Fanam

Fanam byla historická zlatá a stříbrná mince malé velikosti používaná především v jižní Indii a na Srí Lance od 9. do 19. století. Tyto drobné mince o hmotnosti 0,3-0,4 gramu zlata představovaly základní měnovou jednotku několika jihoindických království a zůstaly v oběhu i během evropské koloniální éry.

Historie

První fanamy se objevily za vlády dynastie Čólů v 9. století v oblasti dnešního Tamilnádu. Název pochází ze sanskrtského "panam" označujícího minci nebo peníze. Tyto rané fanamy nesly dynastické symboly - tygra Čólů, luk Čérů nebo rybu Pándijů. Malá velikost umožňovala každodenní drobné transakce v prosperující jihoindické ekonomice.

V období Vijayanagara říše (1336-1646) dosáhly fanamy standardizované podoby. Zlaté fanamy vážily přesně 0,36 gramu (5,5 grainů) a obsahovaly vysoký podíl ryzího zlata. Design zobrazoval boha Venkateswar nebo dynastické symboly. Systém používal desetinné dělení - 10 fanamů = 1 hun (pagoda).

Významnou změnu přinesl příchod Portugalců do Kéraly roku 1498. Portugalci převzali místní měnový systém a začali razit vlastní fanamy s křížem a portugalským erbem. Tyto indo-portugalské fanamy cirkulovaly po celém Malabárském pobřeží. Portugalská Goa razila fanamy až do roku 1869.

Holandská Východoindická společnost (VOC) zavedla na Srí Lance a v Kérale vlastní fanamy od roku 1640. Holandské fanamy nesly monogram VOC a byly raženy v Kóčínu, Tuticorin a Kolombu. Kvalita holandských ražeb převyšovala místní produkci, což jim zajistilo širokou akceptaci.

Britská nadvláda od 18. století zpočátku respektovala lokální měnové systémy. Madraské prezidenství razilo fanamy v Arcotu s perským nápisem. Britské fanamy postupně nahrazovaly tradiční typy, zachovávaly však váhový standard. Poslední oficiální fanamy razila Travankúrská princovní státní mincovna do roku 1949.

Mysúrské království pod vládou Hajdara Alího a Tipú Sultána (1761-1799) produkovalo charakteristické fanamy s perským kaligrafickým designem. Tipú zavedl unikátní datování podle vlastního kalendáře Mauludi. Po britském dobytí Mysúru pokračovala ražba fanamů s modifikovaným designem až do roku 1833.

Zánik fanamů souvisel s britskou měnovou unifikací Indie. Indický mincovní zákon z roku 1835 zavedl jednotnou rupii, fanamy však přežívaly v lokálním oběhu do 20. století. Dnes představují vyhledávané numismatické předměty dokumentující složitou měnovou historii jižní Indie.

Technické parametry a systém

Zlaté fanamy standardně vážily 0,36 gramu při ryzosti 800-900/1000. Průměr se pohyboval mezi 6-8 mm, tloušťka kolem 1 mm. Malá velikost vyžadovala precizní ražbu - design byl často jen na jedné straně, druhá nesla jednoduché značky nebo byla hladká.

Stříbrné fanamy vážily 0,65-0,72 gramu při různé ryzosti podle oblasti. Používaly se především v oblastech s nedostatkem zlata. Poměr hodnoty zlato/stříbro kolísal mezi 1:10 až 1:15 podle místních podmínek a období.

Měnový systém využíval komplexní přepočty: - Travancore: 4 chakram = 1 fanam, 8 fanam = 1 rupie - Cochin: 16 fanam = 1 rupie - Mysore: 5 fanam = 1 haga, 4 haga = 1 varaha (pagoda) - Madras: 12 fanam = 1 rupie, 42 fanam = 1 pagoda

Ražba fanamů probíhala primitivní technikou mezi dvěma razidly. Spodní razidlo bylo zasazeno do kovadliny, horní držel razič v ruce. Jeden úder kladivem vytiskl obraz do zlatého nebo stříbrného plíšku. Kvalita se značně lišila podle zručnosti raziče.

Regionální varianty

Travancore fanamy (Anantharayan fanam) zobrazovaly sankhu (lasturu) symbol boha Višnua. Razily se kontinuálně od 12. století do roku 1949. Poslední maharádža Chithira Thirunal razil pamětní fanamy ještě v roce nezávislosti Indie.

Kéralské fanamy (Vira Raya fanam) nesly postavu bohatýře s mečem a štítem. Zamorínové z Kalikatu razili varianty s lodí symbolizující námořní obchod. Tyto typy byly nejrozšířenější v oblasti koření.

Vijayanagar fanamy zobrazovaly Garuda (mytického ptáka), Hanumana nebo boha Venkateswar. Kvalita ražby byla nejvyšší ze všech indických typů. Některé exempláře nesly sanskrtské nápisy s titulem panovníka.

Cejlonské fanamy pod holandskou nadvládou měly charakteristický design - na jedné straně tamilské "Na" (zkratka Nagapattinam), na druhé rok. Britové pokračovali s podobným designem až do zavedení rupie 1825.

Ekonomický a kulturní význam

Fanamy umožňovaly drobný maloobchod v ekonomice založené na vysokohodnotných mincích. Běžný dělník vydělával 2-3 fanamy denně, miska rýže stála 1/4 fanamu. Malá hodnota činila fanamy nepostradatelnými pro každodenní transakce.

V hinduistických chrámech sloužily fanamy jako obětní dary. Věřící darovali fanamy při púdžách, svatbách, pohřbech. Chrámové pokladny akumulovaly tisíce fanamů - chrám Padmanabhaswamy v Thiruvananthapuram ukrýval miliony fanamů objevených roku 2011.

Obchod s kořením využíval fanamy jako mezinárodní platidlo. Portugalští, holandští a britští obchodníci akceptovali fanamy při nákupu pepře, kardamomu, skořice. Fanamy cirkulovaly až v jihovýchodní Asii a východní Africe.

Zajímavosti

• Nejmenší fanam - "Puttu fanam" z Travancore - vážil pouhých 0,2 gramu, průměr 4 mm
• V chrámu Padmanabhaswamy bylo roku 2011 objeveno přes 5 milionů fanamů v hodnotě miliard rupií
• Tipú Sultán razil "sloní fanamy" se symbolem slona - dnes patří k nejdražším indickým mincím
• Portugalské fanamy z Goy obsahovaly vyšší ryzost zlata než evropské dukáty - 950/1000
• Britové vytvořili "mašinové fanamy" ražené parním lisem v Birminghamu - Indové je odmítali jako "nečisté"
• Poslední fanam vyražený v nezávislé Indii - Travancore fanam 1949 - dosahuje cen přes 50 000 rupií