Ladislav Pohrobek

Ladislav Pohrobek byl český a uherský král narozený roku 1440, šest měsíců po smrti svého otce Albrechta II. Habsburského. Přestože nikdy fakticky nevládl, jeho jménem byly raženy mince v Čechách i Uhrách, které dnes patří mezi vzácné numismatické památky pozdního středověku.

Historie

Ladislav Pohrobek, celým jménem Ladislav Habsburský, se narodil 22. února 1440 v Komárně jako syn zesnulého římského, českého a uherského krále Albrechta II. Habsburského a Alžběty Lucemburské, dcery císaře Zikmunda. Jeho přídomek Pohrobek vznikl z latinského označení Ladislaus Postumus, které vyjadřovalo skutečnost, že se narodil po smrti svého otce. Albrecht II. zemřel nečekaně na úplavici během tažení proti Turkům v říjnu 1439, když ještě nebyl jeho syn narozen. Alžběta Lucemburská byla v době manželovy smrti v šestém měsíci těhotenství a o nástupnictví ještě nenarozeného dítěte se vedly spory.

Bezprostředně po narození byl Ladislav korunován uherskou korunou svatého Štěpána na uherského krále jako Ladislav V. Korunovace proběhla 15. května 1440 ve Stoličném Bělehradě za dramatických okolností. Jeho matka Alžběta totiž nechala svatoštěpánskou korunu ukrást ze hradu Visegrád, aby jí nemohl být korunován protikrál Vladislav III. Jagellonský, kterého si zvolila část uherské šlechty. Vznikla tak zvláštní situace, kdy Uhry měly dva krále současně. Občanská válka trvala až do roku 1444, kdy Vladislav padl v bitvě u Varny. Mezitím však Alžběta v roce 1442 zemřela a malý Ladislav se dostal pod poručnictví svého příbuzného, pozdějšího císaře Fridricha III. Habsburského.

Fridrich III. držel mladého krále na svém dvoře ve Vídni a v Novém Městě a fakticky spravoval jeho dědické země. V Čechách vládl jako zemský správce Jiří z Poděbrad, v Uhrách vykonával regentskou moc Jan Hunyadi. Oba regenti formálně uznávali Ladislava jako legitimního panovníka a nechávali razit mince s jeho jménem a titulem. České stavy se několikrát pokoušely dosáhnout Ladislavova propuštění z Fridrichova poručenství, ale bezvýsledně. Teprve v roce 1452, když Ladislavovi bylo dvanáct let, ho Fridrich III. po velkém nátlaku rakouských, českých a uherských stavů propustil a formálně mu předal vládu nad dědictvím.

Ladislav však ani po dosažení plnoletosti nezačal samostatně vládnout. Zůstával pod silným vlivem svých rádců, zejména Oldřicha II. Celského, který se stal jeho hlavním vychovatelem a později faktickým vládcem. V roce 1453 byl Ladislav konečně korunován českým králem v svatovítské katedrále v Praze. Korunovace byla velkolepou událostí, při které byly raženy pamětní groše a medaile. Mladý král se snažil upevnit svou moc v českých zemích a navázat na tradici svého děda Zikmunda Lucemburského. Podporoval katolickou stranu proti umírněným husitům a pokoušel se omezit moc Jiřího z Poděbrad.

V Uhrách se Ladislav dostal do konfliktu s mocným rodem Hunyadiovcov. Po smrti Jana Hunyadiho v roce 1456 nechal popravit jeho staršího syna Ladislava Hunyadiho pod záminkou velezrady, což vyvolalo povstání uherské šlechty. Mladšího syna Matyáše Korvína nechal uvěznit. Tyto kroky vážně poškodily Ladislavovu pozici v Uhrách a obrátily proti němu většinu magnátů. V Čechách se mezitím zostřoval jeho konflikt s Jiřím z Poděbrad, který ovládal většinu země a měl podporu stavů. Ladislav se pokusil omezit Jiřího moc tím, že jmenoval konkurenční zemské úředníky, ale tento pokus selhal.

Náhlá smrt sedmnáctiletého krále 23. listopadu 1457 v Praze ukončila dynastické spory v českých zemích i Uhrách. Ladislav zemřel na neznámou nemoc, pravděpodobně mor nebo leukémii, během příprav na svou svatbu s francouzskou princeznou Magdalenou Valois, dcerou krále Karla VII. Někteří současníci podezřívali Jiřího z Poděbrad z otravy, ale toto obvinění nebylo nikdy prokázáno. Ladislav zemřel bez potomků jako poslední mužský člen albertinské linie Habsburků. Jeho smrt otevřela cestu k českému trůnu Jiřímu z Poděbrad a v Uhrách umožnila zvolení Matyáše Korvína králem.

Mincovnictví za Ladislava Pohrobka

Přestože Ladislav Pohrobek nikdy fakticky nevládl a většinu života strávil v poručenství, jeho jménem byly raženy mince ve všech třech královstvích - Čechách, Uhrách a Rakousku. České mincovny v Kutné Hoře a Praze razily stříbrné pražské groše s opisem LADISLAUS DEI GRACIA REX BOEMIE a vyobrazením českého lva. Tyto groše se kvalitou a ryzostí neodlišovaly od ražeb jeho předchůdců, udržovaly standard zavedený Václavem IV. Mincovní právo vykonávali jménem nezletilého krále zemští správci, nejprve přímo královská rada a později Jiří z Poděbrad.

V Uhrách se razily denáry a groše s Ladislavovým jménem v mincovnách v Kremnici, Budíně a Košicích. Uherské ražby nesly latinský opis LADISLAUS REX HUNGARIE a znak s dvojitým křížem. Kvalita uherských mincí byla nižší než českých, obsahovaly méně stříbra kvůli válečným výdajům a nestabilitě v zemi. V rakouských zemích, zejména ve Vídni a Štýrském Hradci, byly raženy feniky a groše s Ladislavovým titulem vévody rakouského. Celkově mince Ladislava Pohrobka představují zajímavé svědectví doby, kdy panovník vládl pouze formálně, ale jeho jméno dodávalo legitimitu mincovním ražbám. Dnes patří tyto mince mezi vyhledávané sběratelské kusy, zejména vzácné jsou uherské zlaté dukáty s jeho jménem.

Zajímavosti

• Ladislav Pohrobek byl korunován třemi korunami - uherskou, českou a byl také vévodou rakouským, ale fakticky nevládl ani jedné zemi
• Na některých mincích je Ladislav zobrazen jako dospělý muž s plnovousem, přestože zemřel jako sedmnáctiletý mladík
• Pražské groše ražené jeho jménem byly tak kvalitní, že je padělali v Polsku a Slezsku
• Jeho náhlá smrt vyvolala podezření z otravy a stala se námětem několika historických románů