Devalvace

Devalvace je úřední snížení hodnoty domácí měny vůči cizím měnám nebo zlatu v systému pevného či řízeného kurzu. O nové paritě rozhoduje stát nebo centrální banka, typicky při problémech s platební bilancí a devizovými rezervami. Opakem je revalvace. Československá koruna byla poprvé devalvována roku 1934.

Historie

Devalvace patří k měnovým režimům, v nichž kurz neurčuje volný trh, ale stát nebo centrální banka. Takový systém má úřední kurz (paritu), který centrální banka udržuje zásahy na devizovém trhu. V době zlatého standardu se parita vyjadřovala obsahem zlata v měnové jednotce, a devalvace proto původně znamenala snížení zlatého obsahu měny. Když je měna nadhodnocená, udržování kurzu stojí stále víc devizových rezerv, dovoz roste a vývoz ztrácí konkurenceschopnost. Devalvace pak nový kurz přiblíží ekonomické realitě.

Ve velké hospodářské krizi sáhla k devalvaci řada zemí: Velká Británie roku 1931 a Spojené státy, které v letech 1933–1934 snížily hodnotu dolaru vůči zlatu. Následovalo Československo. První devalvaci koruny přinesl zákon ze 17. února 1934, druhou zákon z roku 1936, který stanovil zlatý obsah koruny v rozmezí 30,21–32,21 mg ryzího zlata. Po druhé světové válce zavedla bretton-woodská dohoda z roku 1944 systém pevných kurzů, v němž se devalvace hlavních měn vyhlašovaly až do přechodu na plovoucí kurzy roku 1973.

V dějinách mincí se podobný krok týkal přímo obíhajících ražeb. Po období dlouhé mince, kdy se razily mince s hluboce sníženým obsahem stříbra, vyhlásila v Čechách 28. prosince 1623 kaláda nové, mnohem nižší platné hodnoty znehodnocených mincí: mince za 150 krejcarů platila nově 20 krejcarů, mince za 60 a 48 krejcarů po 6 krejcarech.

Devalvaci je třeba odlišit od oslabení měny v plovoucím kurzu. Tam se kurz tvoří na trhu a jeho pokles se nazývá depreciace. Devalvace je naopak rozhodnutí autority, která mění úřední paritu.

Dopady devalvace

Devalvace zdražuje dovoz a zlevňuje domácí zboží na zahraničních trzích. Vývozcům se po přepočtu zvýší příjmy v cizí měně, což podporuje export a obchodní bilanci. Země závislé na dovozu energií a surovin však po devalvaci čelí dovezené inflaci, protože zdražení dovozu se promítne do domácích cen.

Domácnosti zasáhne devalvace přes ceny dováženého zboží a cestování do zahraničí. Dlužníkům v cizí měně splátky po přepočtu do domácí měny zdraží. Když několik zemí devalvuje současně, aby si navzájem přebíraly vývoz, mluví se o měnové válce.

Zlato a stříbro po devalvaci zdraží v domácí měně, i když se jejich světová cena nezmění – cena kovu se totiž stanovuje v dolarech a přepočítává kurzem. Při srovnávání cen je proto nutné odlišit pohyb ceny kovu na světovém trhu od pohybu kurzu měny.