Markýz

Markýz je vysoký šlechtický titul stojící v hierarchii mezi hrabětem a vévodou, původně označující správce pomezního území neboli marky, který se postupně vyvinul v prestižní dvorskou hodnost. Tento vznešený titul vznikl ve středověké Francii a Itálii jako označení vládců strategicky důležitých pohraničních oblastí s rozšířenými vojenskými pravomocemi. V numismatice mají markýzské mince významné místo zejména v italských státech, kde markýzové často vládli jako suverénní panovníci s právem ražby zlatých a stříbrných mincí.

Historie

Titul markýz (francouzsky marquis, italsky marchese, španělsky marqués) pochází z pojmu marka - pohraniční území říše vyžadující zvláštní vojenskou správu. Ve francké říši Karla Velikého správci mark (marchiones) měli větší pravomoci než běžní hrabata kvůli obraně hranic. První francouzští markýzové se objevili v 10. století v oblastech jako Gothie nebo Provence na hranicích s muslimskými územími. Postupně se z vojenského úřadu vyvinul dědičný šlechtický titul.

V severní Itálii získal markýzský titul zvláštní význam. Po rozpadu karolinské říše vznikla samostatná markýzství jako Montferrat, Saluzzo, Mantova nebo Este. Tito markýzové vládli jako nezávislí panovníci, razili vlastní mince, vedli samostatnou zahraniční politiku a sňatkovou diplomacií rozšiřovali svá území. Markýzové z Este se stali vévody ferrarskými a modenskými, Gonzagové povýšili Mantovu na vévodství. Italská markýzství byla centry renesanční kultury a umění.

Ve Francii se markýzský titul stal součástí dvorské hierarchie bez nutného územního základu. Od 16. století králové vytvářeli markýzství povýšením hrabství nebo baronství jako odměnu za vojenské či diplomatické služby. Markýz de Lafayette proslul jako hrdina americké a francouzské revoluce. Madame de Pompadour získala titul markýzy jako oficiální milenka Ludvíka XV. Francouzská markýzství často zahrnovala pouze několik vesnic, ale titul poskytoval značnou společenskou prestiž.

Ve Španělsku a Portugalsku se markýzský systém rozvinul po reconquistě. Kastilští a aragonští králové udělovali markýzské tituly dobyvatelům maurských území. Markýz de Santillana proslul jako básník a vojevůdce 15. století. V koloniální éře získávali conquistadoři a místokrálové markýzské tituly - Hernán Cortés se stal markýzem del Valle de Oaxaca. Španělská grandeza rozlišovala markýzy první třídy s právem pokrýt se před králem.

V Anglii byl titul marquess zaveden až roku 1385, když Richard II. jmenoval Roberta de Vere markýzem dublinským. Anglický systém umístil markýze mezi hraběte a vévodu, což odpovídalo kontinentální hierarchii. Britští markýzové jako členové vyšší šlechty zasedali ve Sněmovně lordů. Markýz ze Salisbury nebo markýz z Westminsteru patřili k nejmocnějším aristokratům říše. Markýzská koruna má čtyři viditelné zlaté listy střídající se se čtyřmi stříbrnými koulemi.

Novověk přinesl inflaci markýzských titulů. Napoleon vytvořil desítky markýzů ve své císařské šlechtě. Italské sjednocení zbavilo markýze suverénních práv, ale zachovalo tituly. Španělsko dodnes uděluje markýzské tituly jako státní vyznamenání. Ve Francii je markýzský titul pouze společenskou zdvořilostí. Británie naposledy vytvořila markýze roku 1936. Dnes existuje 34 britských markýzů, většinou s historickými tituly.

Markýzská práva a reprezentace

Markýzská práva se lišila podle země a typu markýzství. Suverénní italští markýzové disponovali plnou státní mocí - razili mince, vedli války, uzavírali spojenectví. Markýz z Montferratu nárokoval dokonce byzantský trůn. Francouzští markýzové měli obvykle vysoké soudnictví včetně hrdelního práva, výběr daní a cel, právo trhu. Španělští markýzové první třídy měli přístup ke dvoru a mohli zastávat nejvyšší úřady. Britští markýzové automaticky zasedali v horní komoře parlamentu do reformy 1999.

Mincovní právo náleželo především italským markýzstvím. Mantovské stříbrné grossi a zlaté dukáty s markýzským portrétem patřily k nejkvalitnějším renesančním ražbám. Markýzové ze Saluzzo razili vlastní testony napodobující francouzské vzory. Montferratské mince s dynastickým erbem Paleologů cirkulovaly po severní Itálii. Markýz Ludovico III. Gonzaga zavedl portrétní realismus na mantovských mincích. Francouzští a španělští markýzové většinou neměli mincovní privilegium.

Společenská reprezentace markýzů odrážela jejich vysoké postavení. Markýzská koruna měla čtyři zlaté listy a čtyři perly symbolizující hodnost. Oslovení bylo "Monsieur le Marquis" ve Francii, "Most Honourable" v Británii, "Ilustrísimo" ve Španělsku. Markýzský palác demonstroval bohatství - Palazzo Ducale v Mantově, hrad Montferrat nebo Saluzzo. Mecenášství umělců jako Mantegna v Mantově nebo Castiglione u Gonzagů posilovalo kulturní prestiž.

Zajímavosti

• Markýz de Sade dal jméno sadismu, ačkoliv jeho skandální spisy neměly nic společného s jeho šlechtickým titulem
• Markýzské Montferratské víno Barbera bylo tak ceněné, že se stalo součástí markýzského erbu
• Markýz ze Salisbury byl posledním britským premiérem ze Sněmovny lordů, rezignoval roku 1902
• Mantovský markýz Francesco Gonzaga porazil francouzského krále u Fornova, ačkoliv měl desetkrát menší armádu
• Markýza de Maintenon se jako tajná manželka Ludvíka XIV. stala nejmocnější ženou Francie bez oficiálního titulu královny
• Španělský markýz de la Ensenada vlastnil největší sbírku map a námořních chart 18. století, dnes v národním archivu