Ofsetový tisk

Ofsetový tisk je nepřímá tisková technika, při níž se obraz z ploché tiskové desky nejprve přenese na pružný pryžový válec a teprve potom na papír či jiný materiál. Využívá odpuzování mastné barvy a vlhčených netisknoucích míst. Je vhodný pro rychlý, přesný a vysokonákladový tisk.

Historie

Ofset vychází z litografie, kterou na konci 18. století objevil Alois Senefelder. Na rozdíl od hlubotisku nebo knihtisku má litografická forma tisknoucí i netisknoucí místa v jedné rovině. Obraz odděluje chemická přitažlivost mastnoty a vody, nikoli výška reliéfu.

Senefelder kreslil mastnou látkou na jemný vápenec, povrch chemicky upravil a vlhčil. Voda ulpěla na netisknoucích částech, zatímco mastná barva se zachytila na obrazu. Papír přitlačený ke kameni převzal kresbu v přímém kontaktu.

Litografie se v 19. století rozšířila pro ilustrace, mapy, plakáty i obchodní tiskoviny. Těžké a křehké kameny postupně doplňovaly zinkové a hliníkové desky. Fotomechanické přenášení obrazu umožnilo zpracovat text, kresbu i polotónovou fotografii na společné formě.

Při náhodném přenosu na pryžovou podložku si tiskaři všimli, že pružný materiál předává obraz na papír rovnoměrněji než kovová deska. Na počátku 20. století vznikly stroje, které záměrně vložily mezi formový a tlakový válec pryžový válec. Obraz se tak přenášel nepřímo, tedy „odsazeně“.

Za rozvoj moderního ofsetu se často uvádí americký tiskař Ira Washington Rubel, který kolem roku 1904 využil náhodný otisk z pryžového válce. Podobné postupy a patenty vznikaly i jinde, včetně tisku na kov. Připsání jedinému vynálezci zjednodušuje souběžný technický vývoj.

Základní archový stroj používá deskový válec, pryžový válec a tlakový válec. Barvicí soustava nanáší na obraz tenký film barvy, vlhčicí soustava chrání netisknoucí plochy. Pryž se přizpůsobí struktuře papíru a omezuje opotřebení tiskové desky.

Obraz na desce je čitelný, na pryži se obrátí a na výsledném archu je opět správně orientovaný. Každá barva potřebuje vlastní desku a tiskovou jednotku nebo samostatný průchod strojem. Přesný soutisk zajišťují značky, vedení archu a kontrolní měřicí prvky.

Barevný tisk obvykle pracuje se čtyřmi procesními barvami azurovou, purpurovou, žlutou a černou. Obraz se rozkládá do rastrových bodů, jejichž velikost a rozmístění vytvářejí tón. Přímé barvy se přidávají pro firemní odstín, metalický efekt nebo zvláštní ochranný prvek.

Archový ofset zpracovává jednotlivé listy a používá se pro knihy, obaly, plakáty či kvalitní tiskoviny. Kotoučový ofset tiskne z role vysokou rychlostí a může být tepelně sušený nebo studený. Volba závisí na papíru, nákladu, barevnosti a požadované kvalitě.

Ve 20. století nahradila fotografická sazba a později digitální příprava ruční montáž. Technologie computer-to-plate zapisuje obraz přímo na desku a omezuje mezikrok filmu. Automatická regulace barvy, vlhčení a soutisku zrychlila náběh a snížila množství makulatury.

Ofset se uplatnil také při výrobě bankovek a cenin, obvykle pro vícebarevná pozadí a jemné plošné motivy. Ochranný tisk jej kombinuje s hlubotiskem, knihtiskem číslování, sítotiskem a dalšími postupy. Samotný ofset není důkazem pravosti ani úplným bezpečnostním systémem.

Digitální tisk převzal část krátkých a proměnných zakázek, protože nepotřebuje fyzickou desku pro každý obraz. Ofset zůstává výhodný u středních a vysokých nákladů, kde se příprava rozpočítá mezi mnoho kopií. Hranice hospodárnosti se mění podle stroje a zakázky.

Tisková jednotka, barvy a kontrola kvality

Deska nese hydrofilní netisknoucí plochy a oleofilní obrazová místa. Nejprve ji zvlhčovací válce pokryjí tenkým filmem roztoku, poté barvicí válce nanesou mastnou barvu. Nesprávná rovnováha vede k špinění pozadí, ztrátě bodu nebo nestabilnímu odstínu.

Pryžový potah musí mít správnou pružnost, napnutí a povrch. Přijme obraz z desky a vtlačí jej do nerovností papíru. Poškození nebo nečistota může vytvářet opakující se skvrnu v rozestupu odpovídajícím obvodu válce, což pomáhá hledat zdroj vady.

Soutisk znamená přesné překrytí barevných separací. Kontroluje se lupou, kamerou a měřicími proužky. Posun vytváří barevné okraje a neostrost. Změna vlhkosti papíru může arch roztáhnout nebo zvlnit, proto jsou důležité klimatické podmínky a směr vláken.

Rastrová síť může při nevhodných úhlech vytvořit moaré. Procesní barvy se proto tisknou v definovaných úhlech a skládají do rozet. Frekvence rastru se volí podle papíru a technologie; vysoká jemnost na savém novinovém papíru nemusí přinést lepší výsledek.

Při identifikaci tisku se sleduje plochý barevný film, rastrové body bez výrazného reliéfu a charakter okrajů. Moderní digitální techniky mohou vypadat podobně, proto se používá mikroskop, porovnání vrstev a znalost výroby. Určení jediné bankovky jen okem je nejisté. U ceniny se navíc hodnotí návaznost ofsetového pozadí na hlubotiskový motiv, číslování a výsek. Odchylka může vzniknout výrobní tolerancí, poškozením i paděláním; rozhoduje soubor znaků.