Řád německých rytířů

Řád německých rytířů byl duchovní rytířský řád založený během třetí křížové výpravy v roce 1190, který vytvořil vlastní státní útvar v Prusku a Pobaltí. Řádový stát existoval od 13. do 16. století a představoval jedinečný teokratický útvar v evropských dějinách. Pro numismatiku je řád významný ražbou kvalitních šilinků, grošů a brakteátů s charakteristickým křížem a řádovými symboly.

Historie

Řád německých rytířů vznikl v roce 1190 při obléhání Akkonu během třetí křížové výpravy jako špitální bratrstvo německých křižáků. V roce 1198 byl přeměněn na rytířský řád s posláním boje proti pohanům. Po ztrátě Svaté země v roce 1291 hledal řád nové působiště. V roce 1226 pozval konrád Mazovský řád do Polska k boji proti pohanským Prusům. Císař Fridrich II. udělil řádu Zlatou bulu z Rimini zaručující svrchovanost nad dobytými územími.

Pod vedením velmistrů Hermanna von Salza a Hermanna Balka dobyl řád v letech 1230 až 1283 Prusko. Prusové byli násilně christianizováni nebo vyhubeni, jejich území kolonizováno německými osadníky. Řád vybudoval síť hradů včetně Malborku, který se stal od roku 1309 sídlem velmistra. V roce 1237 se s řádem spojil livonský řád meče, čímž řádový stát získal kontrolu nad Livonskem. Na vrcholu moci v 14. století ovládal řád území od Pomořan po Estonsko.

Expanze řádu narazila na odpor Polska a Litvy. Porážka v bitvě u Grunwaldu v roce 1410 od polsko-litevského vojska znamenala počátek úpadku. Ačkoliv řád ubránil Malbork, musel zaplatit obrovské výkupné a ztratil Žmuď. Druhým toruňským mírem v roce 1466 po třináctileté válce ztratil řád Západní Prusko včetně Gdaňska ve prospěch Polska. Východní Prusko zůstalo řádu jako polské léno. Finanční krize a vnitřní konflikty oslabily řádový stát.

Konec řádového státu přišel v roce 1525, kdy velmistr Albrecht Braniborský konvertoval k luteránství a sekularizoval Prusko jako světské vévodství v lenním vztahu k Polsku. Řád pokračoval v říši jako katolická instituce se sídlem v Mergenteimu. Livonská větev zanikla v roce 1561. Napoleon řád zrušil v roce 1809, ale byl obnoven v Rakousku v roce 1834 jako čistě církevní instituce. Dnes funguje jako charitativní organizace se sídlem ve Vídni.

Mincovnictví řádu německých rytířů

Řád německých rytířů vytvořil propracovaný mincovní systém. Základní jednotkou byl šilink ražený od 14. století podle vzoru anglického sterlingu. Stříbrné groše s řádovým křížem a štítem velmistra patřily k nejkvalitnějším mincím severní Evropy. Brakteáty, jednostranně ražené feniky, byly používány pro místní oběh. Od 15. století razil řád také zlaté dukáty s obrazem Panny Marie, patronky řádu.

Mincovny fungovaly v Toruni, Královci a dalších městech. Kvalita řádových mincí byla přísně kontrolována, padělání se trestalo smrtí. Řádové šilinky byly ceněnou mezinárodní měnou v baltském obchodě. Po sekularizaci pokračovala tradice pruského mincovnictví pod vévodskou a později královskou vládou. Mince řádu dokumentují ekonomickou sílu a organizační schopnosti této jedinečné teokratické instituce.

Zajímavosti

• Malbork byl největším cihlovým hradem světa s rozlohou 21 hektarů
• Řád provozoval jednu z nejlepších evropských zpravodajských sítí středověku
• Řádoví rytíři skládali slib celibátu, ale mnoho z nich měl nemanželské děti
• Jantar z Pobaltí kontrolovaný řádem byl dražší než zlato
• Řádový šilink byl tak kvalitní, že ho přijímali obchodníci od Novgorodu po Londýn
• Poslední velmistr Albrecht Braniborský byl prvním protestantským vládcem v Evropě