Penny

Penny byla tradiční britská mince v systému před desetinnou reformou, která měla hodnotu 1/240 libry (tedy 1/12 šilinku) a značila se „1d“. Šlo o nejběžnější drobný nominál pro každodenní placení a po staletí patřila k nejznámějším mincím Spojeného království.

Historie

Penny navazovala na starší anglický peníz a v britském měnovém systému zvaném £sd (libry–šilinky–pence) představovala základní jednotku drobného oběživa. Jedna libra se dělila na 20 šilinků a každý šilink na 12 pencí, takže penny vycházela na 240. část libry. Zkratka „d“ pochází z latinského denarius a v britském zápisu se běžně používala po staletí (např. 8d pro osm pencí). Zajímavé je i jazykové rozlišení: když se mluví o částce, používá se zpravidla „pence“, zatímco při počítání kusů mincí „pennies“.

V průběhu času se penny výrazně proměnila materiálem i vzhledem. Původně se razila ze stříbra, ale od konce 18. století se u oběžné penny prosadil měděný kov, který byl pro drobnou minci praktičtější a levnější. Symbolickým mezníkem je slavná měděná „cartwheel“ penny z roku 1797 – mimořádně velká a těžká ražba, která měla jasně dávat najevo svou hodnotu už samotným množstvím kovu. Tyto mince vznikaly v době, kdy stát řešil nedostatek drobného oběživa a snažil se potlačit nekvalitní napodobeniny. Velký průměr a masivní provedení zároveň ukazují, jak odlišně se tehdy uvažovalo o vztahu mezi nominální hodnotou a hodnotou kovu.

Další důležitý krok přišel v roce 1860, kdy se penny začala razit z bronzu. Tím se zmenšila a odlehčila, ale zachovala si dostatečnou odolnost pro každodenní oběh. Z hlediska vzhledu je pro pozdější období typický rubní motiv Britannie, tradiční ženské personifikace Británie se štítem a trojzubcem. Britannia se na britských mincích objevovala už od 17. století a na penny se stala jedním z nejtrvalejších a nejlépe rozpoznatelných motivů – v obměnách přežila až do konce předdesetinné éry. Líc nesl portrét aktuálního panovníka a podle období se měnila i titulatura v opisu.

Předdesetinná penny se razila ve Spojeném království v letech 1707–1967 (a ještě 1970 už jen v sadách pro sběratele). Po desetinné reformě měny, která vstoupila v platnost v únoru 1971, byla stará penny stažena z oběhu a k 1. září 1971 ztratila platnost. Její hodnotu v praxi dočasně „překryl“ nový desetinný systém: jedna nová penny (1p) odpovídala 2,4 starým pencím, takže přibližným ekvivalentem staré penny byla polovina nové penny (0,5p), která se v oběhu krátce používala. Tím se uzavřela dlouhá kapitola britského „starého“ peněžního řádu, v němž se penny počítala po generace.

Podoba, parametry a použití

Penny byla typickou „pracovní“ mincí pro drobné nákupy, tržní placení a běžné služby. Proto se u ní sledovala hlavně odolnost a snadná rozpoznatelnost. U bronzových ražeb z druhé poloviny 19. a 20. století je typické poměrně velké kolečko s výrazným motivem a čitelným letopočtem; standardní bronzová penny měla průměr zhruba 31 mm a hmotnost kolem 9,4 g. Dřívější měděné kusy byly často větší a těžší, což je dobře vidět právě na „cartwheel“ typu z konce 18. století.

Rubní motiv Britannie měl nejen dekorativní, ale i praktickou funkci: na velké ploše se dal vyrazit zřetelně a i opotřebená mince byla na první pohled rozeznatelná. Portrét panovníka na líci a opis s tituly zase plnily reprezentativní roli – mince denně připomínala státní autoritu. Z numismatického hlediska se penny sbírá ve velkém rozpětí variant: liší se panovníky, drobnými změnami portrétu, titulatury, detailů Britannie i mincovními značkami u některých ročníků. U běžných oběhových kusů je pro hodnotu rozhodující hlavně zachovalost, zatímco u některých ročníků a variant může hrát roli i vzácnost.

Předdesetinná penny je dnes vnímána jako velmi srozumitelný symbol „staré Británie“ – nejen jako numismatický předmět, ale i jako kulturní připomínka doby, kdy se ceny zapisovaly v librách, šilincích a pencích. Právě díky dlouhému používání a jasné ikonografii patří mezi mince, které i laik často pozná na první pohled.