Malý peníz

Malý peníz (často ztotožňovaný s pojmem haléř) je drobná stříbrná mince určená pro nejnižší platby, která se v českých zemích razila hlavně v Kutné Hoře od konce 15. století. Typická je velmi nízkým obsahem stříbra a jednoduchým, výrazným znamením na jediné straně.

Historie

Vznik malého peníze souvisí s potřebou spolehlivého drobného oběživa v období, kdy se v peněžním provozu vedle větších nominálů stále řešily i každodenní platby na trzích, ve městech a při vybírání menších poplatků. Ve druhé polovině 15. století se v českých zemích opírala mincovní výroba o tradici Kutné Hory, kde existovalo silné zázemí pro zpracování stříbra i pro vlastní ražbu. Právě zde se zavedla drobná mince, která měla být levná na výrobu, rychle dostupná a snadno rozpoznatelná.

Za Vladislava II. Jagellonského se v Kutné Hoře objevují nejstarší malé peníze tohoto typu. Jde převážně o jednostranné mince ražené na tenkém střížku, u nichž se obraz soustředil jen na jednu stranu. Jednostrannost nebyla samoúčelná: u velmi drobného nominálu šlo o praktický způsob, jak urychlit výrobu a šetřit práci s razidly, aniž by mince ztratila čitelnost. Charakteristickým motivem bývalo velké korunované písmeno, které fungovalo jako jednoznačný znak emitenta a současně jako orientační ochrana proti záměně s jiným drobným oběživem.

Na Vladislavovu ražbu navázal Ludvík Jagellonský. Malé peníze z jeho doby se rovněž vážou především ke Kutné Hoře a často jsou bez letopočtu. Rozlišování jednotlivých emisí proto nestojí na dataci, ale na typologii: na podobě koruny, na provedení písmen a na drobných rozdílech v kresbě. Právě u takto jednoduchých mincí bývají „malé“ změny v písmu a kompozici pro sběratele zásadní, protože umožňují přibližně určit, do které části vlády či výrobní série kus patří.

Za Ferdinanda I. pokračovala ražba malých peněz opět zejména v Kutné Hoře. Zde už častěji vstupuje do hry letopočet a také jasnější práce se značkami, které pomáhají odlišit emise v delším časovém úseku. Podobný trend je patrný i za Maxmiliána II., kdy jsou malé peníze běžně datované a vyznačují se typickou skladbou znamení: korunované písmeno panovníka a letopočet. U těchto ražeb se ukazuje, že i nejnižší nominály měly být čitelné a kontrolovatelné, protože drobné oběživo obíhalo ve velkém množství a snadno se v něm objevovaly nekvalitní kusy nebo napodobeniny.

Rudolf II. obnovil ražbu malých peněz nejen v Kutné Hoře, ale výjimečně i v Praze. Pražská ražba je v tomto směru mimořádně zajímavá právě svou omezeností, zatímco kutnohorské ročníky tvoří hlavní proud oběhu. Poslední výraznější kapitola je spojena s vládou Matyáše, za něhož se malý peníz razil ještě v prvních desetiletích 17. století. Poté se peněžní praxe proměňovala a drobné nominály se vázaly na jiné typy ražeb a jiné měnové souvislosti.

Při práci s pojmem je užitečné nezaměňovat malý peníz s některými podobně drobnými mincemi z jiných oblastí. V literatuře se například někdy jako „malý peníz“ označují i vybrané drobné ražby mimo Čechy, které však lépe patří do vlastního regionálního kontextu. Pro české prostředí je proto nejjistější chápat malý peníz jako konkrétní kutnohorský (a výjimečně pražský) drobný nominál pozdního 15. až raného 17. století, rozpoznatelný jednoduchým znakem a často velmi nízkou ryzostí.

Podoba, znaky a použití v oběhu

Malý peníz je drobná mince, která bývá nejčastěji jednostranná, ražená na tenkém střížku. Její obraz tvoří zpravidla koruna a velké písmeno či kombinace písmen, které fungují jako stručná panovnická identifikace (například ve tvaru zkrácené titulatury typu rex + jméno). U mladších emisí se přidává letopočet, což výrazně zjednodušuje určení ročníku a zároveň zvyšuje kontrolovatelnost výroby.

Protože jde o nejnižší oběživo, bývají tyto mince často silně opotřebené a část detailů může být nečitelná. Pro sběratele je klíčové sledovat tvar koruny, proporce písmen, případné tečky či drobné značky a také celkovou „kresbu“ znamení, která napoví, zda jde o Vladislavovu, Ludvíkovu nebo habsburskou etapu. U vzácnějších kusů rozhoduje i to, zda je čitelné celé znamení a zda mince nebyla dodatečně upravována (například ztenčením okraje nebo čištěním, které setře jemné zbytky reliéfu).

V hospodářské praxi měl malý peníz jasnou roli: umožňoval drobné platby tam, kde by vyšší nominály byly nepraktické. Zároveň šlo o minci, u níž byla důležitější dostupnost a rychlá výroba než vysoká kovová hodnota. Právě proto se u ní setkáte s velmi nízkým obsahem stříbra a s důrazem na jednoduché, snadno rozpoznatelné znamení, které mělo v oběhu „fungovat na první pohled“.