Malý peníz

Malý peníz, označovaný také jako haléř, byla drobná stříbrná jednostranná mince o hmotnosti 0,36 gramů ražená v Kutné Hoře od 16. března 1482 za vlády Vladislava II. Jagellonského. Tato mince s velmi nízkým obsahem stříbra (kolem 0,18 g) představovala nejnižší nominál českého měnového systému a byla jediným typem drobné mince kontinuálně ražené od konce 15. až do počátku 17. století.

Historie

Vznik malého peníze souvisel s potřebou zavést drobnou minci pro každodenní platby v období hospodářského rozvoje za vlády Jagellonců. Vladislav II. vydal 16. března 1482 výnos o zavedení nové drobné mince, která měla usnadnit obchod a nahradit nedostatek drobných platidel v oběhu. Kutnohorská mincovna jako jediná získala právo razit tyto mince, což potvrzovalo její výsadní postavení v českém mincovním systému.

Charakteristickým znakem malých peněz byla jejich jednostranná ražba - pouze jedna strana nesla reliéf s velkým dvojitým korunovaným písmenem W (Wladislaus). Tato jednoduchá úprava významně snižovala náklady na výrobu a umožňovala rychlou masovou produkci. Nízký obsah stříbra kolem 50% činil z malých peněz spíše token než plnohodnotnou minci, ale jejich hodnota byla garantována královskou autoritou.

Typologie vladislavských malých peněz je založena především na tvaru písmene W na koruně. Nejstarší typy se vyznačují vysokým úzkým W se špičatými palkami, mladší varianty mají nízké široké W s tupými palkami. Vzhledem k absenci datování musí numismatici určovat chronologii podle stylových znaků a nálezových okolností. Klíčovou práci v této oblasti provedl Karel Castelin, jehož chronologie z roku 1928 založená na nálezu téměř 1500 kusů zůstává dodnes uznávaným standardem.

Za Ludvíka Jagellonského (1516-1526) pokračovala ražba malých peněz pouze v Kutné Hoře. Ludvíkovy exempláře měly mírně vyšší hmotnost (0,39 g) a nesly pod korunou písmena R-L-P (rex Ludovicus primus). Existuje také vzácná varianta dvoustranného malého peníze s kroužky místo písmen a českým lvem na rubu, původně připisovaná Ladislavu Pohrobkovi, dnes však řazená mezi nejstarší Ludvíkovy typy.

Ferdinand I. (1526-1564) zachoval tradici ražby malých peněz výhradně v Kutné Hoře. Jeho nejstarší emise byly bez letopočtu a nesly pod císařskou korunou písmena R-F-P (rex Ferdinandus primus). Datované ražby pocházejí z let 1530-1535, 1537-1539, 1541, 1545, 1546-1549, 1551 a 1561-1563, vždy s uvedením jmen mincmistrů. Významnou inovací bylo zavedení pravidelného datování, které usnadňuje přesnou chronologii.

Maxmilián II. (1564-1576) razil malé peníze s korunovaným písmenem M rovněž pouze v Kutné Hoře. Všechny jeho ražby jsou datované: 1564-1565, 1566-1568, 1569-1575 a 1576-1577. Za jeho vlády došlo k dalšímu poklesu kvality - obsah stříbra klesl pod 40% a mince byly často nekvalitně vyražené, což svědčí o ekonomických problémech monarchie.

Rudolf II. (1576-1611) obnovil ražbu malých peněz nejen v Kutné Hoře, ale poprvé také v Praze. Z pražské mincovny známe pouze ročník 1583 ražený mincmistrem Lazarem Erckrem. Kutnohorská produkce pokračovala v letech 1577-1578, 1580-1592, 1593-1597, 1598-1600, 1600-1602, 1603-1608 a 1609-1612 pod různými mincmistry. Rudolfovy malé peníze představují poslední masovou produkci tohoto nominálů.

Poslední panovník razící malé peníze byl Matyáš (1611-1619). V Kutné Hoře byly vyraženy ročníky 1612-1613, 1614-1615, 1616 a 1618-1619. S koncem Matyášovy vlády a začátkem stavovského povstání skončila i více než 130letá tradice ražby malých peněz, které byly nahrazeny novými nominály odpovídajícími změněným ekonomickým podmínkám.

Technické aspekty a varianty

Malý peníz představoval technologicky nejjednodušší typ mince. Jednostranná ražba vyžadovala pouze jedno razidlo, střížek se pokládal na kovadlinu a úderem kladiva se vyrazil reliéf. Tento primitivní způsob vedl k velkým rozdílům v kvalitě - některé kusy jsou ostře vyražené, jiné téměř nečitelné. Absence reverzu také usnadňovala padělání.

Zvláštní kategorii tvoří dvoustranné varianty malých peněz. Nejznámější je dvoustranný haléř Rudolfa II. z Vratislavi s letopočtem 1584, pro který se vžil název "slezský haléř". Tato ražba však technicky nepatří mezi české malé peníze, ale představuje samostatný slezský nominál. Skutečné dvoustranné české malé peníze jsou extrémně vzácné a jejich autenticita je často sporná.

Nálezový fond malých peněz je mimořádně bohatý díky jejich masovému užívání. Největší depot objevený v roce 1928 obsahoval téměř 1500 kusů převážně z období Vladislava II. Tyto hromadné nálezy umožnily detailní typologické studie a vytvoření chronologie. Paradoxně jsou dnes některé typy malých peněz vzácnější a cennější než dobové stříbrné groše právě kvůli své křehkosti a snadnému opotřebení.

Zajímavosti

• Malý peníz byl nejdéle kontinuálně raženou českou mincí - přes 137 let od 1482 do 1619
• Název "haléř" pro malý peníz pochází z německého "Heller", původně mince z města Schwäbisch Hall
• Některé exempláře obsahovaly tak málo stříbra, že se rychle oxidovaly na černou barvu
• Padělky malých peněz z období jsou dnes často cennější než originály pro svou historickou hodnotu
• Písmeno W na Vladislavových mincích je největší písmeno na českých historických ražbách
• V 16. století stál chléb 3-4 malé peníze, pivo 2 peníze, což ukazuje jejich reálnou kupní sílu