Rýnský zlatý
Rýnský zlatý je zlatá mince Svaté říše římské, kterou od roku 1386 společně razili čtyři rýnští kurfiřti. Měla hmotnost dukátu, obsahovala však jen 3,396 g ryzího zlata (23 karátů) a později ještě méně, proto měla vždy nižší hodnotu než dukát. Vžila se také jako početní jednotka.
| Kov | zlato |
|---|---|
| Vydavatelé | arcibiskupové mohučský, kolínský a trevírský a falckrabě rýnský |
| Společná ražba čtyř kurfiřtů od | 8. června 1386 |
| Ražba mincovním spolkem do | konce 1. čtvrtiny 17. století |
| Hrubá hmotnost od roku 1386 | 3,543 g |
| Obsah zlata od roku 1386 | 3,396 g (23 karátů) |
| Obsah zlata od roku 1409 | 3,248 g (22 karátů) |
| Obsah zlata od roku 1417 | 2,952 g (20 karátů) |
| Obsah zlata od roku 1490 | 2,527 g (18,5 karátu) |
Historie
Rýnský zlatý vznikl v prostředí Svaté říše římské jako stabilní a široce přijímaná zlatá mince pro obchod. Jednotliví kurfiřti razili zlaté mince už od poloviny 14. století, rozhodující byl ale 8. červen 1386: toho dne založili čtyři rýnští kurfiřti – arcibiskupové mohučský, kolínský a trevírský spolu s falckrabětem rýnským – rýnský mincovní spolek a začali vydávat společnou zlatou minci. Kurfiřti patřili k nejmocnějším knížatům říše a jejich společná ražba dodala minci důvěryhodnost v mezinárodním styku.
Název odkazuje k řece Rýnu, z jejíhož písku se zlato původně rýžovalo. Později se k ražbě rýnských zlatých používal především mincovní pagament, tedy mince stažené z oběhu, cizí neplatné a poškozené mince. Rýnský zlatý měl hmotnost dukátu, obsahoval však méně ryzího zlata – po roce 1386 to bylo 3,396 g při ryzosti 23 karátů.
Obsah zlata pak dál klesal: roku 1399 na 22,5 karátu, roku 1409 na 22 karátů a roku 1417 na 20 karátů. Kurfiřti tehdy veřejně ohlásili 22 karátů, tajně se však dohodli na 20. Roku 1490 snížili kurfiřti ryzost na 18,5 karátu, tedy 2,527 g ryzího zlata, a říšský sněm ve Wormsu roku 1495 tyto hodnoty převzal. Rýnský mincovní spolek razil zlaté až do konce první čtvrtiny 17. století.
V raném novověku se rýnský zlatý objevuje i v mincovních řádech. Mincovní řád z 15. února 1524, vydaný za Ferdinanda I., mu předepisuje hmotnost 3,289 g a ryzost 771/1000; rakouský dukát měl mít podle téhož předpisu 3,512 g při ryzosti 979/1000. Augšpurský říšský mincovní řád z roku 1559 pak uznal dukát a podvážné zlaté zakázal.
Kurz a početní jednotka
Podobně jako uherský dukát se rýnský zlatý vžil hlavně jako početní jednotka, v níž se zapisovaly ceny, dluhy a smlouvy. Jeho kurz v průběhu doby výrazně kolísal, vždy však zůstal pod dukátem. V roce 1469 se v Čechách uváděl uherský dukát za 24 grošů a rýnský zlatý za 18 grošů; sněmovní usnesení z roku 1485 stanovilo hodnotu rýnského zlatého na 21,5 českého groše, zatímco dukát měl platit 29 grošů. V Sasku platil rýnský zlatý od roku 1490 21 grošů a z tohoto poměru vznikla početní jednotka míšeňský zlatý, která vydržela až do 19. století.
V českých zemích byl rýnský zlatý v oběhu po několik století. Od 16. do 19. století se jako rýnské zlaté označovaly také některé stříbrné zlatníkové nominály. Pojem se tak v různých dobách překlápěl mezi skutečnou zlatou mincí a účetní hodnotou.
