Fenik

Fenik (fenyk) byl původně drobná středověká mince ražená v německé a rakouské oblasti od 11. století. Tento nominál, jehož název pochází z německého "Pfennig", představoval základní peněžní jednotku středověké střední Evropy a stal se vzorem pro pražský groš i nejmenší německou minci moderní doby.

Historie

První feniky se objevily kolem roku 1050 jako pokračování karolinského denáru. Tyto rané feniky byly jednostranné stříbrné mince ražené na tenkém plíšku. Název vznikl z latinského "denarius" přes staroněmecké "pfenninc" nebo "phenninc". V různých oblastech Svaté říše římské získal fenik specifickou podobu a hodnotu.

Ve 12.-13. století se v určitých německých oblastech razily oboustranné feniky, zatímco jiné regiony přešly na jednostranné brakteáty. Část ražeb využívala širší, mírně zvlněný střížek, což dalo vzniknout částečnému charakteru brakteátu. Tyto přechodné typy se označují jako polobrakteáty (Halbbrakteaten).

Zásadní změnu přineslo 15. století, kdy feniky získaly charakter duté mince (Hohlpfennig, Dünnpfennig). Ražba na velmi tenkém stříbrném plechu vytvářela konkávní tvar s reliéfem viditelným z obou stran. Tato technika šetřila drahé stříbro, ale mince byly křehké a snadno se deformovaly.

Vídeňské feniky z konce 14. a průběhu 15. století masivně pronikaly na české území. Jejich rozšíření bylo tak významné, že byly dokonce napodobovány v českých mincovnách. Tyto importované feniky ovlivnily domácí drobné mincovnictví a staly se běžnou součástí peněžního oběhu v Čechách a na Moravě.

V českém prostředí se fenik stal 1/7 pražského groše během 15. století. Tato vazba etablovala fenik jako rozšířenou drobnou oběžnou minci. Se zhoršováním kvality stříbra se rozlišoval "černý fenik" s minimálním obsahem stříbra a "bílý fenik" s vyšším obsahem drahého kovu.

Od roku 1871 se fenik (Pfennig) stal nominálně nejnižší německou mincí v novém decimálním systému - 100 feniků = 1 marka. Tato tradice pokračovala přes Výmarskou republiku, nacistické období až do zavedení eura roku 2002, kdy německý fenik definitivně zanikl.

Typologie a regionální varianty

Kolínské feniky patřily k nejvlivnějším typům 12.-13. století. Arcibiskupská mincovna v Kolíně nad Rýnem produkovala kvalitní feniky s obrazem arcibiskupa nebo katedrály. Jejich standard ovlivnil mincovnictví v celém Porýní. Hmotnost se pohybovala kolem 1,4 gramu při vysokém obsahu stříbra.

Řezenské feniky (Regensburger Pfennige) dominovaly jihoněmeckému prostoru. Od 13. století nesly charakteristický motiv zkřížených klíčů. Tyto feniky byly oblíbené v Čechách pro svou stabilní hodnotu. Řezenský standard ovlivnil ražbu v Pasově, Landshutu a dalších bavorských městech.

Hallské feniky (Heller) vznikly ve 13. století ve Schwäbisch Hall. Tyto drobné mince s rukou nebo křížem se staly nejrozšířenější drobnou mincí jižního Německa. Název "haléř" v českém prostředí pochází právě od hallských feniků. Vážily pouze 0,3-0,5 gramu.

Saské feniky z Míšně a Freibergu byly důležité pro české země díky těsným obchodním vazbám. Míšeňské "široké feniky" (breite Pfennige) 14. století představovaly přechod mezi brakteáty a plnohodnotnými mincemi. Jejich design ovlivnil moravské ražby markraběte Jošta.

Výroba a ekonomický význam

Technologie ražby se vyvíjela od jednoduchého kladívkového ražení k sofistikovanějším metodám. Brakteátové feniky vyžadovaly pouze jedno razidlo - střížek se pokládal na měkkou podložku. Duté feniky 15. století využívaly speciální konkávní razidla vytvářející charakteristický miskovitý tvar.

Degradace kvality představovala chronický problém. Z původních 1,5 gramu stříbra 11. století klesl obsah na 0,2-0,3 gramu v 15. století. "Černé feniky" obsahovaly často jen 10-20% stříbra, zbytek tvořila měď. Tento proces vedl k inflaci a nedůvěře v drobné mince.

Role v ekonomice byla zásadní pro každodenní obchod. Fenik umožňoval drobné transakce - nákup chleba, piva, základních potravin. Mzda řemeslníka činila 20-30 feniků denně. Bez feniků by středověká ekonomika nemohla fungovat na úrovni běžného obyvatelstva.

Vliv na české země

Import vídeňských feniků 14.-15. století byl masivní. České nálezy obsahují tisíce těchto mincí, což dokládá jejich běžné užívání. Kvalita rakouských feniků často převyšovala domácí ražby, proto byly preferovány v obchodě.

Českým specifikem bylo napodobování cizích feniků (beischlag). České mincovny kopírovaly úspěšné typy - řezenské, vídeňské, míšeňské. Tyto "české" feniky cirkulovaly zpět do oblastí původních vzorů, což vyvolávalo diplomatické spory.

Fenik se stal základem pro grošovou soustavu - pražský groš = 7 feniků. Tato relace nebyla stabilní, s degradací feniků rostl jejich počet na groš. V 16. století už groš představoval 14 bílých nebo 21 černých feniků.

Zajímavosti

• Největší depot feniků - 300 000 kusů - byl nalezen v Erfurtu roku 1998 při stavbě obchodního domu
• Název "penny" v angličtině a "пенязь" ve slovanských jazycích pochází od slova fenik
• Poslední německý fenik byl ražen 31. prosince 2001 - den před zavedením eura
• Středověké rčení "keinen roten Pfennig" (ani červený fenik) označovalo naprostou chudobu
• České napodobeniny vídeňských feniků byly tak kvalitní, že je nerozpoznali ani ve Vídni
• Duté feniky 15. století se používaly jako šupiny na šaty - našívaly se jako ozdoba