Hugo z Payens
Hugo z Payens (francouzsky Hugues de Payens, † 24. května 1136) byl francouzský rytíř z hrabství Champagne, spoluzakladatel a první velmistr řádu templářů. S hrstkou druhů založil v Jeruzalémě společenství na ochranu poutníků, které koncil v Troyes roku 1129 schválil jako duchovně-rytířský řád.
| Totožnost | francouzský rytíř z Payns v hrabství Champagne |
|---|---|
| Zemřel | 24. května 1136 v Jeruzalémském království |
| Funkce | spoluzakladatel a první velmistr řádu templářů |
| Latinský název řádu | Pauperes commilitones Christi Templique Salomonici |
| Sídlo řádu | Chrámová hora v Jeruzalémě, dar krále Balduina II. |
| Schválení řádu | koncil v Troyes, 1129 |
| Nástupce ve funkci velmistra | Robert z Craonu |
Historie
Hugo z Payens pocházel z Payns v hrabství Champagne, asi deset kilometrů od Troyes. Po dobytí Jeruzaléma roku 1099 vedly cesty poutníků z pobřeží do Svatého města nebezpečným krajem. Roku 1119 se Hugo obrátil na jeruzalémského krále Balduina II. s návrhem společenství rytířů, kteří budou poutníky chránit; král a jeruzalémský patriarcha Warmund návrh přijali. Mezi prvními rytíři byl Godefroy de Saint-Omer.
Balduin II. jim dal sídlo v křídle královského paláce na Chrámové hoře, v bývalé mešitě al-Aksá, které křižáci říkali Šalomounův chrám. Odtud pochází jméno templáři i latinský název řádu Pauperes commilitones Christi Templique Salomonici – Chudí spolubojovníci Krista a Šalomounova chrámu. Jako mistr rytířů Chrámu je Hugo poprvé uveden v listině z roku 1125.
Koncem 20. let 12. století se Hugo s pěti dalšími templáři vydal z pověření Balduina II. do západní Evropy získat bojovníky pro chystaný útok na Damašek. Roku 1129 koncil v Troyes řád schválil, potvrdil jeho latinskou řeholi a přidělil templářům bílý plášť. Na sepsání řehole se podílel Bernard z Clairvaux, který řád hájil i spisem Chvála nového rytířstva (De laude novae militiae).
Hugo vedl řád až do své smrti 24. května 1136; templáři si toto datum každoročně připomínali. Ve funkci velmistra ho vystřídal Robert z Craonu.
Řád templářů po Hugově smrti
Bula papeže Innocence II. Omne datum optimum z roku 1139 vyňala templáře z povinnosti podřizovat se místním zákonům. Roku 1147 jim papež Evžen III. povolil nosit na oděvu červený kříž, který se spolu s bílým pláštěm stal znakem řádu.
Řád spravoval statky darované šlechtou a panovníky po celé Evropě a vyvinul také úvěrové služby: poutník uložil své cennosti v templářské komendě, dostal listinu s jejich hodnotou a ve Svaté zemi si na ni vyzvedl stejnou hodnotu. Na koncilu ve Vienne roku 1312 řád zrušil papež Kliment V. bulou Vox in excelso; poslední velmistr Jacques de Molay byl upálen v Paříži 18. března 1314.
