Království

Království je forma státního zřízení, v níž stojí v čele monarcha s titulem král nebo královna, vládnoucí zpravidla doživotně a dědičně. Tato forma vlády patří mezi nejstarší politické systémy v dějinách lidstva a formovala vývoj evropské civilizace od raného středověku. V numismatice představují královské mince zásadní kategorii, neboť panovníci měli výsadní právo ražby a jejich portréty na mincích sloužily jako symbol suverenity a legitimity.

Historie

Koncept království se vyvinul z kmenových společností během přechodu k usedlému způsobu života a vzniku prvních států. Na rozdíl od starověkých říší nebo městských států představovalo středověké království specifickou formu organizace moci založenou na osobních vazbách mezi panovníkem a šlechtou. První evropská království vznikala v raném středověku na troskách západořímské říše, když germánští náčelníci přeměňovali své kmenové svazy na teritoriální státy.

Franská říše Merovejců a později Karlovců položila základy královské ideologie v západní Evropě. Karel Veliký korunovaný roku 800 císařem obnovil koncept univerzální křesťanské monarchie. Po rozpadu jeho říše vznikla samostatná království jako Francie, Burgundsko či Itálie. Ve střední Evropě se formovala království polské, uherské a české. Přemysl Otakar I. získal v roce 1198 od císaře Filipa Švábského dědičný královský titul pro české panovníky, což znamenalo uznání suverenity českého státu.

Vrcholný středověk přinesl rozvoj královské moci a správního aparátu. Panovníci budovali centralizovanou správu, zakládali města s královskými privilegii a kodifikovali právo. Francouzští Kapetovci systematicky rozšiřovali královskou doménu. Anglická Magna Charta z roku 1215 naopak omezila královskou moc ve prospěch šlechty a položila základy konstituční monarchie. České království za Přemysla Otakara II. dosahovalo od Baltu k Jaderskému moři.

Novověk přinesl koncept absolutistické monarchie, kde král soustředil veškerou moc bez omezení stavy. Ludvík XIV. se svým výrokem stát jsem já ztělesňoval absolutismus. Současně se v Anglii po Slavné revoluci 1688 etablovala konstituční monarchie s parlamentem omezujícím královskou pravomoc. Osvícenský absolutismus 18. století představovaný Josefem II. nebo Fridrichem Velikým kombinoval centralizovanou moc s reformami inspirovanými racionalismem.

Francouzská revoluce a napoleonské války znamenaly zásadní zlom. Princip legitimity královské moci založený na božském právu byl nahrazen ideou národní suverenity. Během 19. století většina evropských království přešla ke konstituční formě vlády. Vznik národních států vedl ke sjednocení Itálie a Německa pod královskou, respektive císařskou korunou. První světová válka znamenala zánik mnoha monarchií včetně rakousko-uherské, německé, ruské a osmanské říše.

Ve 20. století přežila království především v západní a severní Evropě, kde se transformovala na parlamentní demokracie s panovníkem v ceremoniální roli. Španělské království bylo obnoveno v roce 1975 po pádu frankistické diktatury. Dnes existuje v Evropě deset království, kde monarchové plní především reprezentativní funkci jako symbol národní jednoty a kontinuity. Moderní konstituční monarchie často vykazují vysokou politickou stabilitu a životní úroveň.

Královská moc a její atributy

Královská moc se opírala o několik zdrojů legitimity. Sakrální pojetí vyplývalo z korunovace a pomazání, které panovníka vyčleňovalo z řad obyčejných smrtelníků. Dynastický princip zajišťoval kontinuitu prostřednictvím dědičnosti titulu v královském rodě. Feudální vztahy vytvářely síť osobních vazeb mezi králem jako vrchním pánem a vazaly. Regálie jako koruna, žezlo, jablko a meč symbolizovaly různé aspekty královské moci.

Právo ražby mincí patřilo mezi nejvýznamnější královská privilegia. Panovníci kontrolovali obsah drahého kovu, váhu a podobu mincí. Portrét krále na minci garantoval její hodnotu a šíření královských mincí upevňovalo panovníkovu autoritu. Změna mincovního obrazu při nástupu nového krále symbolizovala dynastickou kontinuitu. Kvalita ražby odrážela ekonomickou sílu království.

Správa království vyžadovala rozvinutý administrativní aparát. Královská kancelář vydávala listiny a privilegia. Komora spravovala panovníkovy příjmy z domén, cel a monopolů. Královský dvůr byl centrem politického života a kultury. Zemské sněmy nebo parlamenty představovaly zastoupení stavů, které schvalovaly daně a participovaly na zákonodárství. Rovnováha mezi královskou mocí a stavy určovala charakter jednotlivých království.

Zajímavosti

• Nejstarší kontinuálně existující evropské království je Dánsko, jehož monarchie trvá přes tisíc let od vikinského krále Gorma Starého
• Francouzský král Ludvík IX. Svatý byl jediným králem kanonizovaným katolickou církví za svého syna
• České království bylo jediným volební královstvím, kde však Přemyslovci a později Lucemburkové dokázali prosadit faktickou dědičnost
• Polské království zavedlo unikátní systém volební monarchie, kde každý šlechtic měl při volbě krále stejný hlas
• Království obojí Sicílie bylo jediným evropským státem, kde používali arabské zlaté taríny vedle latinských mincí
• Uherská svatoštěpánská koruna byla považována za právní subjekt, který vládl místo krále během interregna