Raznice

Raznice (též razidlo nebo matrice) je specializovaný kovový nástroj používaný k ražbě mincí, medailí a dalších numismatických předmětů. Tento precizní nástroj s negativním reliéfem budoucí mince vytváří při silném stlačení pozitivní otisk na kovovém střížku, čímž vzniká finální podoba mince. Raznice představuje klíčový prvek mincovní technologie, který zásadně určuje výslednou kvalitu, trvanlivost a uměleckou hodnotu ražených numismatických předmětů.

Historie

První raznice používané v 7. století př. n. l. v Lýdii (dnešní Turecko) při vzniku prvních mincí byly jednoduché železné tyče s vyrytým negativním obrazem. Významný technologický pokrok přinesli starověcí Řekové, kteří zdokonalili techniku rytí raznic a dosáhli mimořádné umělecké kvality svých mincí. Římané standardizovali výrobní postupy a zavedli masovou produkci raznic pro své rozsáhlé impérium. Ve středověku došlo k částečnému úpadku technologie, ale renesance přinesla obnovený zájem o kvalitní medailérství a s ním i zdokonalení výroby raznic. Zásadní průlom znamenal vynález šroubového lisu v 16. století, který umožnil přesnější a silnější údery, a tedy i složitější reliéfy. Průmyslová revoluce v 19. století přinesla další mechanizaci – klíčový byl vynález redukčního stroje (pantografu), který umožnil přesný přenos zvětšeného modelu na raznici. Dvacáté století znamenalo technologickou revoluci s příchodem elektrických a hydraulických lisů, počítačem řízených frézovacích strojů a moderních materiálů. V současnosti se nejmodernější raznice vyrábějí kombinací tradičních ryteckých technik s pokročilými digitálními technologiemi jako 3D skenování, počítačové modelování a laserové gravírování.

Raznice jako nástroj má několik klíčových charakteristik a specifik. Z hlediska materiálového složení jsou moderní raznice vyráběny z vysoce legovaných nástrojových ocelí (často s obsahem chromu, wolframu a vanadu), které musí splňovat protichůdné požadavky – dostatečnou tvrdost pro zachování detailů reliéfu a zároveň houževnatost odolávající rázovému zatížení při ražbě. Pro zvýšení životnosti se povrch raznic často upravuje karbonitridací, nitridací nebo povlakováním. Konstrukčně se raznice skládá z pracovní části s negativním reliéfem budoucí mince a těla raznice, které zajišťuje upnutí v lisu a rovnoměrný přenos tlaku. V moderní produkci se používají dva základní typy raznic: svrchní (aversní) a spodní (reversní), které při úderu současně vytváří obě strany mince. Z hlediska výrobního procesu vzniká raznice několika metodami: tradičním ručním rytím do oceli, rytím do sádrového modelu a následným přenesením pomocí redukčního stroje nebo moderním počítačem řízeným frézováním a gravírováním. Životnost raznice je klíčovým ekonomickým parametrem – běžná raznice vydrží 100 000 až 500 000 úderů u oběžných mincí, zatímco u náročnějších proof ražeb pouze 20 000 až 50 000 úderů. Nejvyšší kvalitu umožňují leštěné raznice používané pro proof mince, jejichž pracovní část je ručně leštěna do zrcadlového lesku a reliéf je často dodatečně matován (frosting) pro zajištění kontrastu mezi polem a reliéfem mince.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické investory a sběratele má znalost problematiky raznic několik praktických významů. Porozumění razničním vadám a variantám umožňuje identifikovat vzácnější varianty mincí (tzv. raziční varianty), které mohou mít výrazně vyšší hodnotu než běžné ražby. Mezi takové jevy patří dvojrázy (dvojitý úder raznice), přeražby (použití raznice na již ražené minci), prasklé raznice (vytvářející charakteristické linie na minci) nebo pootočené raznice (nesprávná vzájemná orientace aversu a reversu). Znalost výrobních technik pomáhá rozlišit autentické historické ražby od moderních padělků nebo kopií. Sběratelsky zajímavou kategorií jsou i zkušební ražby používané k testování nových raznic, které jsou často raženy v limitovaných počtech a v netypických materiálech. Pro vysoce specializované sběratele představují samotné historické raznice cenný sběratelský artikl, ačkoli jejich dostupnost je velmi omezená, neboť většina starších raznic byla historicky znehodnocena pro zabránění neoprávněné ražbě.

Příklady

V současné numismatické praxi se setkáváme s několika typy raznic podle účelu a kvality. Standardní raznice pro oběžné mince umožňují rychlou produkci ve velkých nákladech (až 750 mincí za minutu na moderních vysokorychlostních lisech). Proof raznice vyžadují speciální přípravu, pomalejší ražbu (často s vícenásobným úderem) a častější výměnu pro zachování nejvyšší kvality detailů. Specifickou kategorii tvoří raznice pro high-relief mince s velmi plastickým reliéfem, které umožňují ražbu luxusních sběratelských kusů s téměř třírozměrným efektem (příkladem jsou americké Ultra High Relief Double Eagles nebo australské high-relief ražby od Perth Mint). Mezi sběratelsky nejzajímavější příklady patří historické raznice pražských grošů z období Václava IV., které se dochovaly v několika exemplářích v muzeích, nebo raznice tolarových ražeb z jáchymovské mincovny.

Zajímavosti

• Nejstarší dochovanou raznicí na světě je bronzová raznice pro ražbu řeckých mincí z ostrova Aigina z 6. století př. n. l., která byla objevena při archeologických vykopávkách a dnes je uložena v Britském muzeu.
• Historické raznice byly obvykle po ukončení platnosti mince nebo po smrti panovníka rituálně ničeny (tzv. mortifikace razidel) přeseknutím nebo přeražením, což mělo zabránit jejich zneužití k nelegální ražbě. Paradoxně tato praxe dnes umožňuje archeologům jednoznačně identifikovat nalezené raznice.
• Moderní mincovny jako United States Mint nebo Royal Canadian Mint používají systém striktní evidence a bezpečnostní ochrany raznic, včetně jejich skladování v trezorech, biometrické kontroly přístupu a video monitoringu celého procesu výroby a použití, aby zabránily případným krádežím těchto cenných nástrojů.