Půlgroš

Půlgroš (1/2 groš) byla stříbrná mince v hodnotě poloviny pražského groše o hmotnosti přibližně 1,75 gramu, ražená výhradně za vlády Jana Lucemburského v letech 1310-1346. Tato mimořádně vzácná mince představuje jeden z nejranějších pokusů o vytvoření mezistupně mezi grošem a drobnými parvusy v českém středověkém mincovním systému.

Historie

Ražba půlgrošů začala na samém počátku vlády Jana Lucemburského, pravděpodobně již v roce 1310 nebo 1311. Vznik této mince souvisel s potřebou vytvořit přechodový nominál mezi hodnotným pražským grošem a drobnými denáry (parvusy). Jan Lucemburský, který přišel do Čech ze západní Evropy, byl zvyklý na rozvinutější mincovní systém s více nominály a snažil se podobný model zavést i v českém království.

Podle numismatika Ivana Pánka mohly být první půlgroše typu I. raženy jako korunovační mince k slavnostní korunovaci Jana Lucemburského 7. února 1311. Tento takzvaný anglický typ nesl na averzu čelní portrét panovníka, což bylo v českém mincovnictví neobvyklé. Na vytvoření razidla se pravděpodobně podílel severoitalský rytec, který přinesl do Čech nové umělecké vlivy.

Druhý typ půlgroše, označovaný jako český, navazoval svou obrazovou náplní na úspěšný pražský groš. Na líci nesl korunu v jednoduchém opisu, na rubu českého lva. Tato varianta měla zřejmě sloužit jako běžný oběžný nominál, který by doplnil mincovní systém. Kvalita ražby byla velmi vysoká, což svědčí o snaze prosadit novou minci na trhu.

Přes počáteční ambice se půlgroš v ekonomice neujal. Obchodníci a obyvatelstvo byli zvyklí na zavedený systém grošů a parvusů, který pro běžné transakce dostačoval. Nový nominál nezískal oblibu v peněžním oběhu a po krátké době byla jeho ražba zastavena. Většina vyražených kusů byla pravděpodobně stažena z oběhu a přetavena, což vysvětluje extrémní vzácnost těchto mincí.

Dlouho panovaly spory, zda se jednalo pouze o zkušební ražby nebo o regulérní emisi. Převládající názor současné numismatiky je, že půlgroše byly raženy v dostatečném množství pro uvedení do oběhu, ale byly velmi rychle staženy. Svědčí o tom i různorodost razidel a variant, které by u pouhých zkušebních ražeb nebyly potřebné.

Neúspěch půlgroše paradoxně potvrdil životaschopnost českého grošového systému. Pražský groš si udržel dominantní postavení v měnovém systému a další pokusy o zavedení mezistupňů se objevily až o několik desetiletí později. Jan Lucemburský se po této zkušenosti soustředil na udržení kvality pražského groše, který zůstal páteří českého mincovnictví po další dvě století.