Osmané

Osmané (1299-1922) byli turecká dynastie a říse vládnoucí více než šest století, která se proslavila jako jedna z nejmocnějších muslimských mocností v historii, ovládající území od Maďarska po Jemen a od Alžírska po Perský záliv, ale také dobytím Konstantinopole roku 1453 a dlouhými války s křesťanskou Evropou. Osmané jsou v numismatice významní díky tureckým akčím, sultanům a kuruším s kaligrafickými nápisy a dynastickými symboly dokumentujícím šest století osmanské moci od Anatolie po tři kontinenty.

Historie

Osmanská dynastie byla založena Osmanem I. kolem roku 1299 v severozápadní Anatolii jako jeden z mnoha turkmenských beyliků vzniknuvších po rozpadu seldžucké moci. Osman sjednotil turecké nomádské kmeny a zahájil džihád proti byzantskému císařství, čímž položil základy budoucí světové říše. Jeho malé knížectví se postupně rozšiřovalo na úkor slabých byzantských držav.

Expanze do Evropy začala za Orchana I. a Murata I., kteří překročili Dardanely a ustanovili první osmanské državy na Balkáně. Dobytí Gallipoli roku 1354 umožnilo masivní turecké osídlování Evropy. Osmanové využili byzantské občanské války a balkánské roztříštěnosti k rychlé expanzi až k Dunaji.

Bitva na Kosově poli roku 1389 potvrdila osmanskou nadvládu nad Balkánem navzdory smrti sultána Murata I. Srbové, Bosňané a další balkánské národy se stali osmánskými vazaly. Bayezid I. "Blesk" pokračoval v expanzi a obléhal Konstantinopol, ale byl poražen Timurem v bitvě u Ankary roku 1402.

Interregnum (1402-1413) přineslo občanskou válku mezi Bayezidovými syny o sultánský trůn. Mehmed I. nakonec sjednotil říši a jeho syn Murat II. obnovil osmanskou expanzivní politiku. Tento období ukázalo křehkost mladé říše, ale také její schopnost regenerace po katastrofálních porážkách.

Dobytí Konstantinopole 29. května 1453 Mehmedem II. Dobyvatelem ukončilo tisíciletou existenci Byzantské říše a učinilo z Osmanů dominantní mocnost východního Středomoří. Konstantinopol se stal Istanbulem, hlavním městem rastoucího osmanského impéria kombinujícího evropské a asijské državy.

Zlatý věk za Süleimana I. Nádherného (1520-1566) přinesl vrchol osmanské moci s expanzí do střední Evropy, ovládnutím Maďarska a obléháním Vídně roku 1529. Osmanská flotila dominovala Středozemnímu moři a Indickému oceánu. Süleiman byl také významný zákonodárce reformující osmanský právní systém.

Osmanská správa kombinovala islámské právo s praktickými potřebami multietnické říše. Systém devshirme rekrutoval křesťanské chlapce pro janissary a státní službu, zatímco milletový systém umožňoval náboženskou autonomii křesťanům a Židům. Tato tolerance přispívala k stabilitě rozsáhlé říše.

Úpadek začal v 17. století kvůli vojenským porážkám, ekonomické krizi a správní korrupci. Neúspěšné obléhání Vídně roku 1683 a následná protiosmánská liga vedla k teritoriálním ztrátám na Balkáně. Janissaři se stali konzervativní silou bránící reformám nutným pro modernizaci říše.

Tanzimat reformy (1839-1876) představovaly pokus o modernizaci a evropeizaci osmanského státu. Sultáni jako Abdülmecid I. a Abdülaziz zaváděli právní rovnost, ústavní monarchii a západní vzdělávací systém. Tyto reformy částečně stabilizovaly říši, ale vyvolaly také islamistický odpor.

Mladoturci převzali moc roku 1908 a pokusili se o nacionalistickou modernizaci říše pod heslem "Jednota a pokrok". Jejich politika however alienovala neturecké národnosti a přispěla k balkánským válkám. Vstup do první světové války na straně Německa se ukázal jako fatální chyba.

Zánik Osmanské říše roku 1922 následoval po porážce v první světové válce a úspěšné válce za nezávislost vedené Mustafou Kemalem Atatürkem. Sévreské smlouvy rozdělily osmanské území mezi vítězné mocnosti, ale Kemalistská revoluce zachránila tureckýa anatolské jádro a vyhlásila moderní Tureckou republiku.

Osmané v numismatice

Osmanské mincovnictví dokumentuje šestisetletou historii jedné z nejdelších dynastií světa a odráží islamskou numismatickou tradici s arabskou kaligrafií, dynastickými túghra (sultánskými monogramy) a náboženskými formulkami. Osmanské mince se vyznačují absencí lidských portretů v souladu s islámskými zásadami a důrazem na kaligrafické umění.

Nejčastějšími osmanskými mincemi byly stříbrné akče používané pro každodenní obchod od 14. do 17. století. Design obsahoval sultánovo jméno, titul "sultán" a místo razby v elegantní arabské kaligrafii. Akče se stala základní monetární jednotkou osmanského obchodu po celém Středomoří a Černomoří.

Zlaté mince sultání a senere kurushi sloužily pro větší transakce a mezinárodní obchod. Charakteristické jsou sultánské túghra - kaligrafické monogramy sloužící jako podpis panovníka a symbol státní autority. Každý sultán měl vlastní túghra, což umožňuje přesné datování mincí.

Reformní období 19. století přineslo westernizaci osmanského mincovnictví s introduced decimálního systému, mechanické výroby a někdy i portrétních motivů porušujících tradiční islámské zásady. Mince pozdních sultánů jako Abdul Hamida II. kombinují tradicní islámské prvky s moderními numismatickými technikami.

Zajímavosti

• 623 let vlády - Osmanská dynastie vládla nejdéle ze všech muslimských dynastií v historii.
• Tři kontinenty - v době vrcholu ovládali území v Evropě, Asii i Africe současně.
• Konstantinopol 1453 - dobytí Byzance ukončilo středověk a zahájilo novou éru.
• Vídeň 1529 a 1683 - dvakrát neúspěšně obléhali "zlaté jablko" křesťanské Evropy.
• Sultanské túghra - jejich kaligrafické monogramy patří k vrcholům islámského umění.