Kolínská mincovna

Kolínská mincovna byla jedna z nejvýznamnějších mincoven Svaté říše římské a později Německa, která působila od 10. století až do roku 1998 v Kolíně nad Rýnem a razila mince pro kolínské arcibiskupy, císaře i moderní Německo. V numismatice představuje kolínská mincovna symbol kontinuity evropského mincovnictví, přičemž její středověké goldguldeny, barokní tolary a moderní německé marky s mincovní značkou F patří mezi nejvyhledávanější ražby německé numismatiky.

Historie

Počátky kolínské mincovny sahají do 10. století, kdy kolínští arcibiskupové získali od císaře Oty I. Velikého právo razit vlastní mince. První doložené ražby pocházejí z doby arcibiskupa Bruna I. kolem roku 953, kdy se razily stříbrné denáry s vyobrazením kříže a nápisem SANCTA COLONIA. Kolín se rychle stal jedním z nejdůležitějších mincovních center Porýní díky své strategické poloze na křižovatce obchodních cest a politické moci arcibiskupů jako kurfiřtů Svaté říše římské. Středověká mincovna sídlila přímo v arcibiskupském paláci poblíž dómu.

Zlatý věk kolínské mincovny nastal ve 14. až 16. století, kdy se zde razily prestižní zlaté rýnské zlatky společně s Mohuči, Trevírem a Falcí podle dohody rýnských kurfiřtů. Tyto goldguldeny s vyobrazením svatého Petra, patrona kolínského dómu, patřily mezi nejkvalitnější evropské zlaté mince. Kolínská mincovna byla průkopníkem v zavedení mechanických razicích strojů v 16. století, což významně zlepšilo kvalitu a jednotnost ražeb. Během třicetileté války mincovna několikrát změnila majitele a razila obsazovací mince pro různé strany konfliktu.

Po sekularizaci kolínského arcibiskupství v roce 1803 převzala mincovnu pruská vláda. V 19. století se stala jednou z hlavních pruských a později německých státních mincoven. Od roku 1871 razila mince sjednoceného Německého císařství s mincovní značkou C. Za Výmarské republiky a nacistického režimu pokračovala v ražbě německých mincí. Druhá světová válka přinesla těžké bombardování, které zničilo historické budovy mincovny, ale provoz byl obnoven v provizorních prostorách.

Po válce se kolínská mincovna stala jednou z pěti mincoven Spolkové republiky Německo s přidělenou značkou F. Razila německé marky včetně pamětních stříbrných desetimarek a zlatých mincí. Specializovala se na technicky náročné ražby a byla známá vysokou kvalitou proof mincí. V roce 1998 byla kolínská mincovna uzavřena v rámci restrukturalizace německého mincovnictví před zavedením eura, čímž skončila téměř tisíciletá tradice ražby mincí v Kolíně nad Rýnem.

Významné ražby a technologie

Kolínská mincovna proslula kvalitou svých ražeb a technologickými inovacemi. Středověké goldguldeny z Kolína patřily mezi nejčistší zlaté mince své doby s obsahem až 23 karátů zlata. Barokní stříbrné tolary s bohatou ikonografií zobrazující kolínský dóm a říšské symboly jsou dodnes vyhledávané sběrateli. Mincovna byla průkopníkem v používání parního lisu od roku 1850 a elektrického pohonu od roku 1920.

Moderní éra přinesla specializaci na pamětní mince - kolínská mincovna vyrazila mnoho německých pamětních emisí včetně mincí k olympijským hrám 1972 nebo k výročí založení Spolkové republiky. Technologie ražby s vysokým reliéfem a matným povrchem proof kvality zde dosáhla světové úrovně.

Zajímavosti

• Kolínská mincovna razila tajné falešné anglické sovereigny během první světové války pro financování německých špionážních operací
• V roce 1923 během hyperinflace vyrobila nouzové porcelánové mince, když kov měl větší hodnotu než nominál mincí
• Poslední ražbou v roce 1998 byla pamětní medaile na rozloučenou s německou markou před zavedením eura
• Středověká budova mincovny měla vlastní podzemní tunel spojující ji s kolínským dómem pro bezpečný transport zlata
• Hitler osobně zakázal ražbu mincí s vyobrazením kolínského dómu, protože byl dokončen za vlády pruských protestantů
• Kolínské zkušební ražby z 18. století vytištěné na hedvábí místo kovu patří mezi největší numismatické kuriozity