Londýnská mincovna

Londýnská mincovna je tradiční označení pro královskou mincovnu ve Velké Británii, která po staletí razila mince v Londýně – nejprve v areálu Tower of London a později na Tower Hill. Její ražby ovlivnily podobu anglických i britských peněz od středověku až do 20. století.

Historie

Ražba mincí v Londýně je doložena už v anglosaském období a město se postupně stalo hlavním finančním a správním centrem království. Ve středověku se mincovnictví soustředilo do prostoru Tower of London, kde vzniklo zázemí pro výrobu mincí, práci s drahými kovy i pro státní kontrolu jejich kvality. Kladivová ražba tehdy přinášela typické nepravidelnosti – od nestejného průměru po nevycentrovaný obraz – a zároveň otevírala prostor pro nepoctivé zásahy, zejména ostřihávání okrajů u stříbrných a zlatých mincí. Právě proto se v Anglii už ve středověku prosazovaly nástroje kontroly, z nichž nejznámější je Trial of the Pyx, tradiční zkouška, která ověřovala, zda mince odpovídají předepsané váze a ryzosti.

Od 16. století začalo být zřejmé, že s růstem obchodu a objemu plateb je potřeba jednotnější mince. V Londýně se postupně prosazovala strojní ražba, která umožnila hlubší a ostřejší reliéf a hlavně přesnější kruhový tvar. Spolu s tím se rozvinulo zabezpečení hrany (vroubkování či nápisy), které mělo ztížit ubírání kovu a usnadnit odhalení manipulace. Přechod od kladiva ke strojům však nebyl jednorázový: určitou dobu se starší a novější technika prolínaly a v oběhu se setkávaly různé kvality ražby.

K nejdramatičtějším momentům londýnského mincovnictví patří konec 17. století, kdy stát řešil masové opotřebení a padělání stříbrných kladivových mincí. V této době působil v mincovně také Isaac Newton, který se podílel na reorganizaci provozu a na zpřísnění boje proti padělatelům. Tato zkušenost posílila důraz na přesnost, kontrolu a „průmyslovou“ disciplínu výroby, bez níž by se velký peněžní oběh moderního státu neobešel.

Na začátku 19. století už Tower přestával kapacitně vyhovovat. Londýnská mincovna se proto mezi lety 1810–1812 přesunula do nových, účelově postavených budov na Tower Hill (dnešní areál známý jako Royal Mint Court). Zde se výroba dál modernizovala a zvládala stále větší série, které odpovídaly potřebám průmyslové a později globální ekonomiky. V 60. letech 20. století se však ukázalo, že i Tower Hill má prostorové limity, a stát rozhodl o přesunu mincovny do Walesu. Nový areál v Llantrisantu byl oznámen roku 1967 a uveden do provozu v roce 1968; londýnské pracoviště postupně dojíždělo výrobu a ražba v Londýně definitivně skončila v 70. letech 20. století. Přesto se název „Londýnská mincovna“ v numismatice používá dodnes jako zkratka pro dlouhé období, kdy se britské mince rodily právě v Londýně.

Ražby, značky a sběratelské určení

Londýnská mincovna razila prakticky celý průřez anglických a britských mincí: od středověkých penny a groatů přes zlaté nobles, guineje a později suverény až po moderní oběživo. Pro sběratele je důležité, že londýnské ražby často nemají „výraznou“ mincovní značku – u řady období se londýnský původ poznává spíše podle typu, stylu, ročníku a detailů razidel než podle jediného písmene. Naopak velmi užitečná bývá hrana: u strojně ražených mincí může nést vroubkování nebo nápis, typicky DECUS ET TUTAMEN, který současně slouží jako ochrana proti ostřihávání.

Při určování se vyplatí sledovat tři věci: (1) technologii – kladivové mince mívají nepravidelný okraj a posun obrazu, strojní ražba má pravidelný kruh a zřetelnou obrubu; (2) titulaturu a portrét panovníka, které pomáhají přesněji zařadit emisi; (3) drobné detaily, jako jsou dělicí znaménka v opisu, změny v koruně či štítu a stopy opotřebení razidla. U dražších kusů hraje velkou roli povrch: nešetrné čištění a leštění může snížit hodnotu i u jinak atraktivní mince, protože sběratelé oceňují přirozenou patinu a „poctivý“ vzhled kovu. Londýnská mincovna je proto oblíbené téma nejen pro dějiny peněz, ale i pro studium techniky ražby, protože na jejích mincích je přechod od středověku k moderní výrobě vidět velmi zřetelně.