Noummion

Noummion byla nejmenší jednotka byzantského bronzového měnového systému, základní účetní jednotka odpovídající jednomu nummu. Název pochází z řeckého přepisu latinského nummus. Pro numismatiku je noummion významný jako teoretická základna byzantského denominačního systému, ačkoliv samostatné mince této hodnoty byly raženy pouze výjimečně.

Historie

Noummion jako účetní jednotka vzniklo při Anastasiově měnové reformě v roce 498, která stanovila systém založený na follisu hodnotě 40 nummů. Jednotlivé noummion se však téměř nerazilo kvůli minimální kupní síle. Teoreticky mělo vážit kolem 0,5 gramu mědi při průměru 8 až 10 milimetrů. Vzácné exempláře nesly jednoduchou značku A nebo I označující hodnotu jedna. Většina transakcí probíhala v násobcích noummia.

V 6. století za Justiniána I. existují ojedinělé doklady ražby samostatných noummií jako ceremoniálních nebo propagandistických emisí. Tyto vzácné mince nesly zkrácený císařský monogram nebo křížek. Jejich účelem nebylo praktické použití, ale spíše symbolické rozdávání při slavnostech. Archeologické nálezy jednotlivých noummií jsou extrémně vzácné a jejich identifikace je často sporná kvůli podobnosti s olovněnými plombami.

Noummion mělo především význam jako účetní jednotka pro výpočet cen a mezd. Ceny se uváděly v noummiích, ačkoliv platba probíhala většími nominály. Například denní mzda nekvalifikovaného dělníka činila 120 až 160 noummií, tedy 3 až 4 follisy. Tento systém umožňoval přesné účtování bez nutnosti ražby neprakticky malých mincí. Byzantské účetní texty pravidelně používají noummion jako základní jednotku.

V 7. století s postupnou inflací a zjednodušením měnového systému ztratilo noummion i teoretický význam. Ceny se začaly uvádět přímo ve follisech nebo větších jednotkách. Poslední zmínky o noummiu jako účetní jednotce pocházejí z 8. století. Termín přežil v byzantské řečtině jako archaické označení pro velmi malou hodnotu, podobně jako latinské nummus.

Vlastnosti a význam noummia

Noummion představovalo absolutní minimum hodnoty v byzantském systému. Jeho teoretická váha 0,5 gramu mědi měla minimální kupní sílu. Praktická nemožnost používání tak malých mincí vedla k jejich neražení. Systém založený na noummiu však umožňoval matematicky elegantní dělení - follis 40 noummií, semifollis 20, decanummium 10, pentanummium 5. Toto dělení usnadňovalo účetní operace.

Ekonomický význam noummia spočíval v jeho roli jako abstraktní jednotky hodnoty. Umožňovalo vyjádření velmi malých cenových rozdílů bez nutnosti fyzické ražby. Byzantské ceníky uvádějí ceny v noummiích pro přesnost. Například vejce stálo 2 noummia, špetka soli 1 noummion. Tyto drobné částky se však sčítaly a platily většími nominály. Systém byl podobný modernímu používání haléřů v účetnictví.

Zajímavosti

• Noummion bylo tak malé, že by se vešlo dvacet kusů na dnešní jednokorunu
• Teoreticky bylo třeba 11520 noummií na zakoupení jednoho zlatého solidu
• Některé údajné noummia ve sbírkách jsou ve skutečnosti tessery nebo žetony
• Byzantští matematici používali noummion jako příklad nekonečně malé hodnoty
• V klášterních účtech se almužna počítala po noummiích pro přesnost
• Název noummion přežil v moderní řečtině jako noumero, číslo