Kopa grošů

Kopa grošů byla ve středověku a raném novověku používaná početní jednotka peněz, která v Čechách původně znamenala 60 pražských grošů. Postupem času se z ní stal hlavně účetní pojem pro přepočty v měnovém systému, i když už nevyjadřoval přesně počet skutečně ražených mincí.

Historie

Kopa grošů (latinsky sexagena grossorum) se v českých zemích objevuje od počátků grošového období jako praktická početní jednotka. V době, kdy se v oběhu pohybovaly velké objemy drobnějších stříbrných mincí, bylo pro obchod i správu výhodné počítat „ve velkých balících“. Kopa v Čechách znamenala 60 pražských grošů, takže šlo o jednoduchý a srozumitelný přepočet, který se dal snadno používat ve smlouvách, dávkách, mzdách i při záznamech v městských a zemských knihách.

Na Moravě se však vžil odlišný zvyk: moravská kopa se počítala na 64 grošů (výjimečně se uvádí i varianta 62). Rozdíl nebyl nahodilý – souvisel s odlišnou hmotností české a moravské hřivny, tedy se starší váhovou a účetní jednotkou, od níž se řada peněžních přepočtů odvozovala. V praxi to znamenalo, že stejné slovo „kopa“ mohlo v různých částech zemí Koruny české označovat mírně jinou hodnotu, a proto je u historických zápisů vždy důležité vnímat místní kontext.

Vývoj kop je zároveň dobrým příkladem, jak se peníze postupně odtrhávají od „počtu mincí“ a stávají se hlavně účetním jazykem. Od doby vlády Jiřího z Poděbrad se v českém měnovém systému objevuje míšeňská kopa, která byla co do počtu dvojnásobkem české kopy. Vysvětlení stojí na kurzu grošů: 1 pražský groš se v takových přepočtech počítal za 2 míšeňské groše. Míšeňská kopa tedy neznamenala „víc mincí v měšci“, ale především jiný účetní rámec, který umožňoval pracovat s měnami a kurzy v širším středoevropském prostředí.

Další pevné ukotvení přineslo sněmovní usnesení z roku 1637, které stanovilo, že 30 míšeňských grošů (tedy půl kopy) se rovná 35 krejcarům. Z toho vychází i přepočet celé míšeňské kopy: 70 krejcarů. Tento údaj je zajímavý i tím, jak se pojí s vyššími účetními jednotkami: míšeňská kopa tak představovala 1 rýnský zlatý (zlatník počítaný na 60 krejcarů) a ještě 10 krejcarů navíc. Pro běžnou praxi to znamenalo, že se dalo plynule přecházet od „grošového“ počítání k „krejcarovému“ a dále k vyšším hodnotám vyjadřovaným ve zlatých.

Také česká kopa se časem začala vykládat účetně: jako 2 zlaté a 20 krejcarů, tedy celkem 140 krejcarů. Právě tato čísla ukazují, že kopa se mohla proměnit v čistý přepočtový pojem, který už nemusel znamenat „60 kusů mincí“. U peněz se totiž v dlouhém období měnil kov, hmotnost i kupní síla, a účetní jednotky pomáhaly udržet srozumitelný rámec v době, kdy se reálné oběživo průběžně proměňovalo. V 16. století se proto lze setkat s tím, že kopa znamenala právě 2 zlatníky a 20 krejcarů, aniž by to kdokoli chápal jako přesné vyjádření počtu grošů v oběhu.

Vedle české kopy o 60 groších, moravské o 64 groších a míšeňské o 120 groších se v pramenech objevuje i vídeňská kopa, která se vztahovala k 40 bílým grošům. To dobře dokládá, že „kopa“ není jediná univerzální hodnota, ale praktická početní pomůcka, která se přizpůsobovala místnímu měnovému prostředí. Pro numismatiku je kopa grošů cenná právě tím, že pomáhá správně číst staré účetní záznamy a pochopit, jak lidé v různých dobách a regionech skutečně s penězi počítali.

Hodnota, přepočty a použití v pramenech

Kopa grošů se v praxi používala jako „balíček“ pro rychlé počítání větších částek. V účetních knihách a smlouvách se často pracovalo se zkratkami a součty v kopách, protože je jednodušší zapsat několik kop než dlouhou řadu jednotlivých grošů. Při čtení historických dokumentů je však klíčové rozlišit, zda jde o českou, moravskou či míšeňskou kopu – a zda už je kopa chápána jako čistě účetní jednotka navázaná na krejcary a zlaté.

V numismatice se kopa uplatňuje jako užitečný „překladový klíč“ mezi tím, co vidíme na mincích, a tím, co stojí v pramenech. Člověk může mít v ruce pražský groš, ale v listině se dočte o kopách – a bez přepočtu by nepochopil rozsah částek. U pozdějších období je navíc nutné počítat s tím, že zápis „kopa“ nemusí znamenat 60 reálných grošů, nýbrž hodnotu vyjádřenou v krejcarech a zlatých, která se vžila jako standardní účetní výraz.

Z praktického hlediska je proto dobré si u kopy vždy položit tři otázky: kde byl dokument sepsán (Čechy, Morava, širší říšské prostředí), jaké období popisuje (grošové, tolarové či krejcarové poměry) a zda text pracuje s „počtem mincí“, nebo s účetním přepočtem. Teprve potom se dá kopa bezpečně převést do konkrétní hodnoty a srovnat ji s dochovanými mincemi. Právě tato kombinace historie, regionálních zvyklostí a měnových změn dělá z kopy grošů pojem, který je pro pochopení starších peněžních zápisů mimořádně důležitý.