Prubířský kámen

Prubířský kámen, známý také jako buližník, představuje jeden z nejstarších a nejspolehlivějších nástrojů pro testování pravosti a ryzosti drahých kovů, zejména zlata a stříbra. Tento černý křemenec s jemnou strukturou umožňuje rychlé a nedestruktivní ověření kvality kovu pomocí charakteristické stopy, kterou na něm testovaný předmět zanechává.

Historie

Historie prubířského kamene sahá až do starověku, kdy jej používali již ve 4. tisíciletí př. n. l. obyvatelé Mezopotámie. Archeologické nálezy dokládají, že sumerští obchodníci nosili malé kousky černého kamene společně s referenčními vzorky zlata různé ryzosti. Tato metoda testování se rychle rozšířila po celém starověkém světě díky své jednoduchosti a spolehlivosti.

Ve starověkém Egyptě byl prubířský kámen považován za posvátný nástroj chrámových pokladníků. Faraonové vydávali dekrety upravující jeho používání a trestající zneužití. Hieroglyfické texty z období Střední říše popisují detailní postupy testování zlata pomocí černého kamene z Núbie. Egyptští mistři vyvinuli systém porovnávacích stop, který umožňoval určit ryzost zlata s přesností na 50 promile.

Řekové a Římané zdokonalili techniku používání prubířského kamene. Archimédes ve svém spisu o mechanice zmiňuje použití lydského kamene k ověřování pravosti zlatých korun. Římský přírodovědec Plinius Starší v díle Naturalis Historia podrobně popisuje vlastnosti různých typů prubířských kamenů a jejich původ. Nejcenější kameny pocházely z Lýdie v Malé Asii, odkud pochází i alternativní název lydský kámen.

Ve středověké Evropě se prubířský kámen stal nepostradatelným nástrojem zlatníků, mincmistrů a obchodníků s drahými kovy. Cechovní řády přesně definovaly, kdo smí kámen používat a jak má být skladován. V Praze za vlády Karla IV. museli všichni zlatníci složit zkoušku z používání prubířského kamene před cechovní komisí. Kámen se stal symbolem poctivého obchodu a jeho zneužití bylo trestáno stejně přísně jako padělání mincí.

Renesance přinesla vědecký přístup k prubířství. Georgius Agricola ve svém díle De Re Metallica z roku 1556 poprvé vědecky vysvětlil princip fungování prubířského kamene. Lazarus Ercker, nejvyšší prubíř Svaté říše římské, vydal v roce 1574 příručku Beschreibung allerfürnemisten mineralischen Ertzt, která standardizovala postupy používání kamene v celé střední Evropě. Tato příručka se stala základem moderního prubířství.

V novověku prubířský kámen přežil nástup moderních analytických metod. V 18. století byly vyvinuty prubířské kyseliny, které v kombinaci s kamenem umožnily přesnější určení ryzosti. České země se staly významným producentem kvalitních prubířských kamenů, zejména z lomů u Libochovic a Kozákova. V 19. století byla v Praze založena první továrna na výrobu standardizovaných prubířských sad, které se vyvážely do celého světa.

Vlastnosti a použití

Prubířský kámen je tvořen jemnozrnným křemencem s vysokým obsahem uhlíku, který mu dodává charakteristickou černou barvu. Ideální kámen má homogenní strukturu bez viditelných zrnek, tvrdost 6-7 stupňů Mohsovy stupnice a matný až hedvábný povrch. Kvalitní kámen musí být dostatečně tvrdý, aby na něm kov zanechal stopu, ale zároveň dostatečně jemný, aby stopu nepoškodil.

Princip testování spočívá v tom, že při tření kovu o kámen se na povrchu vytvoří tenká vrstva kovu. Barva a charakter této stopy závisí na složení testovaného kovu. Čisté zlato zanechává žlutou lesklou stopu, která se nemění. Slitiny s nižším obsahem zlata vytvářejí bledší stopy s různými odstíny. Stříbro zanechává světle šedou stopu, měď načervenalou.

Pro přesné určení ryzosti se používají referenční jehly o známém složení. Prubíř vytvoří vedle sebe stopu testovaného kovu a stopu referenční jehly, pak obě stopy pokápne prubířskou kyselinou. Podle reakce a změny barvy stop určí ryzost s přesností na 10-20 promile. Zkušený prubíř dokáže bez kyselin určit ryzost zlata s přesností na 50 promile pouze podle barvy stopy.

Zajímavosti

• Nejstarší dochovaný prubířský kámen pochází z hrobky egyptského hodnostáře a je starý přes 4500 let
• V českém přísloví "být na prubířském kameni" znamená být podroben přísné zkoušce nebo kritice
• Kvalitní prubířský kámen vydrží při správném používání až 100 let a hodnota starých kamenů roste
• Největší prubířský kámen na světě váží 15 kilogramů a je vystaven v Britském muzeu v Londýně
• Moderní elektronické testery nedokážou zcela nahradit prubířský kámen při testování historických šperků
• Falešný prubířský kámen z umělého materiálu lze rozpoznat podle toho, že neabsorbuje vodu