Olkusz

Olkusz je historické polské hornické město v Malopolsku, které bylo ve středověku a raném novověku nejvýznamnějším centrem těžby stříbra v Polském království. Olkušské doly dodávaly vysoce kvalitní stříbro pro krakovskou mincovnu, čímž se město stalo nepostradatelnou součástí polského mincovního systému a základem prosperity jagellonské dynastie.

Historie

Těžba stříbra v Olkuši začala již ve 12. století, ale první písemná zmínka o organizovaném dolování pochází z roku 1279, kdy kníže Boleslav V. Stydlivý udělil městu hornická privilegia. Olkušské stříbro bylo mimořádně čisté – obsahovalo až 96% ryzího kovu, což z něj činilo ideální surovinu pro mincovní účely. V roce 1317 král Vladislav I. Lokýtek potvrdil městská práva a ustanovil královský báňský úřad.

Zlatý věk Olkuše nastal za vlády Kazimíra III. Velikého (1333-1370), který reformoval hornické právo a zavedl královský monopol na těžbu stříbra. Olkušské doly dodávaly ročně až 2000 hřiven stříbra do krakovské mincovny. Z tohoto kovu byly raženy kvalitní pražské groše a první polské zlaté floriny. Král ustanovil v Olkuši zvláštní probírnu, kde se kontrolovala kvalita vytěženého stříbra před odesláním do mincovny.

V 15. století dosáhla těžba vrcholu za jagellonské dynastie. Král Vladislav II. Jagellonský pronajal olkušské doly krakovským patricijům, zejména rodině Thurzo a Fuggerů, kteří zavedli moderní těžební technologie. V roce 1456 byl v Olkuši vykopán nejhlubší důl své doby – 400 loktů (přes 200 metrů). Roční produkce dosahovala až 40 000 hřiven stříbra, což představovalo třetinu příjmů polské koruny.

Technologický pokrok přišel v 16. století. V roce 1526 zavedl německý inženýr Georg Thurzo revoluční metodu saigerprocess – oddělování stříbra od olova pomocí tavení. V Olkuši vznikly první hutě na zpracování stříbra vybavené vodními koly a dmychadly. Město se stalo centrem hornických inovací – v roce 1540 zde byl poprvé použit střelný prach při dobývání rudy. Olkušské stříbro financovalo polské války s Řádem německých rytířů a Moskvou.

Úpadek začal v 17. století během švédských válek. Švédové v roce 1655 vyplenili město a zaplavili hlavní šachty. Pokus o obnovu těžby za vlády Jana III. Sobieského byl jen částečně úspěšný. V roce 1708 vypukl v dolech požár, který hořel tři roky a zničil většinu důlních děl. Poslední významná těžba proběhla za Stanislava Augusta Poniatowského (1764-1795), který pozval saské odborníky k modernizaci dolů.

Po dělení Polska připadl Olkusz Rakousku a později Rusku. V 19. století byly objeveny nové ložiska zinku a olova, ale stříbrná éra definitivně skončila. Poslední stříbrný důl byl uzavřen v roce 1912. Celkem bylo za 700 let těžby z olkušských dolů vytěženo přes 1000 tun čistého stříbra, které bylo z velké části přeměněno na polské mince. Dnes těžební tradici připomíná Muzeum hornické historie s expozicí historických mincí ražených z olkušského stříbra.

Význam pro polské mincovnictví

Olkušské stříbro bylo základem polského mincovního systému po čtyři století. Kvalita kovu byla tak vysoká, že nevyžadoval složité rafinování – mohl být přímo používán pro ražbu mincí nejvyšší kvality. Z olkušského stříbra byly raženy všechny významné polské nominály – denáry, groše, půlgroše, trojáky a šestáky. Specialitou byly koronní tolary s obrazem polského orla, které obsahovaly výhradně olkušské stříbro.

Město mělo vlastní probiřskou komoru, která označovala stříbrné ingoty speciální puncovní značkou – třemi kopci symbolizujícími olkušské haldy. Tento punz garantoval minimální ryzost 900/1000, často však dosahovala až 960/1000. Krakovská mincovna měla s Olkuší přímé spojení – stříbrná cesta vedoucí přes Skalu a Ojców byla střežena královskou stráží. Transport probíhal ve stříbrných konvojích – karavanách vozů vezoucích ingoty pod vojenskou ochranou.

Mezi nejvýznamnější mince ražené z olkušského stříbra patří groše Kazimíra Velikého s korunou, jagellonské půlgroše s orlem, renesanční trojáky Zikmunda I., barokní šestáky Jana Kazimíra a saské tolary Augusta III. Světoznámé jsou polské koronační medaile ražené výhradně z olkušského stříbra nejvyšší ryzosti.

Zajímavosti

• V olkušských dolech byl v roce 1490 nalezen největší stříbrný valoun v dějinách Polska – vážil 120 kilogramů čistého stříbra
• Král Zikmund I. Starý nechal v roce 1526 vyrazit z olkušského stříbra tolary s nápisem „Ex argento Ilcusiensi" (Ze stříbra olkušského)
• V roce 1587 propukla v Olkuši stříbrná horečka – za jediný den bylo registrováno 300 nových důlních nároků
• Olkušské stříbro obsahovalo stopy zlata – některé ingoty měly až 0,5% příměs, což zvyšovalo jejich hodnotu
• Poslední mince vyražená z historického olkušského stříbra byla pamětní desetizlotovka z roku 2004 k 750. výročí města