Kvečování
Kvečování byla úprava hran mincovních střížků ve středověké mincovně. Sloupek vyrovnaných, dosud neražených střížků se narovnal do žlábku, sevřel kvečovacími kleštěmi a otloukal těžkým kladivem zvaným kvečhamr, takže se hrany střížků okuly a srovnaly. Pak následovalo bělení a ražba.
| Význam | úprava hran mincovních střížků před ražbou |
|---|---|
| Nástroje | žlábek, kvečovací kleště, kvečhamr (platthamr) |
| Předchozí krok | klopování – vyrovnání prohnutých střížků kladivem |
| Následující krok | bělení střížků, poté ražba |
| Doložené použití | střížky grošů |
Historie
Kvečování bylo jedním z kroků ruční výroby mincí ve středověké mincovně. Mincíři přebírali od mincovního úředníka odlité kovové pruty (cány) a ve svých dílnách je s pomocníky roztepávali kladivy na pásy předepsané tloušťky. Z pásů stříhali čtverečky, takzvané farfule, a ty zvláštními nůžkami zaokrouhlovali na plátky (šrotlíky). Střížky drobných mincí, například haléřů, se místo stříhání vysekávaly průbojníkem.
Po odstřižení se plátky mírně zprohýbaly, proto se nejprve kladivem vyrovnávaly; tomuto kroku se říkalo klopování. Teprve vyrovnané střížky se skládaly do sloupku a kvečovaly. Odstřižky a prasklé kusy se vážily a vracely do mincovního díla (verku) stejné jakosti. Upravené plátky putovaly do bělírny, kde se vařily v roztoku kuchyňské soli a vinného kamene, a odtud k pregéřům, kteří je razili na mince.
Některé úseky středověké mincovní technologie nejsou dodnes zcela objasněné. Rozsah některých nálezů pražských grošů připouští i jiné postupy výroby střížků.
Postup a účel
Při kvečování se nepracovalo s jednotlivými kusy, ale s celým sloupkem střížků najednou. Sloupek se vyrovnal do žlábku, pevně se sevřel kvečovacími kleštěmi a takto držený se otloukal těžkým kladivem, kvečhamrem, nazývaným též platthamr. Údery okuly a narovnaly hrany všech střížků ve sloupku současně.
Hrana mincí před tolarovým obdobím je velmi nízká, protože se razily z tenkého plechu. U grošů se hrany střížků před ražbou ve sloupku opracovávaly právě kvečováním, zatímco hrana brakteátů se neupravovala vůbec. Větší pozornost se hraně začala věnovat až u silných tolarových mincí.
