. Moravské ražby měly specifickou ikonografii s orlicí a vinnou révou.

Dvacetičtyřkrejcary představovaly střední nominál vhodný pro obchodní transakce. Hodnota 24 krejcarů odpovídala 2/5 zlatého nebo 4 šestkrejcarům. V době největšího rozšíření tvořily páteř stříbrného oběživa vedle tolarů a jejich zlomků.

Zajímavosti

• Heslo "IN DEO FORTITVDO" bylo osobním mottem českých stavů během povstání proti Habsburkům
• Fridrich Falcký razil dvacetičtyřkrejcary pouze 13 měsíců - dnes patří k nejvzácnějším českým raně novověkým mincím
• Moravské dvacetičtyřkrejcary s révou obsahovaly symboliku jednoty českých zemí - "Tvou jednotou kvetu"
• Některé kiperové dvacetičtyřkrejcary obsahovaly tak málo stříbra, že černaly během několika dnů
• Nález z Frýdlantu (1960) obsahoval přes 3000 dvacetičtyřkrejcarů z období třicetileté války
• Poslední dvacetičtyřkrejcar z roku 1800 je paradoxně jednou z nejběžnějších variant - byl ražen ve velkém nákladu