Dvoukoruna

Dvoukoruna (2 koruna) představuje minci, která na českém území vznikla poprvé v roce 1912 jako stříbrný nominál s hmotností 10 gramů a ryzostí 835/1000. Tento významný platební prostředek prošel složitým vývojem od ekvivalentu habsburského zlatníku až po moderní ocelovou minci České republiky.

Historie

První dvoukoruny pro české země byly vyraženy roku 1912 v rámci rakousko-uherské monarchie. Do oběhu vstoupily 20. května 1912 jako stříbrná mince vážící 10 gramů s obsahem stříbra 835 tisícin. Fakticky nahrazovaly zlatník, který byl základním nominálem do měnové reformy 1892. Tato habsburská dvoukoruna představovala solidní stříbrné platidlo střední hodnoty.

Po vzniku Československa došlo k přerušení ražby dvoukorun. Rakouská dvoukoruna byla obnovena až roku 1914, těsně před vypuknutím první světové války. Válečná inflace a nedostatek drahých kovů vedly k postupnému stahování stříbrných mincí z oběhu a jejich nahrazování papírovými platidly.

Československá republika dlouho váhala se zavedením vlastní dvoukoruny. Teprve po druhé světové válce vznikly první československé dvoukoruny v letech 1947 a 1948. Tyto mince byly vyrobeny z mědiniklu - slitiny mědi a niklu, která nahradila drahé stříbro. Design vytvořil Otakar Španiel s motivem lipové ratolesti a československého státního znaku.

Dlouhá pauza trvala až do roku 1972, kdy byla dvoukoruna znovu zavedena do oběhu. Od této chvíle se razila nepřetržitě až do rozdělení Československa. Socialistické dvoukoruny nesly charakteristickou pěticípou hvězdu a postupně se měnil portrét na aversu podle politických změn.

Samostatná Česká republika zahájila ražbu vlastních dvoukorun v roce 1993. Design připravila medailérka Jarmila Truhlíková-Spěváková, která vytvořila motiv s korunou svatého Václava a lipovými listy. Technologicky představuje česká dvoukoruna pokrokové řešení - jádro z galvanicky pokovené oceli, což dramaticky snížilo výrobní náklady.

První ročník 1993 byl výjimečně vyražen v kanadské mincovně Winnipeg kvůli časové tísni po rozdělení federace. Všechny následující ročníky již vznikaly v České mincovně v Jablonci nad Nisou. Tato kontinuita výroby trvá dodnes, přičemž dvoukoruna zůstává jediným "stříbřitým" nominálem v českém oběživu.

Technické parametry a význam

Původní rakousko-uherská dvoukoruna obsahovala 8,35 gramů čistého stříbra, což představovalo významnou vnitřní hodnotu. Československé poválečné dvoukoruny z mědiniklu vážily přibližně 7 gramů bez obsahu drahých kovů.

Současná česká dvoukoruna váží 3,7 gramů při průměru 21,5 mm. Ocelové jádro s niklovou povrchovou úpravou zajišťuje odolnost proti korozi při minimálních nákladech. Vroubkovaný okraj usnadňuje identifikaci a ztěžuje padělání.

Z ekonomického hlediska představuje dvoukoruna základní minci pro drobné platby. Její kupní síla odpovídá ceně žvýkačky nebo sáčku bonbonů. Psychologicky funguje jako hranice nejmenších plateb - částky pod dvě koruny se běžně zaokrouhlují.

Výrobní náklady dvoukoruny se pohybují kolem 1,20 Kč, což je stále ekonomicky únosné. Průměrná životnost mince je 25 let, během kterých projde stovkami transakcí.

Zajímavosti

• První československé dvoukoruny z let 1947-48 jsou dnes vzácností - kvalitní kusy dosahují ceny přes 5000 Kč
• Kanadská mincovna Winnipeg vyrazila české dvoukoruny s vyšší kvalitou než pozdější domácí produkce
• Existují padělky dvoukorun z obyčejného železa - poznají se magnetem
• Dvoukoruna je nejlehčí českou mincí v oběhu - váží méně než papírový kapesník
• Některé ročníky mají dvojitý okraj - vzácná chyba ražby zvyšující hodnotu na tisíce korun
• V roce 2008 ČNB zvažovala zrušení dvoukoruny, nakonec zůstala jako jediný "haléřový" nominál