Legát

Legát byl vysoký římský vojenský a administrativní úředník, který velel legiím, spravoval provincie nebo zastupoval vyšší autoritu s delegovanými pravomocemi, představující klíčovou postavu v řízení římské říše. Tento prestižní úřad, odvozený od latinského legare (pověřit, delegovat), zahrnoval široké spektrum funkcí od vojenského velení po diplomatické mise. V numismatice se legáti objevují na provinciálních mincích prostřednictvím titulatur LEG AVG PR PR (legatus Augusti pro praetore) a portrétů na lokálních ražbách.

Historie a vývoj

Instituce legáta vznikla v období střední republiky jako forma delegované autority. Původně byli legáti pomocníci magistrátů s imperiem - konzulů a prétorů - vysíláni na specifické úkoly. Legatus doslova znamenal "vyslanec" či "zástupce", pověřený jednat jménem vyšší autority. Senát jmenoval legáty pro diplomatické mise k cizím národům, vyjednávání míru nebo spojenectví. Vojenští velitelé si vybírali legáty jako štábní důstojníky pro velení částem armády.

Za pozdní republiky se pozice legáta formalizovala. Legati pro praetore spravovali provincie jako zástupci prokonzulů nebo proprétorů. Pompeius měl při východních taženích několik legátů včetně Marka Crassa. Caesar v Galii používal legáty jako Labiena, Marka Antonia a další pro samostatná velení. Legati legionis veleli jednotlivým legiím pod vrchním velením. Tito legáti pocházeli ze senátorského stavu, často jako bývalí prétoři.

Augustus vytvořil systematickou hierarchii legátů v principátu. Legati Augusti pro praetore vládli císařským provinciím jako guvernéři jmenovaní přímo císařem. Měli plné vojenské a civilní pravomoci včetně velení legiím. Legati legionis veleli jednotlivým legiím pod guvernérem, obvykle senátoři pretorské hodnosti. Legati iuridici asistovali guvernérům ve velkých provinciích s právními záležitostmi. Systém zajišťoval kontrolu armády senátorskou elitou loajální císaři.

Významní legáti formovali římské dějiny. Germanicus jako legatus velel rýnským legiím, porazil Germány u Idistavisus. Corbulo dobyl Arménii jako legát Sýrie za Nerona. Vespasianus potlačil židovské povstání jako legát Judeje před získáním purpuru. Agricola dobyl severní Británii jako legatus Augusti. Traianus sloužil jako legát Horní Germánie před adopcí Nervou. Úspěšné legátství často vedlo ke konzulátu a vyšším poctám.

Severovská a pozdější reformy změnily systém. Septimius Severus vytvoření tří nových legií rozšířil počet legátských pozic. Gallienus vyloučil senátory z vojenského velení, nahradil legáty jezdeckými prefekty. Diocletianus rozdělil vojenské a civilní funkce - duces veleli vojsku, praesides spravovali provincie. Termín legatus přežíval v titulaturách, ale původní funkce zanikla. Byzantské hodnosti stratilatés a stratégos navázaly na legátskou tradici.

Legátské pravomoci a hierarchie

Legati Augusti pro praetore disponovali rozsáhlými pravomocemi v císařských provinciích. Imperium delegované od císaře umožňovalo velet všem vojenským silám provincie. Iurisdictio - soudní moc nad občany i peregriny kromě případů vyhrazených císaři. Coercitio - donucovací moc včetně trestů a poprav. Právo razit bronzové provinciální mince, vydávat edikty, vybírat daně. Korespondence s císařem o důležitých rozhodnutích.

Legati legionis veleli asi 5000 mužům legie. Disciplína vojenská zahrnovala tresty včetně decimace. Výcvik a bojová připravenost jednotky. Stavební projekty - tábory, silnice, akvadukty realizované legionáři. Soudní pravomoc nad vojáky v táboře. Rozdělování kořisti a odměn veteránům. Podřízenost provinčnímu legátovi nebo přímo císaři v provinciích s jednou legií.

Hierarchie legátů odrážela význam provincií. Sýrie se třemi až čtyřmi legiemi měla nejvyššího legáta consulárního ranku. Británie, Pannonie a Germánie s více legiemi obsazovali bývalí konzulové. Menší provincie s jednou legií spravovali pretorští legáti. Aegyptus jako zvláštní případ měl jezdeckého prefekta místo senátorského legáta. Numidie jediná měla legáta legie jako guvernéra.

Legáti na mincích a nápisech

Provinciální mince často zmiňují legáty v legendách. LEG AVG PR PR (legatus Augusti pro praetore) identifikuje vydavatele. Některé východní mince nesou portréty legátů - Corbulo v Sýrii, Galba v Hispánii před císařstvím. Městské ražby datují podle úřadního roku legáta. Alexandrijské mince používají řecký ekvivalent ΠΡΕΣΒΕΥΤΗΣ.

Legionářské mince připomínají legáty velící jednotkám. Marcus Antonius razil denáry pro 23 legií s tituly LEG I až LEG XXX. Vitelius jako legát Dolní Germánie vydával assy pro místní legii. Clodius Macer legát v Africe razil vlastní denáry během vzpoury 68. Septimius Severus připomínal své legátství v Panonii na aureich.

Epigrafické památky dokumentují kariéry legátů. Cursus honorum na náhrobcích uvádí legátské posty chronologicky. Miliaria na silnicích nesou jména legátů jako stavebníků. Dedikační nápisy na stavbách - aedes, thermae, amphitheatra - zvěčňují legáty. Diplomy veteránů zmiňují legáty udělující honesta missio. Tabulae patronatus dokumentují legáty jako patrony měst.

Zajímavosti

• Budoucí císař Hadrianus sloužil jako legát tří různých legií během své kariéry
• Legát Varus ztratil tři legie v Teutoburském lese, Augustus naříkal "Vare, vrať mi moje legie!"
• Julius Caesar měl v Galii 10 legátů současně, více než kterýkoliv jiný velitel
• Legát Cerealis omylem zaútočil na vlastní tábor v mlze, málem byl zabit vlastními vojáky
• Plinius Mladší jako legát Bithýnie psal císaři Traianovi o křesťanech - nejstarší úřední zmínka
• Budoucí císař Pertinax postupně sloužil jako legát čtyř různých provincií