Jindřich I. Ptáčník

Jindřich I. Ptáčník byl německý král vládnoucí v letech 919–936 a zakladatel saské dynastie Otonů, která po následující století určovala osudy Svaté říše římské. Jeho přízvisko Ptáčník získal podle záliby v lovu ptáků pomocí dravců, což byla oblíbená šlechtická kratochvíle raného středověku. Jindřichova vláda představuje počátek německé expanze směrem na východ, která zásadně ovlivnila dějiny českého státu a formování středoevropského prostoru.

Historie

Jindřich se narodil kolem roku 876 jako syn saského vévody Oty Vznešeného z rodu Liudolfingů. Rod ovládal Sasko již několik generací a patřil k nejmocnějším šlechtickým rodům ve Východofranské říši. Po otcově smrti roku 912 zdědil Jindřich vévodský titul a rychle si vybudoval pozici nejsilnějšího vévody v říši díky kontrole nad rozsáhlými pozemky a silné vojenské družině.

Když roku 918 zemřel východofranský král Konrád I. z franckého rodu Konrádovců, označil na smrtelném loži Jindřicha za svého nástupce. Toto rozhodnutí bylo neobvyklé, protože Jindřich nepocházel z vládnoucího rodu a Sasové byli považováni za poloviční pohany teprve nedávno pokřtěné. Přesto v květnu 919 zvolila říšská knížata ve Fritzlaru Jindřicha za krále, čímž začala éra saské dynastie.

První roky Jindřichovy vlády byly věnovány upevnění královské moci uvnitř říše. Musel čelit opozici bavorského vévody Arnulfa Zlého, který si nárokoval korunu s odvoláním na své karolinské předky. Jindřich vedl proti Bavorsku dvě vojenské výpravy, až roku 921 Arnulf kapituloval a uznal jeho autoritu. Podobně musel král řešit odpor švábského vévody Burcharda, kterého však dokázal získat na svou stranu diplomaticky.

Zásadní význam měla Jindřichova východní politika. Roku 926 dobyl slovanské město Braniboř, dnešní Brandenburg, a založil zde Severní marku jako základnu pro další expanzi. Podařilo se mu podrobit polabské Slovany včetně kmene Stodoranů a Havolanů. Tito Slované museli platit tribut a přijmout křesťanství, i když christianizace probíhala jen povrchně a pomalu.

Nejnebezpečnějším protivníkem Jindřichovy říše byli Maďaři, kteří pravidelně pustošili německé země. Roku 924 uzavřel Jindřich s Maďary devítileté příměří, za které musel platit vysoký tribut. Toto příměří však využil k systematické přípravě obrany – budoval opevněná města, tzv. burgy, reorganizoval armádu a zavedl těžkou jízdu podle vzoru Maďarů. Když roku 933 vypršelo příměří a Jindřich odmítl další platby, porazil maďarské vojsko v bitvě u Riadeho nedaleko dnešního Merseburgu.

Vztahy s českým knížectvím byly za Jindřicha I. relativně poklidné. Český kníže svatý Václav udržoval s říší přátelské vztahy a pravděpodobně uznával formální nadřazenost německého krále. Podle některých pramenů Václav dokonce osobně navštívil Jindřichův dvůr v Quedlinburgu. Toto spojenectví bylo výhodné pro obě strany – Čechy získaly ochranu před Maďary, říše měla zajištěnou jihovýchodní hranici.

Jindřich I. založil několik hradů a měst, která se stala oporami královské moci. Nejvýznamnější byl Quedlinburg v Sasku, který se stal oblíbenou rezidencí saských panovníků. Zde také založil ženský klášter, kam vstoupila jeho manželka Matylda po ovdovění. Goslar v pohoří Harz se díky stříbrným dolům stal ekonomickým centrem říše.

V oblasti církevní politiky Jindřich prosazoval královskou kontrolu nad biskupstvími. Biskupy jmenoval z řad své příznivců a využíval je jako protiváhu světské šlechty. Založil biskupství v Brandenburgu pro christianizaci Slovanů, i když jeho syn Ota I. Veliký musel toto dílo po slovanském povstání obnovovat.

Jindřich I. zemřel 2. července 936 v Memlebenu v Durynsku ve věku asi šedesáti let. Byl pohřben v Quedlinburgu, který se stal pohřebištěm saské dynastie. Jeho nástupcem se stal syn Ota I. Veliký, který dokončil otcovo dílo a stal se roku 962 prvním císařem obnovené Svaté říše římské.

Vojenské reformy a hospodářství

Jindřichovy vojenské reformy představovaly převrat ve způsobu vedení války v raném středověku. Zavedl systém těžké jízdy vybavené drátěnými košilemi, přilbami a dlouhými kopími, která dokázala čelit lehké maďarské jízdě. Každý devátý sedlák musel sloužit jako profesionální voják, zatímco ostatních osm ho živilo. Tento systém zajistil stálou armádu bez přílišného zatížení ekonomiky.

Výstavba opevněných měst, tzv. burgů, změnila charakter říše. Jindřich nařídil, že každé třetí stavení musí být uvnitř hradeb, což vytvořilo síť opevněných center schopných odolat nájezdům. V těchto městech se soustředila řemeslná výroba, obchod a správa. Vznikl tak základ pozdějšího městského systému Svaté říše římské.

Ekonomicky Jindřichova vláda těžila z kontroly obchodních cest mezi západní Evropou a Slovanskými zeměmi. Tribut od podrobených Slovanů a později ukořistěné poklady z vítězství nad Maďary naplnily královskou pokladnu. Rozvíjela se těžba stříbra v Harzu, které se stalo základem budoucího mincovního systému. Za Jindřicha se razily stříbrné denáry s královým jménem a titulem REX.

Správní systém říše kombinoval francké tradice s saskými zvyklostmi. Jindřich zachoval vévodství jako základní správní jednotky, ale posílil královskou moc jmenováním falckrabat a markrabat v pohraničních oblastech. Tito královští úředníci přímo podléhali panovníkovi a vyvažovali moc vévodů.

Zajímavosti

• Odmítnuté pomazání – Jindřich jako jediný středověký německý král odmítl církevní pomazání, spokojil se s volbou knížaty a chtěl být "první mezi rovnými"
• Legendární setkání – Podle pověsti přišli poslové nabídnout Jindřichovi korunu, když lovil ptáky, odtud jeho přízvisko Ptáčník
• Manželka světice – Jeho žena Matylda Ringelheimská byla po smrti prohlášena za svatou a stala se patronkou vdov a rodin
• Falešná hrobka – Nacisté otevřeli roku 1936 Jindřichův hrob v Quedlinburgu, ale našli pouze prázdný sarkofág, ostatky byly přemístěny již ve středověku
• Zakladatel dynastie – Jeho potomci vládli Svaté říši římské až do roku 1024, kdy vymřela saská dynastie po meči
• Tribut Maďarům – Roční tribut placený Maďarům činil podle odhadů až 10 000 hřiven stříbra, obrovskou sumu pro tehdejší dobu