Kurie

Kurie (lat. Curia Romana) je ústřední správní orgán katolické církve, který pomáhá papeži při výkonu jeho pastýřských a administrativních povinností. Tento nejstarší nepřetržitě fungující byrokratický aparát na světě se podílí na správě Svatého stolce a v numismatice se odráží především v papežských medailích udílených kuriálním úředníkům a v mincích Sede Vacante ražených v období uprázdnění papežského stolce.

Historie

Počátky římské kurie sahají do raného křesťanství, kdy se kolem římského biskupa formoval sbor kněží a jáhnů pomáhajících se správou církve. Latinské slovo curia, původně označující královský dvůr, se v církevním kontextu poprvé objevuje v papežském dokumentu z roku 1089 za pontifikátu Urbana II., který kurii uspořádal po vzoru královského církevního dvora. Urban II. je známý především jako iniciátor první křížové výpravy, avšak jeho administrativní reformy položily základy struktury, jež přetrvala staletí.

Za pontifikátu Inocence III. na počátku 13. století se kuriální zasedání konala třikrát týdně a vznikaly první specializované komise kardinálů pro konkrétní záležitosti. Tyto komise, zpočátku dočasného charakteru, postupně nabývaly trvalé podoby. První skutečná kongregace – Svaté oficium – vznikla až roku 1558 za papeže Pavla IV. jako nástroj inkvizice.

Klíčovou reformu kurie provedl Sixtus V. bulou Immensa Aeterni Dei v roce 1588. Tento energický papež reorganizoval celý správní aparát a zřídil patnáct kongregací s jasně vymezenými kompetencemi. Současně stanovil maximální počet kardinálů na sedmdesát – hranici, která platila až do pontifikátu Jana XXIII. ve 20. století. Sixtova reforma vtiskla kurii podobu, která v základních rysech přetrvala až do reforem po Druhém vatikánském koncilu.

Ve 20. století prošla kurie několika významnými proměnami. Pius X. provedl reorganizaci vtělenou do Kodexu kanonického práva z roku 1917. Pavel VI. v šedesátých letech modernizoval procedury a internacionalizoval personál kurie. Jan Pavel II. vydal roku 1988 apoštolskou konstituci Pastor bonus, která upravovala strukturu a odpovědnosti jednotlivých úřadů. Nejnovější reforma přišla roku 2022, kdy František promulgoval konstituci Praedicate evangelium, která sjednotila terminologii – všechny hlavní úřady se nyní nazývají dikasterie.

Zásadní proměnou prošla kurie po ztrátě Papežského státu v roce 1870, kdy se její působnost omezila výhradně na církevní záležitosti. Světské funkce spojené se správou území zanikly a kurie se plně soustředila na duchovní a administrativní službu celosvětové církvi.

Struktura a funkce

Současná kurie se skládá ze Státního sekretariátu, šestnácti dikasterií, tribunálů a dalších úřadů. Státní sekretariát představuje nejstarší a nejmocnější složku kurie – jeho představitel, kardinál státní sekretář, bývá označován za jakéhosi premiéra papežské vlády. Sekretariát se dělí na dvě sekce: první spravuje obecné záležitosti církve, druhá se věnuje vztahům se státy a mezinárodními organizacemi.

Mezi nejvýznamnější dikasterie patří Dikasterie pro nauku víry, nástupkyně někdejší římské inkvizice a Svatého oficia, která dohlíží na věroučnou čistotu. Dikasterie pro biskupy se zabývá jmenováním biskupů v latinské církvi, zatímco Dikasterie pro východní církve spravuje záležitosti katolických církví východního obřadu. Soudní moc vykonávají tři tribunály: Apoštolská signatura jako nejvyšší soudní instance, Římská rota rozhodující především manželské kauzy a Apoštolská penitenciárie pro záležitosti svědomí.

Zvláštní roli v kurii zastává camerlengo (komoří Svaté církve římské), který spravuje majetek Svatého stolce během uprázdnění papežského úřadu. Camerlengo oficiálně potvrzuje smrt papeže, zapečeťuje jeho komnaty a řídí přípravy konkláve. V tomto mezidobí, označovaném jako Sede Vacante, přechází na camerlenga také právo vydávat mince – tradice sahající až do roku 1370.

Zajímavosti

• Římská kurie je považována za nejstarší nepřetržitě fungující administrativní orgán na světě a první správní aparát skutečně globální instituce.
• Každoročně na svátek svatého Petra papež uděluje kardinálům a zaměstnancům kurie pamětní medaile – tato tradice přetrvává i po ztrátě papežského práva razit oběžné mince roku 1870.
• Mince Sede Vacante nesou na líci zkřížené klíče pod baldachýnem a erb úřadujícího camerlenga – tyto ražby jsou mezi sběrateli vysoce ceněny pro svou omezenou dobu vydávání.
• Při konkláve v letech 1268–1271, které trvalo rekordních téměř tři roky, byly poprvé vyraženy stříbrné mince Sede Vacante – nejstarší známé ražby tohoto typu.