Hanoj

Hanoj je hlavní město Vietnamu a jedno z jeho nejstarších kulturních a správních center. Leží na severu země u Rudé řeky a po staletí funguje jako politické srdce oblasti, kde se střídaly čínské vlivy, domácí dynastie i koloniální správa.

Historie

Hanoj má kořeny v oblasti, která byla pro dějiny Vietnamu zásadní už v raném středověku. Severní Vietnam byl dlouho vystaven silnému vlivu Číny a v různých obdobích přímo podléhal čínské správě, což se promítlo do administrativy, vzdělanosti, písemnictví i do podoby městského života. Právě v tomto prostředí vznikaly první významné správní a obchodní uzly, na něž Hanoj historicky navázala. Poloha u Rudé řeky byla výhodná nejen pro zemědělství a zásobování, ale i pro dopravu a kontrolu okolního území.

Zásadní mezník představuje rok 1010, kdy panovník dynastie Lý přenesl centrum moci do místa, které pojmenoval Thăng Long („Vzlétající drak“). Tím se Hanoj stala dlouhodobým politickým jádrem vietnamského státu. V následujících staletích město procházelo obdobím rozkvětu i krizí, protože Vietnam čelil vnějším hrozbám i vnitřním sporům. Městská struktura se přitom postupně upevňovala: vznikaly čtvrti řemeslníků, tržiště, náboženské stavby a správní instituce, které odpovídaly roli metropole.

Výraznou vrstvu dějin přineslo období dynastie Nguyễn, kdy se politické centrum Vietnamu v 19. století soustředilo spíše na jih (zejména do Huế). Přesto si Hanoj udržela význam jako severní správní a kulturní centrum. V této době se v ní promítaly proměny státní správy a vztah k okolnímu světu, protože Vietnam čelil rostoucímu tlaku evropských mocností. Ten nakonec vedl k francouzské koloniální nadvládě, která zásadně změnila podobu města.

Za francouzské správy se Hanoj stala administrativním střediskem severního Vietnamu a později i širšího koloniálního prostoru. Koloniální éra se zapsala do urbanismu: vznikaly široké bulváry, úřední budovy, vily a infrastruktura evropského typu, které dodnes utvářejí část městské tváře. Současně však šlo o období sociálních napětí a růstu vietnamského nacionalismu, protože koloniální modernizace byla vykoupena nerovností a omezením politických práv místního obyvatelstva.

Ve 20. století se Hanoj ocitla v epicentru dramatických událostí spojených s osvobozeneckým hnutím, válkami a rozdělením země. Město se stalo klíčovým symbolem severního Vietnamu a po sjednocení země znovu získalo postavení hlavního města. V posledních desetiletích prochází rychlou proměnou: rozšiřuje se, modernizuje infrastrukturu a posiluje roli ekonomického i kulturního centra, přesto si zachovává výraznou historickou identitu starých čtvrtí, jezer a tradičních tržišť.

Město vrstev, architektury a kulturní paměti

Hanoj je typická městskými „vrstvami“, které na sebe navazují. Nejznámější je staré město s úzkými ulicemi a tradičním rozdělením na řemeslné a obchodní čtvrti, kde se dodnes odráží starší způsob městského života. Vedle toho stojí koloniální čtvrti s evropskou architekturou a širokými ulicemi, které připomínají francouzské období. Tyto kontrasty vytvářejí město, které se dá číst jako dějepis v prostoru: každá část Hanoje vypráví o jiné etapě vývoje Vietnamu.

Současná Hanoj je zároveň správním centrem a místem, kde se koncentruje vzdělání, kultura a státní instituce. V místní identitě hraje roli i symbolika metropole: Hanoj je vnímána jako „hlava“ země, zatímco jih je často spojován s obchodní energií a rychlejším tempem velkoměsta. Pro návštěvníka i pro obyvatele je Hanoj přitažlivá tím, že se v ní potkává tradiční Asie s moderní ekonomikou, a že i přes rychlý růst zůstává výrazným nositelem vietnamské historické paměti.