Kopa grošů

Kopa grošů byla početní jednotka odpovídající šedesáti kusům pražských grošů. Sama nikdy nebyla mincí – šlo o způsob, jak počítat větší částky v době, kdy nejvyšší ražená mince byl groš. V účtech se s ní pracovalo od 14. století až do zavedení zlatníkové soustavy v průběhu 16. století.

Historie

Slovo kopa označovalo šedesát kusů čehokoli – vajec, snopů i mincí. Šedesátková soustava se v Evropě držela od starověké Mezopotámie a přežívá dodnes v dělení hodin a úhlů; u peněz se hodila proto, že šedesát jde dělit mnoha způsoby beze zbytku.

Pro české země dostala kopa konkrétní obsah mincovní reformou Václava II. roku 1300. Zavedený pražský groš byl nejvyšší ražená mince a větší platby by znamenaly počítat stovky kusů. Kopa grošů proto sloužila jako vyšší početní stupeň: statky, renty, pokuty i mzdy se udávaly v kopách, i když se platilo hromádkou mincí.

Vedle kopy existovala i hřivna grošů, ale ta byla vázaná na váhu stříbra, ne na počet kusů. Právě proto se kopa v běžné praxi ujala víc – šedesát grošů zůstalo šedesát grošů bez ohledu na to, kolik v nich zrovna bylo stříbra.

Z účtů zmizela kopa až s koncem grošové měny a s příchodem zlatníkové soustavy v 16. století. V lidové řeči a v písemnostech ale přežívala mnohem déle a v obratu „kopa vajec" ji čeština nese dodnes.

Proč to sběratel potřebuje vědět

Kdo čte staré listiny, kroniky nebo starší numismatickou literaturu, narazí na kopy neustále – ceny nemovitostí, výše věna i výnos mincoven se udávají právě v nich. Kopa grošů nikdy neexistovala jako mince, takže nabídka, která nějakou nabízí, prodává buď omyl, nebo fantazijní ražbu.

Praktický převod je jednoduchý: kopa je šedesát grošů, půlkopa třicet, čtvrť patnáct. Při přepočtu na dnešní peníze je ale potřeba opatrnost – kupní síla groše se v průběhu staletí měnila spolu s obsahem stříbra, takže stejná kopa znamenala v roce 1300 a v roce 1500 docela jiné bohatství.