Prubířský kámen
Prubířský kámen (buližník) představuje jeden z nejstarších a nejspolehlivějších nástrojů pro testování pravosti a ryzosti drahých kovů, zejména zlata a stříbra. Jedná se o speciální černý kámen s jemně drsným povrchem, na kterém se provádí test kovů pomocí otěru a následné aplikace speciálních kyselin. Tato jednoduchá, ale účinná metoda se prakticky nezměněna používá od starověkého Egypta a Mezopotámie až po současnost, kdy stále představuje základní techniku pro rychlé ověření pravosti drahých kovů, i když je dnes doplňována moderními analytickými metodami.
Historie
Historie používání prubířského kamene sahá hluboko do starověku, kdy byl poprvé využíván v oblasti Blízkého východu a Egypta kolem roku 3000 př. n. l. První písemné záznamy o této metodě pocházejí ze starověkého Babylónu a Lýdie, kde sloužil k testování prvních zlatých mincí. Řecký historik Hérodotos již v 5. století př. n. l. detailně popisuje techniku používání prubířského kamene v Lýdii při ověřování pravosti zlatých mincí. V antickém Římě se tato metoda stala standardní součástí mincovní kontroly a byla popsána v díle Naturalis Historia od Plinia Staršího. Středověcí alchymisté a zlatníci zdokonalili metodu použitím přesnějších prubířských jehel a kyselinových roztoků, což umožnilo přesnější určení ryzosti. Významným milníkem bylo vydání díla "De Re Metallica" od Georga Agricoly v roce 1556, kde je metoda podrobně popsána a ilustrována. V 18. a 19. století, s rozvojem přesného mincovnictví a puncovnictví, získala metoda prubířského kamene ještě větší význam a stala se standardním postupem při puncování šperků. Navzdory technologickému pokroku zůstává prubířský kámen i ve 21. století nenahraditelným nástrojem pro rychlé ověření pravosti drahých kovů, zejména v zlatnictví, starožitnictvích a zastavárnách.
Z technického hlediska je prubířský kámen nejčastěji zhotoven z lyditového kamene (buližníku), což je velmi tvrdá, jemnozrnná a převážně černá hornina složená hlavně z oxidu křemičitého. Jeho klíčovými vlastnostmi jsou chemická odolnost vůči kyselinám, jemně drsný povrch, který umožňuje zanechání kovové stopy, a tmavé zbarvení poskytující dobrý kontrast pro pozorování barevných reakcí. Tradiční zkouška probíhá tak, že se zkoumaný předmět otře o prubířský kámen, čímž na něm zanechá charakteristickou stopu. Na tuto stopu se následně aplikuje zkušební kyselina – pro zlato se používá směs kyseliny dusičné a kyseliny chlorovodíkové (lučavka královská) v různých koncentracích podle předpokládané ryzosti. Podle reakce (rozpuštění, změna barvy nebo zachování stopy) lze určit přibližnou ryzost kovu. Pro přesnější určení se výsledky porovnávají s reakcemi vyvolanými na stopách z prubířských jehel – sad kovových tyčinek se známou ryzostí. Moderní prubířské soupravy obsahují kromě kamene také sady kyselin pro různé ryzosti zlata (např. pro 14K, 18K, 22K) a stříbra, prubířské jehly a často i lupu pro detailnější pozorování reakcí.
Význam pro investory a sběratele
Pro investory a sběratele představuje znalost prubířské metody klíčovou ochranu před falzifikáty a podvody na trhu s drahými kovy. Přestože dnes existují sofistikovanější metody testování jako XRF spektrometrie, ultrazvukové testování nebo specifická hustota, prubířský kámen zůstává nejdostupnější metodou pro rychlou kontrolu při nákupu investičních mincí, slitků nebo numismatického materiálu. Investoři by měli buď ovládat základy této techniky, nebo nakupovat pouze od prodejců, kteří rutinně používají prubířský kámen a další testovací metody. Pro sběratele historických mincí je důležité vědomí, že prubířská zkouška může zanechat drobné stopy na testovaném předmětu, proto je třeba ji provádět na neviditelných místech nebo svěřit testování odborníkům.
Příklady
Typická prubířská souprava a její využití zahrnuje:
- Prubířský kámen z kvalitního lyditového kamene s hladkým, ale ne lesklým povrchem
- Sadu zkušebních kyselin pro různé ryzosti zlata (10K, 14K, 18K, 22K) a pro stříbro
- Prubířské jehly se známou ryzostí pro porovnávání reakcí
- Neutralizační roztok pro očištění kamene po provedení testu
- Lupu nebo mikroskop pro detailní pozorování reakcí
Zajímavosti
- Název "prubířský" pochází ze středověkého německého výrazu "Probe" (zkouška), který označoval proces testování kovů. V anglosaském světě se metoda nazývá "touchstone test" (test dotykem).
- Zkušení zlatníci dokáží pomocí prubířského kamene určit ryzost zlata s přesností až 10-20 tisícin, což je pozoruhodné vzhledem k jednoduchosti metody.
- V některých kulturách, například v Indii, kde má zlato mimořádný společenský význam, se technika prubířského kamene předává z generace na generaci jako rodinné dědictví a je považována za téměř uměleckou dovednost.