Notafilie

Notafilie je specializovaná oblast sběratelství zaměřená na papírové peníze, bankovky a jiné papírové platební prostředky. Tento obor zahrnuje studium, shromažďování a katalogizaci bankovek z celého světa včetně jejich historie, výtvarného zpracování a bezpečnostních prvků. Notafilisté se věnují nejen historickým exemplářům, ale také současným emisím a vzácným variantám bankovek.

Historie

Počátky notafilie sahají do 19. století, kdy se papírové peníze staly běžnou součástí měnových systémů evropských států. První známí sběratelé bankovek se objevili ve viktoriánské Anglii kolem roku 1860, kde bohatí obchodníci shromažďovali exotické bankovky ze svých cest po britském impériu. Tyto rané sbírky měly spíše kuriózní charakter a sloužily jako důkaz cestovatelských zkušeností majitele.

Systematické sběratelství bankovek vzniklo na přelomu 19. a 20. století v Německu a Rakousko-Uhersku. První notafilistický spolek byl založen v Berlíně roku 1905 pod názvem Verein der Papiergeldesammler. Členové spolku začali vydávat první katalogy a cenové seznamy, které položily základy moderní notafilie. V této době se také ustálil termín notafilie, odvozený z latinského nota (poznámka, list) a řeckého philos (přítel, milovník).

Významný rozvoj notafilie nastal po první světové válce, kdy hyperinflace v Německu a dalších zemích vedla k vydávání obrovského množství nouzových bankovek různých nominálů a provedení. Německé nouzovky zvané Notgeld se staly prvními masově sbíranými bankovkami. Města a obce vydávaly vlastní platidla s uměleckými motivy, což přitahovalo pozornost sběratelů po celé Evropě.

V Československu se notafilie rozvinula ve 20. letech 20. století. První československé bankovky z roku 1919, navržené Alfonsem Muchou, se okamžitě staly sběratelským artiklem. Muchovy návrhy představovaly vrchol secesního umění v bankovním tisku a dodnes patří mezi nejcennější exempláře středoevropské notafilie. Československý klub sběratelů papírových platidel vznikl v roce 1927 v Praze.

Druhá světová válka paradoxně notafilii prospěla. Okupační a partyzánské bankovky, táborové peníze z koncentračních táborů a válečné emise se staly vyhledávanými sběratelskými předměty. Po válce vznikla Mezinárodní asociace notafilistů (International Bank Note Society) v roce 1961, která dodnes koordinuje celosvětové sběratelské aktivity a vydává odborný časopis.

Moderní éra notafilie začala v 90. letech 20. století s rozpadem východního bloku a vznikem nových států. Zavedení eura v roce 2002 vyvolalo masivní zájem o národní měny evropských zemí. Digitalizace a internet revolucionizovaly sběratelství bankovek umožněním online obchodování, výměny informací a vytváření virtuálních sbírek. Současná notafilie využívá pokročilé technologie pro detekci padělků a určování vzácnosti jednotlivých exemplářů.

Oblasti a metody sběratelství

Notafilie se dělí na několik specializovaných oblastí. Geografické sběratelství se zaměřuje na bankovky konkrétních zemí nebo regionů. Tematické sběratelství sleduje určité motivy jako portréty panovníků, fauna a flora, architektura nebo dopravní prostředky. Chronologické sběratelství dokumentuje vývoj bankovek v čase.

Technické aspekty notafilie zahrnují studium výrobních technik a ochranných prvků. Sběratelé analyzují vodoznaky, bezpečnostní proužky, hologramy, mikrotext a další prvky. Kvalita bankovky se hodnotí podle mezinárodní stupnice od UNC (nepoužitá) přes EF (téměř nepoužitá) až po Poor (velmi poškozená).

Moderní notafilisté využívají specializované vybavení včetně UV lamp pro kontrolu fluorescenčních prvků, lup s vysokým zvětšením pro studium detailů a ochranných obalů z chemicky neutrálních materiálů. Cenné exempláře se uchovávají v klimatizovaných prostorech při kontrolované vlhkosti a teplotě.

Zajímavosti

• Nejdražší bankovka světa je americká 1000 dolarovka z roku 1890, prodaná za 3,3 milionu dolarů
• Nejmenší oficiální bankovka měřila 27,5 x 38 mm - rumunský 10 bani z roku 1917
• Největší bankovka byla filipínská 100 000 pesos z roku 1998 rozměru 355 x 216 mm
• Existuje přes 250 000 různých typů bankovek vydaných od roku 1650
• Vatikán nikdy nevydal vlastní bankovky, používá pouze mince
• Některé bankovky obsahují až 50 různých ochranných prvků proti padělání