Mincovna Apamea
Mincovna Apamea razila mince ve frýžském městě Apameia v západní Anatolii, na místě dnešního tureckého Dinaru. Město založil seleukovský král Antiochos I. Sótér a pojmenoval je po své matce Apamé. Ve 3. století n. l. zde vznikaly městské mince s výjevem Noemovy archy a nápisem ΝΩΕ.
| Poloha | Dinar, Turecko |
|---|---|
| Zakladatel | Antiochos I. Sótér, 3. století př. n. l. |
| Přízvisko | Kibótos – truhla, archa |
| Mír z Apameie | 188 př. n. l., mezi Římem a Seleukovskou říší |
| Ražby s Noemovou archou | od vlády Septimia Severa, poprvé 202–205 |
Historie
Apameia vznikla pod staršími Kelainami u pramenů řeky Marsyás, přítoku Maiandru. Antiochos I. Sótér přinutil obyvatele Kelain přesídlit níže po řece a nové město nazval po své matce Apamé. Antiochos III. Veliký sem přesídlil mnoho Židů a shromáždil tu vojsko, s nímž se střetl s Římany u Magnésie. O dva roky později, roku 188 př. n. l., zde Řím a Seleukovská říše uzavřely mír.
Poté připadla Apameia Pergamskému království, roku 133 př. n. l. Římu, ten ji však prodal pontskému králi Mithridatovi V., který ji držel do roku 120 př. n. l. Po mithridatických válkách se stala velkým obchodním střediskem s italskými a židovskými kupci. Na některých mincích se město nazývá také Kibótos – truhla. Město opakovaně postihla zemětřesení; po tom za císaře Claudia mu Řím na pět let prominul daně. Úpadek začal ve 3. století n. l., roku 1080 město poprvé dobyli Turci.
Jmenovců bylo víc – nejznámější je Apameia na Orontu v Sýrii. Mince v této kategorii pocházejí z frýžské Apameie.
Městské a provinční ražby
Ve 2. a 1. století př. n. l. razila Apameia bronzové mince s říčním bohem Marsyem, který kráčí po meandru a hraje na dvojitou flétnu. Za římských císařů vznikaly provinční mince s řeckými nápisy. Bronz Vespasiána na obrázku (RPC II 1389) nese na líci hlavu císaře s vavřínovým věncem a opis ΑΥΤΟΚΡΑΤΩΡ ΚΑΙΣΑΡ ΣΕΒΑΣΤΟΣ ΟΥΕΣΠΑΣΙΑΝΟΣ, na rubu svazek pěti klasů. Rubní opis jmenuje prokonzula Marka Plancia Vara, svaz frýžských měst a Apamejské. Průměrný kus měří 29 mm a váží 10,28 g.
Za Septimia Severa se v letech 202–205 poprvé objevil rub s Noemovou archou: Noe s manželkou stojí v truhle s nápisem ΝΩΕ, která pluje po vlnách, vedle stojí tytéž postavy už na suchu a vrací se k nim pták s olivovou ratolestí. Výjev se opakoval i za Macrina, Gordiana III., Filipa I. Araba a Treboniana Galla. Řecké slovo kibótos znamená truhlu i archu.