Mohur

Mohur byla zlatá mince mughalské říše v Indii, později převzatá Britskou východoindickou společností. Název pochází z perského muhr znamenajícího pečeť nebo znak. Pro numismatiku je mohur významný jako nejvýznamnější zlatá mince indického subkontinentu, která ovlivnila měnové systémy jižní Asie a představovala symbol imperiální moci Mughalů i Britů.

Historie

Mohur zavedl mughalský císař Akbar Veliký během své měnové reformy v roce 1556. Standardní mohur vážil přibližně 11 gramů téměř čistého zlata a stal se základní jednotkou mughalského měnového systému. Na mincích byl kaligraficky vyvedený perský nápis s jménem panovníka, místem ražby a rokem podle hidžry. Akbarovy mohury představovaly vrchol islámského mincovního umění s dokonalou kaligrafií a ornamentální výzdobou bez lidských zobrazení podle islámské tradice.

Za vlády Džahángíra a Šáhdžahána v první polovině 17. století dosáhl mohur uměleckého vrcholu. Džahángír experimentoval s různými motivy včetně znamení zvěrokruhu a básnických nápisů. Jeho mohury s portrétem byly výjimkou v islámském mincovnictví. Šáhdžahán, stavitel Tádž Mahalu, razil mohury s elegantní kaligrafií považované za nejkrásnější mughalské mince. Aurángzéb se vrátil k přísně ortodoxní ikonografii pouze s náboženskými nápisy.

V 18. století s úpadkem mughalské moci razily mohury regionální státy včetně Maráthů, Síkhů a nizámů Hajdarábádu. Každý stát vytvořil vlastní varianty zachovávající základní váhu a ryzost. Britská východoindická společnost začala razit mohury v Bengálsku od roku 1765 po získání práva vybírat daně. Tyto firemní mohury nesly jméno mughalského císaře, ale byly raženy pod britskou kontrolou v Kalkatě a Bombaji.

Po indickém povstání v roce 1857 převzala britská koruna přímou kontrolu nad Indií. Nové mohury nesly portrét britského panovníka a anglické nápisy, zachovaly však tradiční váhu 11,66 gramu. Viktoriánské mohury s portrétem královny se staly symbolem britské nadvlády. Poslední mohury byly raženy pro Jiřího V. v roce 1918. Po nezávislosti Indie v roce 1947 byl mohur nahrazen moderní rupií, ale zůstal symbolem indického numismatického dědictví.

Vlastnosti a typy mohuru

Mohur měl standardizovanou váhu jedné toly, tedy 11,66 gramu zlata o ryzosti přes 900/1000. Průměr se pohyboval mezi 20 až 25 milimetry podle období a mincovny. Mughalské mohury nesly výhradně kaligrafické nápisy v perštině nebo arabštině. Britské mohury kombinovaly západní portrétní tradici s indickými prvky. Kvalita ražby odrážela politickou situaci - centrální mincovny produkovaly propracované exempláře, provinciální často hrubé.

Existovalo několik nominálů odvozených od mohuru. Dvojitý mohur vážil 23 gramů, poloviční 5,8 gramu, čtvrtinový 2,9 gramu. Speciální prezentační mohury mohly vážit až 1000 tol jako císařské dary. Regionální varianty zahrnovaly ášrafí v Bengálsku, pagodu v jižní Indii a mohur síkhského království s motivem lista. Každá mincovna měla specifické značky umožňující identifikaci původu. Padělání mohurů bylo trestáno smrtí.

Zajímavosti

• Džahángírův mohur s jeho portrétem držícím pohár vína porušoval islámské zákazy
• Největší známý mohur vážil 12 kilogramů a byl darován Akbarem súfijskému světci
• Britské mohury s Viktorií byly tak populární, že se používaly jako šperky
• Mohur byl dražší než evropské dukáty kvůli vyšší ryzosti zlata
• Síkhové razili mohury s nápisem v gurmukhí, jediné neperské nápisy
• Poslední ceremonální mohur byl ražen v roce 1947 pro nezávislost Indie