Filozofie

Filozofie je systematické studium základních otázek existence, poznání, hodnot a myšlení. Tato disciplína formovala evropskou civilizaci od antiky a ovlivnila všechny oblasti kultury včetně politického uspořádání, práva a ekonomie. V českých zemích se filozofie rozvíjela především na univerzitách a přispěla k formování národní identity i státoprávních koncepcí, které se symbolicky odrážely i na státních symbolech.

Historie

Počátky filozofického myšlení v českých zemích souvisí se založením pražské univerzity roku 1348 Karlem IV. Artistická fakulta, kde se vyučovala filozofie, byla přípravkou pro vyšší fakulty. Studoval se zde Aristoteles, jehož spisy tvořily základ středověké scholastiky. Profesoři jako Vojtěch Raňkův z Ježova rozvíjeli nominalistickou filozofii, která připravovala reformační myšlení.

Husitská epocha přinesla originální filozofické myšlení. Jan Hus byl ovlivněn realismem Johna Wyclifa a rozvinul koncepci pravdy jako nejvyšší hodnoty. Jeho filozofie spojovala teoretické myšlení s praktickou etikou. Jeroným Pražský přinesl do Čech vliv oxfordské filozofie. Husitští myslitelé jako Jakoubek ze Stříbra nebo Mikuláš z Pelhřimova vytvořili specifickou filozofii dějin vidící české země jako vyvolený národ.

Renesance a humanismus přinesly nové filozofické proudy. Jan Blahoslav z Jednoty bratrské rozvinul filozofii výchovy a jazykovědu. V rudolfínské Praze působili hermetičtí filozofové, alchymisté a kabalisté. Tycho Brahe a Johannes Kepler zde vytvářeli novou přírodní filozofii. Filozofie přírody se prolínala s magií a astrologií v díle Edwarda Kelleyho nebo Michaela Maiера.

Baroko znamenalo návrat scholastické filozofie v jezuitském podání. Rodrigo Arriaga vyučoval na pražské univerzitě aristotelskou filozofii. Proti tomu stál Jan Amos Komenský, poslední biskup Jednoty bratrské, který vytvořil originální pansofickou filozofii. Jeho pedagogické a filozofické dílo ovlivnilo evropské myšlení. Idea všenápravy světa prostřednictvím vzdělání předjímala osvícenství.

Osvícenství přineslo do českých zemí racionalismus a empirismus. Bernard Bolzano vytvořil originální logiku a filozofii vědy, která předběhla analytickou filozofii 20. století. V 19. století se rozvíjel herbartismus na pražské univerzitě. Tomáš Garrigue Masaryk spojil filozofii s politikou a vytvořil koncepci humanitní demokracie. Jeho realismus ovlivnil českou filozofickou tradici až do 20. století.

Filozofické směry a školy

Středověká scholastika dominovala na univerzitě do husitství. Spor mezi realismem a nominalismem měl v Praze specifickou podobu. Realisté věřili v objektivní existenci obecných pojmů, nominalisté je považovali za pouhá jména. Tento spor měl praktické důsledky v teologii i politice. Husité byli většinou realisté, což ovlivnilo jejich pojetí pravdy a autority.

Renesanční humanismus přinesl zájem o antickou filozofii, především Platóna a stoiky. Vznikla filologie jako filozofická disciplína. Novověká filozofie se zabývala problematikou poznání a metody. Racionalismus zdůrazňoval rozum, empirismus zkušenost. Kantův kritický idealismus našel v českých zemích mnoho stoupenců. Německý idealismus Hegela a Schellinga ovlivnil romantické myšlení.

Pozitivismus Augusta Comta našel odezvu v českém prostředí díky důrazu na vědu. Herbartismus dominoval pedagogice a psychologii. Masarykův realismus spojoval pozitivistickou metodu s etickým idealismem. Fenomenologie Jana Patočky představovala originální příspěvek české filozofie světovému myšlení. Strukturalismus Pražského lingvistického kroužku ovlivnil humanitní vědy.

Zajímavosti

• Spor o rukopisy, který rozdělil českou společnost 19. století, byl především filozofickým sporem o povaze pravdy a národní identity.
• Bernard Bolzano jako první definoval pojem nekonečné množiny, čímž předběhl Cantorovu teorii množin o půl století.
• Masarykova filozofická koncepce humanity se stala základem československé státní ideologie a byla symbolicky vyjádřena heslem "Pravda vítězí" na prezidentské standartě.