Parvus
Parvus (z latinského malý) byla drobná stříbrná mince ražená od roku 1300 společně s pražským grošem v Kutné Hoře, představující hodnotu jedné dvanáctiny groše. Tyto mince o průměru 15-16 milimetrů a hmotnosti 0,48-0,54 gramu s ryzostí 544/1000 sloužily jako drobné platidlo pro každodenní obchod. Ražba parvů skončila v roce 1384, kdy byly nahrazeny menšími nominály - sedminami a čtrnáctinami pražského groše.
Historie
Parvy vznikly jako nedílná součást grošové měnové reformy Václava II. v roce 1300. Zatímco pražský groš představoval větší nominál pro významné transakce, parvy měly zajistit dostatek drobných mincí pro běžný maloobchod. Název vychází z latinského slova parvus (malý), což vystihuje jejich funkci nejmenšího nominálů nového měnového systému.
První parvy ražené za Václava II. (1278-1305) nesly na lícní straně obraz českého lva a na rubu českou korunu. Tato jednoduchá, ale výmluvná symbolika zdůrazňovala královskou autoritu a národní identitu. Mince byly raženy výhradně v kutnohorské mincovně, která byla centrem českého mincovnictví.
Za vlády Jana Lucemburského (1310-1346) došlo k významné změně ikonografie. Na lícní straně se nově objevilo poprsí svatého Václava, zemského patrona. Tato změna odrážela snahu cizího panovníka získat legitimitu odkazem na přemyslovskou tradici. Jan Lucemburský potřeboval zdůraznit kontinuitu s českými králi.
Vrcholu umělecké kvality dosáhly parvy za Karla IV. (1346-1378). Portrét svatého Václava byl detailněji propracován a doplněn nápisem S WENCESLAVS. Karel IV., který považoval svatého Václava za svého osobního patrona, věnoval výjimečnou pozornost kvalitě ražby. Za jeho vlády však ryzost parvů postupně klesala až na 375/1000.
Poslední etapa ražby parvů nastala za Václava IV. (1378-1419), který na lícní stranu umístil svůj vlastní portrét - korunovanou hlavu panovníka. Tato změna představovala odklon od tradice a zdůrazňovala osobní moc krále. Kvalita těchto parvů však byla nejnižší v celé historii jejich ražby.
Ekonomické důvody vedly k ukončení ražby parvů v roce 1384. Byly nahrazeny sedminami a čtrnáctinami pražského groše, které byly menší a ekonomičtější na výrobu. Parvy byly jednak raženy v omezeném množství pro malou rentabilitu, jednak byly pro svou relativně vysokou kvalitu stříbra rychle stahovány z oběhu a přetavovány.
Zajímavou epizodu představuje ražba parvů v Uhrách za Zikmunda Lucemburského (1420-1437). Tyto uherské parvy představovaly polovinu uherského obolu a byly raženy podle českého vzoru. Zikmund, který byl také českým králem, se snažil sjednotit měnové systémy svých zemí. Uherské parvy však neměly dlouhého trvání.
Technické parametry a význam
Parvy měly přesně definované technické parametry. Průměr se pohyboval mezi 15-16 milimetry, hmotnost kolísala od 0,48 do 0,54 gramu. Ryzost stříbra začínala na 544/1000 za Václava II., ale postupně klesala až na 375/1000 za Václava IV. Tento pokles kvality odrážel ekonomické problémy a devalvační tendence pozdního středověku.
Jako dvanáctina pražského groše představoval parvus základní početní jednotku českého měnového systému. Dvanáct parvů = jeden groš, 64 grošů = jedna kopa grošů. Tento duodecimální systém byl typický pro středověké Čechy a usnadňoval obchodní výpočty.
Parvy plnily důležitou ekonomickou funkci v období nedostatku drobných mincí. Před jejich zavedením trpěl obchod chronickým nedostatkem drobného oběživa, což komplikovalo každodenní transakce. Parvy tento problém částečně vyřešily, i když jejich omezená ražba nikdy plně neuspokojila poptávku.
Zajímavosti
- Název parvus se v českém prostředí neujal - lidově se jim říkalo "malé groše" nebo "grošíky"
- Některé parvy Karla IV. jsou dnes vzácnější než zlaté dukáty ze stejného období
- Padělatelé často vyráběli falešné parvy z mědi pokryté tenkou vrstvou stříbra
- V nálezu z Čáslavi z roku 1960 bylo objeveno přes 3000 parvů - největší depot těchto mincí
- Parvy se používaly jako oběti při zakládání staveb - nacházejí se v základech mnoha gotických kostelů
- Uherské parvy Zikmunda Lucemburského jsou paradoxně vzácnější než české originály