Římská mincovna
Římská mincovna (latinsky moneta) byla klíčovou ekonomickou a politickou institucí starověkého Říma, zodpovědnou za produkci mincí, které se staly základem monetární ekonomiky rozsáhlé říše. Tento propracovaný systém mincoven, který se z jediného centralizovaného zařízení v Římě postupně rozvinul do sítě provinciálních poboček po celém impériu, vyráběl po staletí standardizované mince ze zlata, stříbra a bronzu, které se staly nejen prostředkem směny, ale i nástrojem politické propagandy a symbolem římské moci. Studium římských mincí a jejich mincoven představuje fascinující oblast numismatiky, která poskytuje jedinečný vhled do ekonomické, politické i kulturní historie této významné civilizace.
Historie
Počátky římského mincovnictví sahají do 3. století př. n. l., kdy byla kolem roku 289 př. n. l. založena první oficiální mincovna v Římě v chrámu bohyně Juno Monety na Kapitolu (odtud pochází slovo "mince" v mnoha jazycích). První ražené mince, tzv. aes grave, byly těžké bronzové odlitky. Zásadní zlom nastal po první punské válce (264-241 př. n. l.), kdy Řím začal razit stříbrné denáry, které se staly páteří římského měnového systému na následujících 450 let. Za Augustovy vlády (27 př. n. l. - 14 n. l.) došlo k systematizaci mincovního systému a byla zavedena zlatá mince aureus. S rozšiřováním říše vznikla potřeba decentralizace ražby, což vedlo k zakládání provinciálních mincoven. Významný rozvoj nastal za císaře Diocletiana (284-305 n. l.), který v rámci svých reforem vytvořil systematickou síť mincoven po celém impériu a zavedl nové nominály jako solidus (zlatá mince) a follis (bronzová mince). V pozdní antice bylo aktivních až 15 hlavních mincoven od Londýna po Alexandrii. Systém římských mincoven pokračoval v Byzantské říši, zatímco v západní části impéria postupně zanikl s jejím pádem v 5. století n. l. Poslední fáze římského mincovnictví v Konstantinopoli pokračovala až do pádu Byzantské říše v roce 1453, čímž římská mincovní tradice trvala téměř 1750 let.
Římské mincovny měly několik charakteristických rysů a organizačních specifik. Z hlediska struktury byly mincovny státními institucemi pod přísným dohledem císařské správy. Hlavní mincovna v Římě byla původně řízena třemi mincmistry (tresviri monetales), zatímco provinciální mincovny byly spravovány procuratory. Technologicky využívaly mincovny pokročilé metalurgické postupy své doby - mince byly raženy ručně pomocí razidel z tvrzené oceli a kladiva. Pro výrobu větších mincí bylo potřeba několik úderů. Personál mincovny byl hierarchicky organizován a zahrnoval umělce-rytce (caeletores), taviče kovu (flatuarii), ražeče (malleatores) a další specializované pracovníky. V pozdním období byli pracovníci mincoven (monetarii) organizováni v cechy a jejich pozice byla dědičná. Identifikace mincoven byla od 3. století n. l. prováděna pomocí značek (mintmarks) na mincích - nejprve pomocí písmen (např. P pro Řím), později komplexnějších zkratek (např. SMANT pro Antiochii). Kontrola kvality byla přísnější než u většiny soudobých civilizací - mince měly standardizovanou hmotnost a ryzost, ačkoliv v krizových obdobích docházelo k debasementu (snižování obsahu drahého kovu). Mezi hlavní mincovny patřily: Řím (centrální a nejstarší), Lugdunum (dnešní Lyon), Mediolanum (Milán), Aquileia, Siscia, Sirmium, Thessalonica, Heraclea, Nicomedia, Cyzicus, Antiochia, Alexandria, Carthago, Augusta Treverorum (Trevír) a Londinium (Londýn).
Význam pro investory a sběratele
Pro numismatické investory a sběratele představují římské mince fascinující oblast s několika specifickými aspekty. Historická hodnota těchto mincí je mimořádná - jde o hmatatelné artefakty jedné z nejvýznamnějších civilizací, které často nesou portréty slavných historických osobností od Julia Caesara přes Nerona až po Konstantina Velikého. Dostupnost je překvapivě dobrá vzhledem k velkému množství ražených mincí a četným archeologickým nálezům - běžnější typy bronzových mincí lze získat již od 20-50 EUR, což umožňuje vstup do této oblasti i začínajícím sběratelům. Investiční potenciál mají především vzácnější zlaté mince (aurei, solidi), velmi zachovalé stříbrné mince (denáry, antoniniany) a rarity jako mince uzurpátorů nebo mince z méně běžných mincoven. Rozmanitost je ohromující - více než 500 let ražby, desítky mincoven a tisíce různých typů umožňují specializaci podle období, panovníků, mincoven nebo motivů. Autenticita je klíčovým faktorem - vzhledem k vysoké hodnotě některých typů je trh zatížen padělky, což zvyšuje význam odborné certifikace a nákupu od renomovaných zdrojů.
Příklady
Mezi nejvýznamnější a sběratelsky nejatraktivnější mince římských mincoven patří: zlaté aurei z období julsko-klaudiovské dynastie (27 př. n. l. - 68 n. l.), které patří k vrcholům římského mincovního umění; stříbrné denáry Julia Caesara s jeho portrétem, které byly první mince nesoucí podobiznu žijící osoby; pozdně republikánské denáry mincmistrů jako L. Junius Brutus dokumentující politické boje konce republiky; zvláštní emise jako Nero's "port of Ostia" sestercius oslavující výstavbu přístavu; a pozdní solidi s portréty císařů v čím dál schematičtějším stylu. Z hlediska mincoven jsou ceněny mince z méně běžných provozoven jako Londinium nebo vzácné emise z krátkodobě fungujících mincoven během občanských válek.
Zajímavosti
- Slovo "mince" v mnoha evropských jazycích (anglicky "money", francouzsky "monnaie", italsky "moneta") pochází od chrámu bohyně Juno Moneta v Římě, kde byla umístěna první římská mincovna. Přídomek "Moneta" pravděpodobně znamenal "Ta, která varuje" nebo "Rádkyně".
- Římské mincovny byly technologicky tak vyspělé, že některé jejich postupy byly znovu "objeveny" až v renesanci. Například technika výroby mincí s konkávním proflem, kterou zavedla Byzantská říše (východní pokračování římské tradice), zůstala nepřekonána po staletí.
- Pracovníci římských mincoven (monetarii) patřili v pozdní antice k politicky nejvlivnějším řemeslnickým skupinám. V roce 271 n. l. dokonce vypuklo v Římě povstání mincmistrů vedené Felicissimem, které musel císař Aurelianus potlačit vojenskou silou a které si vyžádalo údajně až 7000 obětí.