Katechismus

BůhKatechismus je stručná a systematická příručka křesťanské víry, která shrnuje vyznání víry, svátosti, přikázání a modlitbu. Tradičně má podobu otázek a odpovědí k zapamatování. Jako samostatný žánr se ustálil v 16. století, kdy roku 1529 vydal Martin Luther Malý a Velký katechismus.

Význam Příručka základů křesťanské víry určená k výuce
Původ slova Z řeckého katéchein – ústně vyučovat
Tradiční forma Otázky a odpovědi
Lutherovy katechismy Malý a Velký katechismus, 1529
Heidelberský katechismus 1563, reformovaná tradice, 129 otázek a odpovědí
Římský katechismus 1566, vydán po tridentském koncilu pro duchovní
Katechismus katolické církve Vyhlásil Jan Pavel II. 11. října 1992; čtyři části

Historie

Katechismus vyrůstá z potřeby předávat víru srozumitelně a jednotně. Už v raném křesťanství existovala příprava na křest, tzv. katechumenát: zájemci se učili základním článkům víry, modlitbám a způsobu života. Slovo katecheze, z řeckého katéchein – ústně vyučovat, označuje právě toto vyučování. Jeho jádrem bylo vyznání víry a modlitba Páně.

Ve středověku se vyučování víry opíralo hlavně o kázání a liturgii. Přelom přineslo 16. století: reformace i katolická reforma položily důraz na poučenou víru a jednotnou výuku. Tehdy se katechismus v dnešním smyslu ustálil jako zvláštní žánr – krátký, jasně členěný text k opakování a memorování.

V protestantském prostředí se katechismy staly jedním z hlavních nástrojů církevní i rodinné výchovy. Martin Luther vydal roku 1529 Malý a Velký katechismus, které vykládají Desatero, vyznání víry, modlitbu Páně a svátosti. V reformované tradici získal velký význam Heidelberský katechismus z roku 1563, který vznikl na objednávku kurfiřta Fridricha III. Falckého a má 129 otázek a odpovědí. V anglicky mluvícím světě se prosadily Westminsterské katechismy z roku 1647. Katechismus zde nebyl jen učebnicí, ale i vyjádřením identity: shrnoval, čemu se věří, a vymezoval rozdíly vůči jiným výkladům.

Katolická církev odpověděla Římským katechismem, vydaným roku 1566 po tridentském koncilu a určeným duchovním, kteří z něj vycházeli při kázání a výuce. Pro školní a farní praxi vznikaly kratší katechismy; nejznámější z nich sepsal jezuita Petr Canisius – Summa doctrinae christianae vyšla roku 1555 a zkrácený Catechismus minimus roku 1556.

Ve 20. století vznikl Katechismus katolické církve, který vyhlásil papež Jan Pavel II. 11. října 1992 apoštolskou konstitucí Fidei depositum. Je to obsáhlý referenční text, z něhož vycházejí zkrácené verze a místní učebnice. Roku 2005 k němu papež Benedikt XVI. vydal Kompendium o 598 otázkách a odpovědích, které se vrací k tradiční otázkové formě.

Podoba, obsah a praktické použití

Katechismus katolické církve se člení na čtyři části: vyznání víry (co křesťan věří), slavení křesťanského tajemství ve svátostech (jak víru žije v bohoslužbě), život v Kristu (jak se víra promítá do jednání) a křesťanskou modlitbu. Stejné okruhy – vyznání víry, svátosti, Desatero a modlitbu Páně – pokrývají v různém pořadí i katechismy jiných tradic.

Pro výuku je typická otázková forma: jeden klade otázku a druhý odpovídá naučeným zněním, ať jde o učitele a žáka, nebo o rodiče a dítě. Katechismus slouží při přípravě ke svátostem, při výuce náboženství ve škole či ve farnosti i dospělým, kteří chtějí poznat základy víry bez studia rozsáhlých teologických textů. Dětské verze používají jednodušší jazyk, referenční katechismy jsou přesnější a pojmově hutnější.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet