Fanam

Fanam je historická indická zlatá a stříbrná mince malé velikosti, která byla v oběhu především v jižní Indii a na Srí Lance od 9. do 19. století. Tyto drobné mince o hmotnosti přibližně 0,3-0,4 gramu zlata (nebo ekvivalentu stříbra) sloužily jako základní měnová jednotka v několika jihoindických královstvích a pozůstávaly v oběhu i během evropské koloniální éry. Fanamy se vyznačovaly charakteristickým designem – obvykle s jednoduchými symbolickými motivy božstev, zvířat nebo královských emblémů – a jejich malá velikost a specifická ikonografie z nich činí fascinující předmět numismatického studia. Pro sběratele představují fanamy zajímavou specializovanou oblast, která odráží složitou měnovou historii indického subkontinentu a vzájemné vlivy místních a evropských mincovních systémů.

Historie

Historie fanamu sahá do 9.-10. století, kdy byly tyto drobné zlaté mince poprvé zavedeny v království Chola a dalších tamilských státech jižní Indie. Jejich název pravděpodobně pochází z tamilského slova "panam" (peníze). Fanamy se staly široce používanými v různých jihoindických královstvích včetně říše Vijayanagar, Travancore, Mysore a v malabárské oblasti. Významnou kapitolou ve vývoji fanamu bylo 16.-18. století, kdy evropské obchodní společnosti – především portugalská, nizozemská, francouzská a britská – začaly vydávat vlastní fanamy pro usnadnění obchodu v regionu. Tyto "koloniální fanamy" často kombinovaly evropské a indické prvky v designu. Například portugalské fanamy z Goa nesly křesťanské symboly, zatímco nizozemské fanamy z Ceylonu (dnešní Srí Lanka) zobrazovaly slona na jedné straně a tamilské písmo na druhé. Britská Východoindická společnost vydávala vlastní fanamy v Madrásu a na Malabárském pobřeží až do standardizace indické měny v 19. století. Oficiálně byly fanamy jako měnová jednotka zrušeny s přijetím indické rupie jako standardu britské Indie v roce 1835, ačkoliv v některých jižních knížecích státech zůstaly v oběhu až do konce 19. století. V současnosti jsou fanamy vyhledávaným sběratelským artiklem a důležitým historickým dokladem ekonomického vývoje jižní Asie.

Z numismatického hlediska existuje několik hlavních kategorií fanamů, které se liší původem, materiálem a designem. Zlaté fanamy (v tamilštině "pon-fanam") byly raženy z vysoce ryzího zlata (obvykle 18-22 karátů) a vážily zpravidla 0,3-0,4 gramu, ačkoliv existovaly i větší násobky. Stříbrné fanamy (v tamilštině "velli-fanam") měly vyšší hmotnost, aby odpovídaly hodnotě zlatých variant, obvykle v poměru 1 zlatý fanam = 8-12 stříbrných. Královské fanamy vydávané lokálními vládci jako Travancore, Cochin nebo Mysore nesly typicky hinduistické symboly – postavu boha Višnua, šivaistický lingam nebo jiné náboženské motivy. Evropské koloniální fanamy jsou zvláštní kategorií, dále dělenou podle vydavatelů: portugalské (Goa), nizozemské (Ceylon, Malabar), britské (Madras, Bombay) a francouzské (Pondicherry). Tyto koloniální ražby často nesly evropské symboly (kříž, koruna, monogram) kombinované s místními prvky. Z technického hlediska byly fanamy velmi jednoduché – obvykle jednostranné nebo s minimálním reliéfem na reversu, ražené primitivní technologií na malé, nepravidelné střížky. Časté byly také "kupovité" fanamy s výrazně konvexní přední stranou a plochou zadní stranou. Tato jednoduchá výroba vedla k vysoké variabilitě a mnoha podtypům, což je výzvou pro systematické katalogizování.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatiky představují fanamy specializovanou sběratelskou oblast s bohatou historií a kulturním kontextem. Zvláště ceněné jsou vzácné varianty jako fanamy z období Vijayanagar (14.-16. století), ranné evropské koloniální fanamy a výjimečně zachovalé exempláře, které si udržely původní lesk. Z investičního hlediska mají zlaté fanamy hodnotu obsaženého drahého kovu (obvykle 0,3-0,4 g zlata) plus sběratelskou prémii, která může u vzácnějších variant několikanásobně převyšovat hodnotu kovu. Zajímavou investiční strategií je sestavování tematických kolekcí zahrnujících fanamy z různých regionů nebo historických období, které jako celek mají vyšší hodnotu než součet jednotlivých mincí.

Příklady

Významné typy fanamů zahrnují:

• Travancore fanam – s vyobrazením ležícího Višnua, typický pro keralskou oblast
• Nizozemský "Elephant fanam" – se slonem na aversu a tamilskými znaky na reversu
• Vijayanagar "Three Swami fanam" – se třemi stojícími figurami božstev
• Britský "Star pagoda fanam" – s motivem hvězdy, používaný v Madrásu

Zajímavosti

• Fanamy byly tak malé a lehké (často jen 3-4 mm v průměru), že místní obchodníci vyvinuli zvláštní techniku pro manipulaci s nimi – používali navlhčený prst, na který se mince přilepila, což umožňovalo jejich přesun bez nebezpečí ztráty. Tento způsob byl zaznamenán evropskými cestovateli jako unikátní místní praktika.
• V regionu Kerala existoval složitý systém různých typů fanamů s odlišnými hodnotami a názvy jako "Anantarayan fanam", "Umayanalvaram fanam" nebo "Rasi fanam", což vytvářelo jeden z nejkomplexnějších měnových systémů předkoloniální Asie.
• Zatímco většina historických zlatých mincí byla určena pro vyšší společenské vrstvy, fanamy byly používány běžnými lidmi pro každodenní transakce, což z nich činí vzácný numismatický doklad ekonomického života obyčejných obyvatel historické Indie.
• Pro evropské cestovatele v 17. a 18. století byly fanamy známým symbolem složitosti indického monetárního systému – nizozemský cestovatel Jan Huygen van Linschoten je ve svých zápiscích popisuje jako "mince tak malé, že se často ztrácejí mezi prsty, a přesto jsou používány pro významné transakce, kdy je jich počítáno na stovky a tisíce".