Marie Antoinetta

Marie Antoinetta byla francouzská královna a manželka krále Ludvíka XVI., která se stala jednou z nejznámějších obětí Velké francouzské revoluce. Jako dcera císařovny Marie Terezie spojovala habsburský a bourbonský rod. Pro numismatiku je významná především jako motiv dobových medailí dokumentujících dramatické události konce francouzské monarchie.

Historie

Marie Antoinetta, celým jménem Maria Antonia Josepha Johanna, se narodila 2. listopadu 1755 ve Vídni jako patnácté dítě císařovny Marie Terezie a císaře Františka I. Štěpána Lotrinského. Vyrůstala na vídeňském dvoře v prostředí přísné habsburské etikety, avšak její vzdělání bylo poněkud zanedbáno – budoucí královna nikdy nezískala hlubší intelektuální základy.

Sňatek s francouzským následníkem trůnu byl součástí diplomatické strategie její matky, která usilovala o usmíření mezi tradičně znepřátelenými Habsburky a Bourbony. V květnu 1770, ve věku pouhých čtrnácti let, se Marie Antoinetta provdala za budoucího krále Ludvíka XVI. Svatební slavnosti ve Versailles patřily k nejokázalejším událostem své doby.

Po nástupu Ludvíka XVI. na trůn roku 1774 se Marie Antoinetta stala francouzskou královnou. První roky manželství byly poznamenány neplodností páru, která vyvolávala spekulace a poškozovala královninu pověst. Teprve po osmi letech manželství se narodila první dcera Marie Terezie Charlotta a později další tři děti, z nichž dva synové zemřeli v dětském věku.

Marie Antoinetta si na francouzském dvoře získala pověst rozmařilé a nehospodárné ženy. Její výdaje na šaty, šperky a úpravy zámečku Petit Trianon, kde si vybudovala idealizovanou venkovskou usedlost, vyvolávaly kritiku v době rostoucích finančních problémů království. Přezdívka Madame Déficit vystihovala obecné vnímání královny jako symbolu dvorské rozmařilosti.

Zvláště poškozující byla takzvaná aféra s diamantovým náhrdelníkem z roku 1785. Ačkoli byla královna v této podvodné záležitosti nevinnou obětí intrikánky hraběnky de la Motte, skandál nenávratně poškodil její pověst. Veřejné mínění ji označovalo za chamtivou a nemravnou, pamflety ji hanobily vulgárními karikaturami.

Vypuknutí revoluce v roce 1789 postavilo královskou rodinu do stále nebezpečnější situace. Marie Antoinetta se stavěla proti kompromisům s revolucionáři a údajně povzbuzovala manžela k odporu. V říjnu 1789 byl královský pár donucen opustit Versailles a přesídlit do paláce Tuileries v Paříži, kde žil pod faktickým dohledem revolučních orgánů.

V červnu 1791 se královská rodina pokusila o útěk z Francie, avšak byla zadržena ve Varennes a vrácena do Paříže. Tento neúspěšný pokus o útěk definitivně podkopal zbytky důvěry v monarchii. Marie Antoinetta tajně udržovala korespondenci se zahraničními dvory a doufala v vojenskou intervenci, která by obnovila královskou moc.

Po pádu monarchie v srpnu 1792 byla královská rodina uvězněna v pevnosti Temple. Ludvík XVI. byl popraven v lednu 1793 a Marie Antoinetta zůstala ve vězení jako vdova, odloučená od svých dětí. V říjnu 1793 byla postavena před revoluční tribunál, obviněna z velezrady a spiknutí proti republice. Proces byl pouhou formalitou – rozsudek smrti byl předem určen.

Marie Antoinetta byla popravena gilotinou 16. října 1793 na náměstí Place de la Révolution v Paříži. Podle svědků si zachovala důstojnost až do posledních okamžiků. Její ostatky byly pohřbeny v hromadném hrobě, odkud byly exhumovány až po restauraci Bourbonů a roku 1815 uloženy v bazilice Saint-Denis.

Numismatický a medailérský význam

Marie Antoinetta se za svého života na francouzských oběžných mincích neobjevovala – podle tradice francouzského mincovnictví nesly mince pouze portrét vládnoucího krále. Její podoba však zdobila řadu medailí a žetonů vydávaných u příležitosti významných událostí královského dvora.

Svatební medaile z roku 1770 patří k nejranějším numismatickým památkám spojeným s Marií Antoinettou. Tyto medaile, ražené v Paříži i ve Vídni, zobrazují mladičkou nevěstu společně se ženichem a nesou latinské nápisy oslavující dynastické spojení Habsburků a Bourbonů. Vídeňské ražby pocházely z dílny dvorního medailéra Antona Wideman.

Další medaile dokumentují narození královských dětí, korunovaci Ludvíka XVI. či jiné dvorské slavnosti. Královnin portrét na těchto medailích zachycuje proměnu její podoby od mladé princezny po zralou ženu. Medailéři obvykle idealizovali královniny rysy v souladu s dobovými konvencemi.

Revoluční období přineslo medaile zcela odlišného charakteru. Satirické ražby zobrazovaly královnu v hanlivém světle, často s náznaky nemravnosti či hrabivosti. Po její popravě vznikly pamětní medaile dokumentující exekuci – některé s royalistickým podtextem oplakávaly královninu smrt, jiné oslavovaly vítězství revoluce.

V 19. století, po rehabilitaci královniny památky, vznikla řada pamětních medailí připomínajících její tragický osud. Romantické zobrazení Marie Antoinetty jako nevinné oběti revolučního teroru ovlivnilo její numismatickou ikonografii až do současnosti. Moderní pamětní ražby často využívají slavné portréty od Élisabeth Vigée Le Brun.

Zajímavosti

• Slavný výrok „Ať jedí koláče" (Qu'ils mangent de la brioche) Marie Antoinetta nikdy nepronesla – tento citát se objevil v literatuře již před jejím narozením.
• Královna milovala hraní divadla a v Petit Trianon si nechala vybudovat soukromé divadlo, kde sama vystupovala.
• Poslední dopis, který Marie Antoinetta napsala ráno před popravou, byl adresován její švagrové Madame Élisabeth – nikdy nebyl doručen.
• Pramen jejích vlasů, který si ustřihla ve vězení, je dodnes uchováván jako relikvie v několika evropských sbírkách.