Karlovci

Karlovci (751–987), známí také jako Karlovská dynastie nebo Karolingové, byli franskou královskou a později císařskou dynastií, která vystřídala na franském trůnu Merovejce a vládla velké části západní a střední Evropy. Z numismatického hlediska patří mezi nejvýznamnější středověké dynastie, neboť za jejich vlády proběhla rozsáhlá měnová reforma, která zásadně změnila evropské mincovnictví. Zavedení jednotného standardizovaného stříbrného denáru a nového účetního systému vytvořilo základ pro středověké měnové systémy, který v různých podobách přetrval až do moderní doby.

Historie

Karlovská dynastie odvozovala svůj původ od Karla Martela (686–741), majordoma franské říše, který porazil muslimské nájezdníky v bitvě u Poitiers v roce 732. Jeho syn Pipin III. Krátký (751–768) sesadil posledního merovejského krále a s papežským požehnáním se stal prvním karlovským králem Franků. Dynastii však proslavil zejména Pipinův syn Karel Veliký (768–814), který významně rozšířil říši, dobyl Langobardské království v Itálii, připojil části Saska a Bavorska a v roce 800 byl papežem korunován císařem, čímž obnovil císařský titul na Západě. Za jeho vlády došlo k politické, kulturní a vzdělanostní obnově zvané karolinská renesance. Karel Veliký založil hlavní město v Cáchách a vytvořil správní systém, který byl vzorem pro středověké státy. Po jeho smrti jeho syn Ludvík I. Pobožný (814–840) udržel říši pohromadě, ale po něm došlo k dělení mezi jeho syny, z nichž nejvýznamnější byly linie západofrancká (pozdější Francie), středofrancká (Lotharingie, Burgundsko a severní Itálie) a východofrancká (pozdější Německo). Poslední významný karlovský panovník Karel III. Tlustý (876–887) nakrátko sjednotil říši, ale po jeho sesazení se jednotlivé části již samostatně vyvíjely. Poslední karlovský král Ludvík V. zemřel v roce 987, kdy byla ve Francii nahrazena kapetovskou dynastií, ačkoli ve východní části bývalé říše zůstal karlovský odkaz silný.

Z mincovního hlediska je nejvýznamnějším karlovským panovníkem Karel Veliký, který kolem roku 793/794 provedl komplexní měnovou reformu. V předchozím období bylo franské mincovnictví nejednotné a stále více ovlivněné tzv. monetárním regresem, kdy kvalita mincí upadala a mnohé lokální autority (šlechta, opatství, biskupství) razily vlastní mince různé kvality. Karel Veliký zavedl nový stříbrný denár (denarius) o hmotnosti přibližně 1,7 gramu a vysoké ryzosti stříbra (přes 90%). Tento systém byl založen na karolinské libře stříbra (přibližně 408 gramů), z níž se razilo 240 denárů, což vytvořilo základ pro středověký účetní systém: 1 libra (libra, livre) = 20 solidů (solidi, sous) = 240 denárů (denarii, deniers). Tento systém předznamenal pozdější měnové systémy v mnoha evropských zemích, například anglickou libru, která se až do roku 1971 dělila na 20 šilinků a 240 pencí.

Design karlovských mincí byl jednoduchý, ale jasně rozpoznatelný. Na aversu (líci) raných denárů Karla Velikého byl obvykle monogram obsahující písmena KRLS (Karolus) nebo jednoduchý portrét panovníka, později také křesťanské symboly. Opis obsahoval jméno panovníka a jeho titul, například KAROLVS REX FR (Karel, král Franků) nebo po císařské korunovaci KAROLVS IMP AVG (Karel, císař, vznešený). Na reversu (rubu) se nejčastěji objevovalo jméno mincovny a slovo moneta, často v kombinaci s křesťanskými symboly jako kříž nebo chrám. Karel Veliký nařídil, aby všechny mince nesly jméno mincovny, což umožňovalo lepší kontrolu kvality. Mince byly raženy v mnoha mincovnách po celé říši, včetně významných center jako Cáchy (Aachen), Dorestad, Milán, Trevír (Trier) a Melle, které bylo důležitým střediskem těžby stříbra. Po rozpadu říše karlovští nástupci v různých částech bývalé říše pokračovali v ražbě mincí podle Karlova vzoru, i když postupně docházelo k regionálním modifikacím a vzniku místních variant.

Význam pro investory a sběratele

Mince karlovské dynastie patří mezi nejvýznamnější a nejvyhledávanější ražby raného středověku. Pro sběratele představují klíčové exempláře ilustrující formativní období evropských dějin a měnových systémů. Obzvláště ceněné jsou denáry Karla Velikého, které jsou relativně vzácné a na aukcích dosahují velmi vysokých cen. Pro investory mohou karlovské mince představovat zajímavou příležitost, kombinující mimořádnou historickou hodnotu s numismatickou vzácností. Stříbrné denáry jeho následovníků jsou poněkud dostupnější a představují dobrý vstupní bod pro sběratele zaměřené na raně středověké mincovnictví. Zvláštní sběratelskou hodnotu mají exempláře z méně běžných mincoven, mince s dobrým stavem zachování a ražby z přelomových období karlovské historie, například z doby císařské korunovace nebo rozdělení říše.

Příklady

Nejvýznamnější mince ražené za vlády karlovské dynastie:

• Denár Karla Velikého – základní mince měnové reformy s královským monogramem nebo portrétem
• Císařský denár – mince ražená po roce 800 s titulem IMP AVG
• Chrámový denár – varianta s vyobrazením stylizovaného chrámového průčelí na reversu
• Monogramový denár – typ s charakteristickým monogramem KRLS symbolizujícím jméno Karolus
• Ludvíkův denár – mince Ludvíka Pobožného s nápisem LVDOVVICVS IMP a křesťanskou symbolikou

Zajímavosti

• Měnová reforma Karla Velikého byla tak úspěšná, že jeho denáry se staly vzorem pro mincovnictví v celé západní a střední Evropě. Dokonce i oblasti mimo přímou karlovskou kontrolu, jako Anglie a severní Španělsko, přijaly podobný mincovní standard.
• Karlovské mince nesly poprvé systematicky křesťanskou symboliku a nápisy jako DEI GRATIA (z Boží milosti) nebo CHRISTIANA RELIGIO (křesťanské náboženství), což odráželo úzké sepětí karolinské politiky s křesťanstvím a papežstvím.
• Na rozdíl od mnoha soudobých a pozdějších vládců, Karel Veliký nikdy výrazně nesnížil kvalitu svých mincí, což přispělo k jejich dlouhodobé důvěryhodnosti a používání i dlouho po jeho smrti.
• Archeologické nálezy karlovských mincí daleko za hranicemi říše, včetně Skandinávie, Pobaltí a východní Evropy, dokazují rozsáhlé obchodní kontakty a mezinárodní prestiž karolinské měny.