Hugo z Payens

Hugo z Payens byl francouzský rytíř a zakladatel řádu templářských rytířů, který vytvořil první mezinárodní bankovní síť středověku. Jeho řád kontroloval obrovské bohatství, razil vlastní mince a vyvinul finanční nástroje, které předznamenaly moderní bankovnictví včetně směnek, akreditivů a bezhotovostních převodů.

Historie

Hugo z Payens se narodil kolem roku 1070 v šampaňském hrabství na panství Payns nedaleko Troyes jako syn nižšího šlechtice Gautiera z Payens. O jeho mládí víme málo, pravděpodobně sloužil v družině hraběte Huga I. Šampaňského a účastnil se bojových výprav v rámci reconquisty ve Španělsku. První křížové výpravy vyhlášené v roce 1095 se zřejmě neúčastnil, do Svaté země odešel až kolem roku 1104, možná v doprovodu hraběte Huga Šampaňského. V Jeruzalémě vstoupil do služeb krále Balduina I. a účastnil se bojů proti Fatimovskému chalífátu. Jako zkušený válečník získal léno v oblasti Galileje, kde se seznámil s místními poměry a nebezpečími, která hrozila křesťanským poutníkům ze strany muslimských lupičů.

Rozhodující moment v Hugově životě nastal kolem roku 1119, kdy společně s osmi dalšími rytíři, mezi nimiž byl Geoffroi de Saint-Omer a pravděpodobně André de Montbard, strýc svatého Bernarda z Clairvaux, založil vojenské bratrstvo na ochranu poutníků. Skupina složila před jeruzalémským patriarchou Warmondem slib chudoby, čistoty a poslušnosti podle augustiniánské řehole. Král Balduin II. jim poskytl část svého paláce na Chrámové hoře, v místě bývalého Šalamounova chrámu, podle kterého získali název Chudí rytíři Krista a Chrámu Šalamounova - templáři. Hugo byl zvolen prvním velmistrem řádu. Zpočátku řád skutečně žil v chudobě - podle pečeti měli tak málo koní, že dva rytíři museli sdílet jednoho koně.

Hugo rychle pochopil, že malá skupina rytířů nemůže efektivně chránit všechny poutní cesty. Začal proto budovat síť opevněných domů a pevností podél hlavních tras ze středomořských přístavů do Jeruzaléma. V roce 1126 odcestoval do Evropy, aby získal papežské uznání řádu a nové členy. Jeho mise byla mimořádně úspěšná - získal podporu svatého Bernarda z Clairvaux, nejvlivnějšího církevního myslitele doby, který napsal řeholi templářů De Laude Novae Militiae. Koncil v Troyes v roce 1128 za předsednictví papežského legáta oficiálně schválil templářský řád. Hugo objížděl evropské dvory a získával dary - francouzský král Ludvík VI. věnoval řádu panství, anglický král Jindřich I. poskytl zlato a stříbro, šlechtici darovali statky a příjmy z cel.

Po návratu do Jeruzaléma v roce 1129 Hugo organizoval rychlou expanzi řádu. Templáři začali budovat mohutné hrady jako Chastel Blanc, Safed nebo Beaufort, které se staly oporami křižáckých států. Hugo zavedl přísnou vojenskou disciplínu - templářští rytíři nosili bílé pláště s červeným křížem, žili podle přísné řehole, cvičili se v boji a modlili se osm hodin denně. Řád byl rozdělen na rytíře z urozených rodin, sergeanty z měšťanstva a kaplany. Hugo vytvořil hierarchickou strukturu s velmistrem v čele, provinčními mistry v jednotlivých zemích a komtury spravujícími jednotlivé komendy. Tato organizace umožnila efektivní správu rozsáhlého majetku a koordinaci vojenských operací.

Finanční génius Huga z Payens se projevil v vytvoření bankovního systému templářů. Poutníci mohli uložit peníze v evropské komendě a vyzvednout je ve Svaté zemi pomocí šifrovaného listu - předchůdce moderní směnky. Templáři poskytovali půjčky panovníkům, směňovali různé měny a spravovali poklady. Hugo osobně vyjednal první velké půjčky francouzské a anglické koruně. Řád začal razit vlastní mince v Jeruzalémě - stříbrné denáry s motivem templu a nápisem Sigillum Militum Xristi. Do Hugovy smrti 24. května 1136 templáři kontrolovali desítky hradů ve Svaté zemi a stovky komend v Evropě s ročními příjmy převyšujícími příjmy některých království.

Hugo z Payens položil základy organizace, která se stala nejmocnější finanční institucí středověku. Jeho nástupci rozšířili templářskou síť na více než 9000 komend od Irska po Kypr. Řád vlastnil flotilu lodí, kontroloval obchodní cesty a jeho pařížský Temple fungoval jako centrální banka francouzského království. Templářské bohatství nakonec vedlo k jejich zkáze - francouzský král Filip IV. Sličný nechal v roce 1307 zatknout všechny templáře a zabavit jejich majetek. Finanční inovace zavedené Hugem z Payens však přežily - směnky, akreditivy a mezinárodní bankovnictví se staly základem moderního finančního systému.

Templářský finanční systém

Hugo z Payens vytvořil revoluční finanční systém, který umožnil bezpečný převod peněz napříč křesťanským světem. Templářské komendy fungovaly jako pobočky jednotné banky - přijímaly vklady, poskytovaly úvěry s úrokem 10 až 12 procent ročně, směňovaly měny podle jednotného kurzu. Templáři vyvinuli dvojité účetnictví pro sledování transakcí, používali šifrované dokumenty proti padělání a razili vlastní mince jako záruku kvality. Jejich pokladny v Paříži, Londýně a Akkonu spravovaly královské finance - francouzský král měl účet v pařížském Templu, anglická koruna ukládala korunovační klenoty v londýnském New Temple.

Templářské mince razené podle Hugových instrukcí měly vysokou kvalitu - stříbrné denáry obsahovaly 92 procent čistého stříbra, zlaté bezanty odpovídaly byzantskému standardu. Řád kontroloval mincovny v Jeruzalémě, Akkonu, Antiochii a Tripolisu, ročně produkoval statisíce mincí. Templářský kříž na mincích se stal zárukou kvality akceptovanou od Skandinávie po Egypt. Odhaduje se, že v době největšího rozkvětu řád spravoval majetek v hodnotě 10 milionů liber tourských - více než roční příjem všech evropských monarchů dohromady. Tento majetek pocházel z darů, válečné kořisti, bankovních operací a obchodu - templáři kontrolovali export evropské vlny a železa do Orientu výměnou za koření a hedvábí.

Zajímavosti

• Hugo z Payens údajně objevil pod Chrámovou horou poklad včetně zlaté menory a svitků, což vysvětlovalo náhlé bohatství templářů
• Pečeť dvou rytířů na jednom koni, kterou Hugo zavedl, měla symbolizovat chudobu, ale stala se ironií vzhledem k pozdějšímu bohatství řádu
• Hugo osobně vlastnil pouze tři koně a odmítal jíst maso více než třikrát týdně podle templářské řehole
• První templářská mince ražená za Hugova velmistrování se prodala na aukci v roce 2019 za 850 000 eur