Dvoutolar

Dvoutolar (2 tolar) představoval stříbrnou minci odpovídající hodnotě dvou tolarů, která se v českých zemích objevila nejprve jako ojedinělá ražba za Ferdinanda I. v roce 1529. Tento prestižní nominál se stal pravidelnou součástí mincovního systému od období Rudolfa II. a představoval vrcholnou ukázku mincovního umění své doby.

Historie

První český dvoutolar vznikl v jáchymovské mincovně roku 1529 za vlády Ferdinanda I. (1526-1564). Kromě datovaného exempláře existují i ražby bez uvedení letopočtu. Tyto rané dvoutolary představovaly spíše reprezentativní mince než běžné platidlo, jejich produkce byla sporadická a omezená. Jáchymov jako centrum těžby stříbra měl dostatek kovu pro výrobu těchto nákladných nominálů.

Systematická ražba dvoutolarů začala až za císaře Rudolfa II. (1576-1611), který proslul jako mecenáš umění a sběratel. Od jeho vlády se dvoutolary razily pravidelně ve všech aktivních mincovnách českého království - Praze, Kutné Hoře, Jáchymově a Českých Budějovicích. Rudolfovy dvoutolary s propracovaným portrétem a bohatou heraldickou výzdobou patří k vrcholům renesančního mincovního umění.

Produkce pokračovala za všech následujících habsburských panovníků 17. století. Matyáš (1611-1619), Ferdinand II. (1619-1637), Ferdinand III. (1637-1657) a Leopold I. (1657-1705) nechávali razit dvoutolary jako prestižní mince určené pro významné platby, diplomatické dary a reprezentaci panovnické moci. Tyto ražby vznikaly v menších nákladech než běžné tolary.

Poslední české dvoutolary byly vyraženy za vlády Leopolda I. na přelomu 17. a 18. století. Po jeho smrti roku 1705 již české mincovny tento nominál neprodukovaly. Slezské mincovny v Vratislavi a Břehu pokračovaly v ražbě dvoutolarů ještě za Karla VI. (1711-1740), což dokládá regionální rozdíly v mincovní politice habsburské monarchie.

Po Karlovi VI. nastala dlouhá přestávka - v dědičných habsburských zemích se násobky tolarů přestaly razit. Marie Terezie, Josef II. ani jejich nástupci již dvoutolary nevydávali. Tento nominál se stal anachronismem v měnícím se ekonomickém systému 18. a 19. století.

Zajímavou epizodu představují spolkové dvoutolary ražené za Františka Josefa I. (1848-1916) v letech 1865-1867. Tyto mince však nevznikaly v českých mincovnách, ale výhradně ve Vídni. Šlo o speciální emise pro Německý spolek, jehož byl František Josef členem jako rakouský císař. Na českém území tyto vídeňské dvoutolary obíhaly jako součást nadnárodní spolkové měny.

Technické parametry a ekonomický význam

Dvoutolar vážil přibližně 57-58 gramů čistého stříbra, což odpovídalo dvojnásobku hmotnosti běžného tolaru. Průměr se pohyboval mezi 45-50 milimetry, tloušťka dosahovala 3-4 milimetrů. Ražba tak masivních střížků vyžadovala speciální razicí techniku a výkonné lisy.

Kvalita provedení dvoutolarů převyšovala běžné mince. Detailní portrét panovníka, složitá heraldika s množstvím erbů jednotlivých zemí, propracované okrajové nápisy - vše svědčí o prestižním charakteru těchto ražeb. Často se používaly nově vyryté razidla nejvyšší kvality.

V ekonomickém systému představoval dvoutolar významnou hodnotu - odpovídal měsíční mzdě kvalifikovaného řemeslníka nebo ceně menšího hospodářského zvířete. Používal se při velkých transakcích, nákupech nemovitostí nebo jako součást věna. Běžný lid se s dvoutolary setkával jen výjimečně.

Zajímavosti

• Jáchymovský dvoutolar z roku 1529 patří mezi nejvzácnější české mince - existuje jen několik exemplářů
• Rudolf II. nechal razit dvoutolary s alchymistickými symboly - odrážely jeho zájem o hermetické vědy
• Největší depot dvoutolarů byl nalezen u Černčic roku 1934 - obsahoval 89 kusů z období třicetileté války
• Slezské dvoutolary Karla VI. se razily ještě 20 let po ukončení české produkce
• Spolkové dvoutolary 1865-1867 jsou dnes cenější než zlaté dukáty ze stejného období kvůli nízkému nákladu
• Některé dvoutolary byly dodatečně zlaceny jako diplomatické dary - tyto kusy dosahují rekordních cen