Karel Kramář

Karel Kramář byl český politik, ekonom a první československý ministerský předseda, který jako vůdce domácího odboje prosadil převrat 28. října 1918 a vedl vládu v kritických měsících budování republiky. Jeho politická kariéra od mladočeského radikála přes odsouzence k smrti až po konzervativního kritika Masarykovy politiky představuje dramatický oblouk českého nacionalismu. Kramářova rusofilská orientace a monarchistické sklony ho postavily do opozice vůči západní orientaci republiky, což definovalo politické rozpory první republiky.

Historie

Karel Kramář se narodil 27. prosince 1860 ve Vysokém nad Jizerou v rodině továrníka. Po studiích práv v Praze a národního hospodářství v Berlíně a Paříži se stal docentem ekonomie na české univerzitě. Do politiky vstoupil jako poslanec říšské rady v roce 1891 za mladočeskou stranu, rychle se stal jejím vůdcem díky rétorickým schopnostem a radikálnímu českému nacionalismu. Jeho ekonomické znalosti ho učinily respektovaným expertem na měnové a finanční otázky v celé monarchii.

Během první světové války vedl Kramář tajnou organizaci Maffie koordinující domácí odboj, udržoval spojení se zahraničním odbojem a připravoval převzetí moci. V květnu 1915 byl zatčen a v roce 1916 odsouzen vojenským soudem k trestu smrti za velezradu. Amnestie císaře Karla I. v roce 1917 mu zachránila život. Po návratu z vězení se stal symbolem českého odporu a 14. listopadu 1918 byl zvolen prvním československým ministerským předsedou všenárodní koalice.

Jeho vláda řešila fundamentální úkoly - vytvoření státní správy, zajištění hranic, zásobování obyvatelstva a měnovou reformu. Kramář prosadil odluku československé koruny od rakouské měny kolkováním bankovek v březnu 1919, což zachránilo republiku před hyperinflací. Jeho autoritativní styl a konflikt s Masarykem o zahraniční orientaci vedly k rezignaci v červenci 1919. Poté vedl Národní demokracii v opozici proti hradní politice až do své smrti 26. května 1937.

Politické a ekonomické názory

Kramářova ekonomická filozofie kombinovala liberalismus s ekonomickým nacionalismem - podporoval české podnikání proti německému a židovskému kapitálu, prosazoval "nostrifikaci" průmyslu a bank. Jeho měnová reforma včetně kolkování bankovek byla radikální ale úspěšná - československá koruna se stala nejstabilnější středoevropskou měnou. Kramář prosazoval tvrdou deflační politiku a zlatý standard, což přispělo k ekonomické stabilitě ale také k sociálním tenzím.

Politicky Kramář reprezentoval konzervativní nacionalismus orientovaný na Rusko - snil o slovanské federaci pod ruským vedením, kde by Čechy hrály roli západního mostu. Jeho "neoslavismus" vedl ke konfliktu s Masarykovou prozápadní orientací. Kramář kritizoval demokracii jako "vládu ulice", preferoval autoritativní systém s omezeným volebním právem. Jeho antisemitismus a protiněmecký radikalismus komplikovaly národnostní vztahy v republice.

Kramářův odkaz je rozporuplný - zachránil republiku v kritických měsících, ale jeho politika přispěla k polarizaci společnosti. Jeho ekonomické reformy položily základy prosperity 20. let, ale ignorovaly sociální otázky. Národní demokraté jako "strana pánů" ztratili vliv ve prospěch agrárníků a socialistů. Přesto Kramář zůstává uznáván jako státník, který dokázal v revolučním chaosu prosadit řád a kontinuitu.

Zajímavosti

• Kramář vlastnil jednu z největších soukromých numismatických sbírek v Československu čítající přes 10 000 mincí včetně kompletní kolekce pražských grošů, kterou věnoval Národnímu muzeu.
• Jeho vila na Petříně obsahovala tajný trezor s 500 kilogramy zlatých mincí jako pojistku pro případ revoluce - zlato bylo objeveno až při rekonstrukci v roce 1958.
• Kramář navrhl, aby československá koruna byla kryta z 50% zlatem a z 50% stříbrem, ale Rašín prosadil pouze 30% krytí, což se ukázalo jako prozíravější pro flexibilitu měnové politiky.