Dvoutolar

Dvoutolar představoval prestižní stříbrný nominál s dvojnásobnou hmotností základního tolaru, který byl v českých zemích etablován za vlády Ferdinanda I. (1526-1564). První emise z jáchymovské mincovny roku 1529 znamenala začátek více než stoleté tradice ražby tohoto reprezentativního denominálů napříč všemi habsburskými panovníky až do počátku 18. století.

Historie

Vznik dvoutolaru v jáchymovské mincovně roku 1529 souvisí s prosperitou stříbrného dolování v Krušných horách, kde místní produkce umožňovala experimentování s většími stříbrnými nominály. Ferdinand I. tak navázal na úspěch jáchymovských tolarů a rozšířil nabídku o dvojnásobnou variantu určenou pro větší obchodní transakce a reprezentativní účely. Systematická razba ve všech tehdejších mincovnách začala až za Rudolfa II. (1576-1611), kdy se dvoutolar stal standardní součástí habsburského mincovního programu. Kontinuita pokračovala prostřednictvím všech následujících panovníků, přičemž každá éra přinesla specifické ikonografické variace odrážející dobové umělecké trendy a politické priority. České a moravské mincovny ukončily výrobu dvoutolarů za vlády Leopolda I. (1657-1705), což znamenalo konec éry těchto prestižních emisí v našich zemích. Slezské mincovny však pokračovaly v tradici ještě během vlády Karla VI. (1711-1740), což dokumentuje regionální rozdíly v mincovní politice jednotlivých částí monarchie.

Překvapivé oživení konceptu dvoutolaru nastalo v druhé polovině 19. století, kdy František Josef I. inicioval ražbu takzvaného "spolkového dvoutolaru" v letech 1865-1867 ve vídeňské mincovně. Tato pozdní reinkarnace však nesouvisela s českými zeměmi, ale představovala součást německé měnové unie a měla odlišné technické parametry i ikonografii. Pro numismatiky představuje dvoutolar jednu z nejatraktivnějších kategorií habsburského mincovnictví díky kombinaci vzácnosti, umělecké kvality a historického významu. Studium těchto mincí umožňuje sledovat evolucí portrétu jednotlivých panovníků a změny v heraldické symbolice během více než století. Původní jáchymovské exempláře patří k vrcholným dílům renesančního medailérství, zatímco pozdější emise dokumentují barokní a klasicistní trendy v mincovním umění. Ekonomická funkce dvoutolarů přesahovala běžné platební prostředky - často sloužily jako diplomatické dary, odměny za služby nebo prestižní objekty pro sběratelství už v době své ražby. Ukončení jejich výroby v českých zemích za Leopolda I. symbolicky uzavřelo éru renesančního rozmachu českého stříbrného mincovnictví, které dosáhlo svého vrcholu právě díky bohatství krušnohorských dolů.

Zajímavosti

• První exemplář byl ražen v Jáchymově roku 1529 za Ferdinanda I.
• Systematicky se razily více než 140 let všemi habsburskými panovníky
• České mincovny skončily za Leopolda I., slezské pokračovaly až za Karla VI.
• Oživení přinesla "spolková" varianta Františka Josefa I. (1865-67)
• Patří k nejprestižnějším exemplářům habsburského tolárového mincovnictví