Egyptské náboženství

Egyptské náboženství představovalo komplexní systém víry starověkého Egypta, který po více než tři tisíce let ovlivňoval podobu egyptských platidel a později ptolemaiovských i římských provincií‌ních mincí. Zobrazení bohů, posvátných zvířat a hieroglyfických symbolů na egyptských ražbách sloužilo nejen jako vyjádření náboženské identity, ale také jako magická ochrana hodnoty mince a legitimizace panovnické moci.

Historie

Egyptské náboženství se formovalo již v předdynastickém období kolem roku 4000 před naším letopočtem, kdy jednotlivé nilské komunity uctívaly místní božstva často v podobě zvířat nebo přírodních sil. Sjednocení Horního a Dolního Egypta kolem roku 3100 před naším letopočtem vedlo k postupnému propojování lokálních kultů do jednotného náboženského systému. Každé významné město si přitom uchovalo svého hlavního boha – Ptah vládl v Memfidě, Amon v Thébách, Re v Héliopoli, což se později odrazilo i na regionálních ražbách.

V období Staré říše (2686–2181 před naším letopočtem) se vyvinul koncept faraona jako žijícího boha, syna slunečního boha Re. Tento božský status panovníka zůstal základem egyptské státní ideologie až do konce ptolemaiovské éry a přímo ovlivňoval ikonografii egyptských platidel. Ačkoliv vlastní mince Egypt v této době ještě nerazil, používaly se standardizované kovové kroužky a váhové jednotky deben, které někdy nesly náboženské symboly.

Střední říše (2055–1650 před naším letopočtem) přinesla demokratizaci náboženství, kdy se původně královské zádušní texty staly dostupné i běžným Egypťanům. Rozvoj kultu Usira jako vládce podsvětí a soudce mrtvých vytvořil představu posmrtného života dostupného všem věřícím. Amuletové mince a kovové votivní předměty s Usirovými symboly z tohoto období dokládají propojení náboženství s ranými formami peněz.

Za Nové říše (1550–1077 před naším letopočtem) dosáhlo egyptské náboženství největší komplexnosti. Kult Amona-Re se stal státním náboženstvím a thébští kněží kontrolovali obrovské bohatství včetně zlatých a stříbrných rezerv. Pokus Achnatona o zavedení monoteistického kultu boha Atona (1353–1336 před naším letopočtem) dočasně narušil tradiční systém, ale po jeho smrti se Egypt vrátil k původnímu polyteismu. Z této doby pocházejí první egyptské protoměny ve formě zlatých a stříbrných kroužků s královskými kartušemi.

Ptolemaiovské období (305–30 před naším letopočtem) přineslo syntézu egyptského a řeckého náboženství. Ptolemaiovci se nechávali zobrazovat jako faraoni i jako řečtí vládci, což se projevilo na jejich mincích kombinací hieroglyfů s řeckými nápisy. Kult Serapida, synkretického božstva spojujícího Usira s řeckými bohy, se stal symbolem této náboženské fúze. Ptolemaiovské bronzové mince často nesly zobrazení tradičních egyptských bohů jako Eset, Harpokrata či posvátného býka Apida.

V římském období (30 před naším letopočtem – 641 našeho letopočtu) si egyptské náboženství zachovalo svou identitu, ačkoliv postupně ustupovalo řecko-římským kultům a později křesťanství. Alexandrijské ražby provincií‌ních mincí až do 3. století zobrazovaly egyptské bohy, Níl jako božstvo i tradiční symboly jako sfingu či pyramidy. Poslední hieroglyfický nápis pochází z roku 394 z Fílé, poslední egyptské náboženské motivy na mincích mizí za Diokleciána kolem roku 300.

Náboženské motivy na egyptských platidlech a mincích

Egyptské náboženské symboly na platidlech a mincích tvořily propracovaný systém vizuální komunikace. Nejčastějším motivem bylo oko Horovo (udžat), symbol ochrany a královské moci, které se objevovalo na ptolemaiovských i římských alexandrijských ražbách. Kartuše s královskými jmény obsahovala magickou ochranu panovníka a legitimizovala hodnotu platidla. Ankh jako symbol věčného života garantoval trvalou hodnotu mince.

Zobrazení egyptských bohů na mincích následovala přísné ikonografické konvence. Eset byla zobrazována s trůnem na hlavě nebo jako Eset-Sothis se psí hvězdou, Harpokratés jako nahé dítě s prstem u úst, Anubis se šakalí hlavou. Posvátná zvířata reprezentovala božstva – býk Apis ztělesňoval Ptaha, ibis představoval Thovta, sokol symbolizoval Hora. Krokodýl jako zosobění boha Sobeka se objevoval na mincích z Fajjúmu.

Alexandrijské mince římského období vytvořily jedinečnou syntézu egyptských a řeckořímských prvků. Císařové byli zobrazováni s tradičními egyptskými korunami – dvojitou korunou sjednoceného Egypta (pschent), bílou korunou Horního Egypta nebo červenou korunou Dolního Egypta. Personifikace Nílu jako bradatého muže s rohem hojnosti kombinovala egyptskou a klasickou ikonografii.

Zajímavosti

• Nejstarší egyptské "peníze" byly zrna ječmene a pšenice uchovávané v chrámových sýpkách, které fungovaly jako první banky – kněží vydávali stvrzenky použitelné jako platidlo
• Zlaté prsteny s kartušemi faraonů sloužily jako diplomatické dary a mezinárodní platidlo, jeden takový prsten měl hodnotu celé vesnice
• Kněžské kolegium v Memfidě kontrolovalo ražbu kultovních medailonů s býkem Apidem, které poutníci kupovali jako amulety za cenu odpovídající ročnímu platu řemeslníka
• Kleopatřina stříbrná tetradrachma s její podobou a nápisem "bohyně mladší" byla poslední mincí raženou samostatným egyptským státem
• Tajné křesťanské symboly se na alexandrijských mincích začaly objevovat již ve 2. století skryté v tradičních egyptských motivech – například palmová ratolest mohla znamenat jak egyptskou, tak křesťanskou symboliku