Půlgroš

Půlgroš (1/2 groš) byla stříbrná mince v hodnotě poloviny pražského groše o hmotnosti přibližně 1,75 gramu, ražená výhradně za vlády Jana Lucemburského v letech 1310-1346. Tato mimořádně vzácná mince představuje jeden z nejranějších pokusů o vytvoření mezistupně mezi grošem a drobnými parvusy v českém středověkém mincovním systému.

Historie

Ražba půlgrošů začala na samém počátku vlády Jana Lucemburského, pravděpodobně již v roce 1310 nebo 1311. Vznik této mince souvisel s potřebou vytvořit přechodový nominál mezi hodnotným pražským grošem a drobnými denáry (parvusy). Jan Lucemburský, který přišel do Čech ze západní Evropy, byl zvyklý na rozvinutější mincovní systém s více nominály a snažil se podobný model zavést i v českém království.

Podle numismatika Ivana Pánka mohly být první půlgroše typu I. raženy jako korunovační mince k slavnostní korunovaci Jana Lucemburského 7. února 1311. Tento takzvaný anglický typ nesl na averzu čelní portrét panovníka, což bylo v českém mincovnictví neobvyklé. Na vytvoření razidla se pravděpodobně podílel severoitalský rytec, který přinesl do Čech nové umělecké vlivy.

Druhý typ půlgroše, označovaný jako český, navazoval svou obrazovou náplní na úspěšný pražský groš. Na líci nesl korunu v jednoduchém opisu, na rubu českého lva. Tato varianta měla zřejmě sloužit jako běžný oběžný nominál, který by doplnil mincovní systém. Kvalita ražby byla velmi vysoká, což svědčí o snaze prosadit novou minci na trhu.

Přes počáteční ambice se půlgroš v ekonomice neujal. Obchodníci a obyvatelstvo byli zvyklí na zavedený systém grošů a parvusů, který pro běžné transakce dostačoval. Nový nominál nezískal oblibu v peněžním oběhu a po krátké době byla jeho ražba zastavena. Většina vyražených kusů byla pravděpodobně stažena z oběhu a přetavena, což vysvětluje extrémní vzácnost těchto mincí.

Dlouho panovaly spory, zda se jednalo pouze o zkušební ražby nebo o regulérní emisi. Převládající názor současné numismatiky je, že půlgroše byly raženy v dostatečném množství pro uvedení do oběhu, ale byly velmi rychle staženy. Svědčí o tom i různorodost razidel a variant, které by u pouhých zkušebních ražeb nebyly potřebné.

Neúspěch půlgroše paradoxně potvrdil životaschopnost českého grošového systému. Pražský groš si udržel dominantní postavení v měnovém systému a další pokusy o zavedení mezistupňů se objevily až o několik desetiletí později. Jan Lucemburský se po této zkušenosti soustředil na udržení kvality pražského groše, který zůstal páteří českého mincovnictví po další dvě století.

Typologie a technické parametry

Typ I., označovaný jako anglický, nese na averzu čelní portrét panovníka, což je unikátní v kontextu českého mincovnictví 14. století. Tento ikonografický prvek naznačuje vliv západoevropských nebo severoitalských mincovních tradic. Z tohoto typu je dnes známo pouze 5-6 exemplářů, což jej řadí mezi nejvzácnější české středověké mince.

Typ II., takzvaný český, má tradičnější vzhled odpovídající domácí mincovní tradici. Na líci zobrazuje korunu v perlovci, na rubu českého lva ve dvojitém opisu. Tento typ je relativně častější - dochovalo se přibližně 25 exemplářů. Hmotnost obou typů se pohybuje kolem 1,75 gramu při obsahu stříbra odpovídajícím polovině pražského groše.

Kvalita ražby půlgrošů byla mimořádně vysoká, s ostrým reliéfem a pečlivě provedenými detaily. Průměr mincí činil přibližně 22-24 milimetrů. Razidla byla zřejmě vytvořena nejlepšími rytci kutnohorské mincovny, což dokládá vážnost záměru prosadit nový nominál v měnovém systému.

Zajímavosti

• Půlgroš typu I. s čelním portrétem je jediná česká mince 14. století zobrazující panovníka en face
• Nejzachovalejší exemplář půlgroše se v roce 2018 prodal na aukci za 1,2 milionu korun
• Některé půlgroše nesou kontramarky, což naznačuje jejich pozdější použití jako zkušební střížky
• Existence půlgrošů byla dlouho považována za numismatickou legendu, první exemplář byl vědecky popsán až v 19. století
• Chemická analýza prokázala, že stříbro použité na půlgroše pochází ze stejných dolů jako pro pražské groše
• V kutnohorském nálezu z roku 1934 byl objeven půlgroš přeražený na parvus, což dokládá recyklaci těchto mincí