Komoří
Komoří, také komorník (latinsky camerarius), je středověký titul úředníka, který spravoval panovníkovu komoru, tedy jeho cennosti a finance. V Čechách z něj vzešly úřady nejvyššího komorníka a podkomořího, v habsburské monarchii čestný dvorský titul se zlatým klíčem.
| Latinsky / německy | camerarius / Kämmerer, Kammerherr |
|---|---|
| Nejvyšší komorník v Čechách | první zmínky 1177–1178; ve 13. a 14. století předsedal zemskému soudu v nepřítomnosti krále |
| Podkomoří v Čechách | první zmínka 1185; dohled nad královskými městy; od roku 1527 podřízen české komoře |
| Podkomoří na Moravě | první zmínka 1226 |
| Císařský komoří | čestný titul habsburského dvora od 20. let 17. století do roku 1918 |
| Odznak císařského komořího | zlatý klíč |
Historie
Titul komořího má středověký původ. Latinské camerarius označovalo služebníka, který pečoval o panovníkovy komnaty, šatstvo, cennosti a hotovost; úřad, který spravoval, se nazýval camera, česky komora. Komoří řídil hospodaření panovnického, knížecího či šlechtického dvora a podobné úředníky měly i kláštery, katedrály a středověká města.
V Čechách pocházejí první zmínky o nejvyšším komorníkovi (summus camerarius) z let 1177–1178. Jako hlava knížecí komory byl původně hlavním hospodářským a finančním úředníkem, a protože k příjmům komory patřily soudní pokuty, získal i soudní pravomoci. Úřad se postupně spojil se zemským soudem: ve 13. a 14. století mu nejvyšší komorník v nepřítomnosti krále předsedal. Ve 13. století jej zastávali příslušníci rodu Hrabišiců, nikoli však dědičně. Po husitských válkách se stal stavovským úřadem, čtvrtým v pořadí nejvyšších zemských úředníků, a podle dohod z let 1437 a 1497 jej obsazovali páni.
Starý královský úřad byl také podkomoří, poprvé zmíněný roku 1185. Dohlížel na královská města a na kláštery založené příslušníky panovnického rodu, vybíral peněžní příjmy z komorního majetku, každoročně obnovoval městské rady a rozhodoval odvolání od městských soudů. Obdobného úředníka měla královna, jejíž podkomoří spravoval především příjmy z věnných měst. Na začátku vlády Ferdinanda I. Habsburského roku 1527 byl úřad podřízen české komoře, která postupně převzala všechny finanční záležitosti. Na Moravě je podkomoří doložen od roku 1226. Za Josefa II. se z nejvyššího komorníka i podkomořího staly čestné hodnosti.
Císařský komoří
Na habsburském dvoře se ve druhé polovině 16. století, za vlády Maxmiliána II., začali rozlišovat skuteční a titulární komoří. Původně služba v císařových soukromých komnatách se od 20. let 17. století kvůli prudkému nárůstu počtu držitelů změnila v čestný úřad; titulární komoří nepobírali plat. Císař Ferdinand II. jmenoval v letech 1617–1637 přes 670 nových komořích.
Podmínkou jmenování byl bezvadný šlechtický původ doložený šestnácti předky, později zmírněný na čtyři, dále rakouské nebo uherské státní občanství, věk nejméně 24 let a dostatečný majetek. Při jmenování dostal komoří zlatý klíč, který nosil na černé stuze; později nesl klíč iniciálu panujícího panovníka. Komoří byli povinni účastnit se dvorských slavností a ceremonií, včetně přijetí zahraničních vyslanců. Čestný titul existoval až do zániku Rakouska-Uherska v roce 1918.
