Jindřich z Lipé
Jindřich z Lipé byl nejmocnější český šlechtic na přelomu 13. a 14. století, který jako maršálek Českého království a správce královských financí sehrál rozhodující roli při nástupu lucemburské dynastie na český trůn. Jeho kontrola nad královskými mincovnami a schopnost financovat politické převraty z něj učinila faktického vládce země v době bezvládí po vymření Přemyslovců.
Historie
Jindřich z Lipé, někdy uváděný také jako Jindřich z Lichtenburka podle svého hlavního hradu, pocházel ze starého českého rodu pánů z Lipé, jehož kořeny sahaly do 12. století. Narodil se kolem roku 1270 jako syn Čeňka z Lipé, který zastával úřad podkomořího za posledních Přemyslovců. Mladý Jindřich vyrůstal na královském dvoře Přemysla Otakara II., kde získal důkladné vzdělání v diplomacii, správě země a vojenství. Jeho rod vlastnil rozsáhlé statky v severních Čechách, včetně strategicky položených hradů Lipá, Lichtenburk a později také Žleby, což poskytovalo Jindřichovi značnou ekonomickou a vojenskou základnu pro jeho politické ambice.
První významnou roli sehrál Jindřich za vlády Václava II., kdy se stal královským maršálkem a jedním z nejbližších rádců panovníka. Václav II. mu svěřil správu královských financí a kontrolu nad kutnohorskými stříbrnými doly, které byly zdrojem obrovského bohatství české koruny. Jindřich reorganizoval těžbu stříbra, zavedl přísnější kontrolu mincoven a podílel se na přípravě měnové reformy, která v roce 1300 zavedla pražský groš. Jeho finanční schopnosti byly tak vynikající, že Václav II. ho pověřil financováním svých polských a uherských výbojů. Za tyto služby získal Jindřich rozsáhlé državy včetně panství Žleby a právo vybírat některé královské daně.
Po náhlé smrti Václava II. v roce 1305 a zavraždění Václava III. v Olomouci v roce 1306 se Jindřich z Lipé stal klíčovou postavou v boji o český trůn. Jako předák mocné skupiny českých pánů nejprve podporoval kandidaturu habsburského Rudolfa III., který se oženil s přemyslovskou princeznou Eliškou. Po Rudolfově smrti v roce 1307 Jindřich změnil stranu a podpořil korutanského vévodu Jindřicha, který mu za podporu slíbil rozsáhlá privilegia. Jindřich Korutanský skutečně po svém zvolení jmenoval Jindřicha z Lipé nejvyšším hofmistrem a fakticky mu předal vládu nad zemí. Toto období bylo vrcholem Jindřichovy moci - kontroloval královské finance, velel zemské hotovosti a rozhodoval o obsazení všech důležitých úřadů.
Neschopnost Jindřicha Korutanského udržet pořádek v zemi a jeho konflikty se šlechtou však vedly k rostoucí nespokojenosti. Jindřich z Lipé společně s mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu a pražským biskupem Janem IV. z Dražic začali tajně jednat s římským králem Jindřichem VII. Lucemburským o možném nástupu jeho syna Jana na český trůn. Podmínkou bylo Janovo manželství s Eliškou Přemyslovnou, poslední dcerou Václava II. Jindřich z Lipé osobně vedl tajná jednání v Lucembursku a Frankfurt, kde dojednal podmínky sňatku a zaručil Janovi podporu české šlechty. V roce 1310 pak organizoval vojenské obsazení Prahy lucemburským vojskem a sesazení Jindřicha Korutanského.
Za Jana Lucemburského si Jindřich z Lipé udržel postavení nejmocnějšího muže v království. Mladý král, který nemluvil česky a zajímal se především o západoevropskou rytířskou kulturu, ponechal vládu v rukou zkušeného Jindřicha. Ten zastával úřad nejvyššího maršálka, kontroloval královské příjmy a fakticky vládl zemi během častých králových nepřítomností. Jindřich využil své pozice k dalšímu rozšiřování rodových držav - získal hrady Ronov, Choustník a Kámen, čímž vytvořil největší šlechtické dominium v Čechách. Jeho roční příjmy se odhadovaly na 10 000 hřiven stříbra, což bylo srovnatelné s příjmy některých evropských knížat.
V posledních letech života musel Jindřich čelit rostoucí opozici mladších šlechticů a konfliktům s královnou Eliškou Přemyslovnou, která ho obviňovala z příliš velkého vlivu na krále. V roce 1315 došlo k otevřené roztržce, kdy skupina šlechticů v čele s Vilémem Zajícem z Valdeka požadovala omezení Jindřichovy moci. Jan Lucemburský však svého věrného rádce podržel a povstalce porazil. Jindřich z Lipé zemřel 26. srpna 1329 na hradě Žleby ve věku přibližně šedesáti let jako nejbohatší a nejmocnější český šlechtic své doby. Jeho synové Čeněk a Jindřich mladší zdědili obrovské jmění, ale nedokázali udržet otcovu politickou moc.
Ekonomická a politická moc
Jindřich z Lipé vybudoval svou moc na kontrole královských financí a mincovnictví. Jako správce kutnohorských stříbrných dolů dohlížel na těžbu, která v době největšího rozkvětu produkovala až 5 tun stříbra ročně. Z této produkce se razilo přibližně 5 milionů pražských grošů ročně, přičemž Jindřich získával procento z ražebného. Jeho vliv na měnovou politiku byl tak velký, že fakticky určoval kurz pražského groše vůči ostatním evropským měnám. Kontroloval také celní stanice na obchodních cestách, což mu přinášelo další značné příjmy. Odhaduje se, že v době své největší moci ovládal přímo či nepřímo třetinu veškerého bohatství Českého království.
Politicky Jindřich reprezentoval nový typ magnáta, který svou moc nestavěl pouze na rodové tradici, ale především na schopnosti, vzdělání a kontrole státního aparátu. Vytvořil síť klientů z řad nižší šlechty a měšťanstva, kterým zajišťoval úřady a privilegia výměnou za loajalitu. Jeho diplomatické schopnosti byly výjimečné - udržoval kontakty s papežskou kurií, francouzským dvorem i říšskými knížaty. Jako patron umění podporoval stavbu klášterů a kostelů, financoval iluminované rukopisy a na svých hradech vydržoval učené klerikály. Jeho dvůr v Žlebech se stal centrem politického a kulturního života, kde se rozhodovalo o osudu království. Jindřichův model vlády založený na kontrole financí a byrokracie předznamenal pozdější vzestup úřednické šlechty v období absolutismu.
Zajímavosti
- Jindřich z Lipé vlastnil tak velké bohatství, že mohl králi Janovi Lucemburskému půjčit 45 000 kop pražských grošů na jeho italské výpravy
- Jeho pečeť s erbem tří lipových listů byla po královské pečeti nejrespektovanější v zemi
- Nechal razit vlastní denáry s lipovým listem, které měly lokální platnost na jeho panstvích
- Podle kroniky Petra Žitavského Jindřich ovládal umění alchymie a měl vlastní laboratoř na hradě Lichtenburk