Krejcar

Krejcar byla drobná stříbrná, později měděná a niklová mince používaná v habsburské monarchii a českých zemích od 16. století do roku 1892, která představovala základní platidlo pro každodenní transakce. Krejcar získal název z německého Kreuzer podle kříže vyobrazeného na prvních ražbách a po staletí tvořil páteř drobného peněžního oběhu, přičemž rčení "nemít ani krejcaru" dodnes připomíná jeho roli jako symbolu nejmenší hodnoty.

Historie

Krejcar vznikl v jižním Německu kolem roku 1270 jako Etschkreuzer v Tyrolsku za vlády hraběte Meinharda II., který razil stříbrné mince s dvojitým křížem. Název pochází z německého Kreuz (kříž), který byl hlavním motivem rubu těchto mincí. Původní krejcary vážily kolem 1 gramu stříbra a rychle se rozšířily po alpských zemích jako praktická mince pro denní obchod. Ve 14. století se ražba krejcarů rozšířila do Bavorska, Švábska a Rakouska, kde postupně nahradily starší feniky a haléře.

Do českých zemí pronikl krejcar v 16. století s nástupem Habsburků na český trůn. Ferdinand I. zavedl roku 1561 říšský mincovní řád, který stanovil krejcar jako základní jednotku drobných mincí. Podle tohoto řádu platilo: 1 zlatý rýnský = 60 krejcarů, 1 tolar = 68-72 krejcarů (podle období). České mincovny v Praze, Kutné Hoře a Jáchymově začaly razit krejcary s českým lvem a říšskou orlicí. Za Rudolfa II. se v Praze razily kvalitní stříbrné krejcary s císařským portrétem, které patřily k nejlepším drobným mincím své doby.

Třicetiletá válka přinesla úpadek kvality krejcarů. Během kiperské inflace 1619-1623 byly raženy tzv. dlouhé mince - znehodnocené krejcary s minimálním obsahem stříbra, které způsobily kolaps měnového systému. Albrecht z Valdštejna těžil z této krize ražbou lehkých krejcarů ve své jičínské mincovně, čímž získal obrovské jmění. Po válce se Ferdinand III. pokusil o reformu zavedením kvalitních 3 a 6krejcarů, ale nedostatek stříbra vedl k postupnému přechodu na měděné ražby pro nejnižší nominály.

Za vlády Marie Terezie prošel krejcar zásadní proměnou. Konvenční měnová reforma z roku 1753 stanovila nový systém: 1 konvenční tolar = 120 krejcarů. Byly zavedeny nominály 1/4, 1/2, 1, 3, 6, 10, 15, 17, 20 a 30 krejcarů v různých kovech podle hodnoty. Jednokrejcar se razil z mědi, 3 a 6krejcary ze stříbrné slitiny bilonu, vyšší nominály z kvalitního stříbra. Marie Terezie zavedla jednotný vzhled krejcarů pro celou monarchii s císařskou orlicí a hodnotovým označením, což usnadnilo jejich používání v mezinárodním obchodě.

Napoleonské války způsobily krizi krejcarového systému. Obrovské válečné výdaje vedly k masivní emisi papírových krejcarů (Papiergulden), které rychle ztrácely hodnotu. V roce 1811 došlo k státnímu bankrotu a devalvaci 5:1 - pět papírových krejcarů se měnilo za jeden nový ve stříbře. František I. se pokusil stabilizovat měnu ražbou nových konvenčních krejcarů, ale nedůvěra obyvatelstva byla tak velká, že stříbrné mince mizely z oběhu (Greshamův zákon). Teprve zavedení stabilní rakouské měny v roce 1857 obnovilo důvěru v kovové krejcary.

Poslední období krejcaru začalo rakouskou měnovou reformou 1857, která zavedla decimální systém: 1 zlatník = 100 krejcarů. Nové krejcary se razily v nominálech 1/4, 1, 4 a 5 krejcarů (tzv. Neukreuzer) s odlišným designem - rakouskou orlicí a hodnotou v ověnčeném štítku. V českých zemích se razily v Praze a Vídni se značkou A. Měděný 1krejcar vážil 3,33 gramu, 4krejcar (batzen) byl z bílého kovu. Tyto mince byly v oběhu až do konce monarchie, kdy je v roce 1892 nahradily haléře nové korunové měny. Krejcar tak po více než 600 letech definitivně zmizel z evropského měnového systému.

Typy krejcarů a jejich hodnota

Krejcary se vyráběly v mnoha nominálech a variantách podle období a mincovny. Základní jednokrejcar byl od 18. století měděný s průměrem 20-28 mm podle období. Třikrejcar (groschen) ze stříbrného billonu byl nejběžnější stříbrnou mincí denního oběhu. Šestikrejcar (sechser) odpovídal hodnotě starého groše. Sedmnáctikrejcar vznikl jako ekvivalent 1/4 zlatníku. Dvacetikrejcar (zwanziger) byl oblíbený pro větší platby. Třicetikrejcar představoval významnou stříbrnou minci blížící se hodnotou půltolaru.

Speciální typy zahrnovaly konvenční krejcary ražené podle augustového kurzu 1753, měděné válečné krejcary z let 1760-1763 pro financování sedmileté války nebo revoluční krejcary z roku 1848 s konstituční symbolikou. Regionální varianty jako tyrolské krejcary s orlicí nebo uherské krejcary s maďarskými nápisy měly lokální platnost. Nouzové krejcary z obležených měst byly raženy za třicetileté a napoleonské války z jakéhokoliv dostupného kovu včetně olova a cínu.

Zajímavosti

• Největší krejcarová mince byl 120krejcar zvaný "species tolar" ražený za Marie Terezie, který vážil přes 28 gramů čistého stříbra a byl fakticky tolarem s krejcarovým označením.
• Falšování krejcarů bylo tak rozšířené, že v 18. století kolovalo odhadem 30% padělaných měděných krejcarů, často vyráběných v domácích dílnách z mosazi nebo pocínované mědi.
• Slavné rčení "za babku" pochází z lidového označení pro 15krejcar s portrétem stárnoucí Marie Terezie, který vypadal jako stará žena - babka.
• Poslední krejcar vyražený v českých zemích pochází z pražské mincovny z roku 1891, o rok později byla zahájena ražba haléřů nové korunové měny.