Římská mincovna

Římská mincovna (latinsky moneta) byla klíčovou ekonomickou a politickou institucí starověkého Říma, zodpovědnou za produkci mincí, které se staly základem monetární ekonomiky rozsáhlé říše. Tento propracovaný systém mincoven, který se z jediného centralizovaného zařízení v Římě postupně rozvinul do sítě provinciálních poboček po celém impériu, vyráběl po staletí standardizované mince ze zlata, stříbra a bronzu, které fungovaly nejen jako prostředek směny, ale i jako nástroj politické propagandy a symbol římské moci.

Historie

První římská mincovna byla založena roku 289 př. n. l. na Kapitolu v chrámu bohyně Juno Monety, od jejíhož přízviska pochází slovo "moneta" a později "money". Před tímto datem Řím používal hrubé bronzové slitky zvané aes rude a později aes signatum. První skutečné mince - stříbrné didrachmy - byly raženy podle řeckého vzoru pro usnadnění obchodu s řeckými městy jižní Itálie.

Během punských válek (264-146 př. n. l.) došlo k zásadní reformě mincovního systému. Byl zaveden stříbrný denarius roku 211 př. n. l., který se stal páteřní měnou republiky. Mincovna musela dramaticky zvýšit produkci pro financování válek - ročně razila až milion denariů. Vznikl systém tří monetálních magistrátů (tresviri monetales), mladých aristokratů zodpovědných za mincovní produkci.

V pozdní republice se mincovnictví stalo politickým nástrojem. Magistráti využívali mince k propagaci svých rodin zobrazováním slavných předků a jejich činů. Julius Caesar jako první žijící Říman umístil svůj portrét na mince roku 44 př. n. l., což bylo vnímáno jako symbol monarchistických ambicí. Po jeho zavraždění vydávali triumvirové konkurenční mince propagující vlastní legitimitu.

Augustus (27 př. n. l. - 14 n. l.) provedl zásadní reformu mincovního systému. Centralizoval ražbu zlatých aureů a stříbrných denariů pod císařskou kontrolu, zatímco Senát spravoval ražbu bronzových mincí. Byly založeny nové císařské mincovny v Lugdunu (Lyon) pro západní provincie a později v Antiochii pro východ. Vznikl jednotný systém: 1 aureus = 25 denariů = 100 sestertiů = 400 asů.

Ve 2. století n. l. dosáhla síť římských mincoven největšího rozšíření. Fungovala zařízení v Římě, Lugdunu, Sisciu, Sirmiu, Serdice, Thessalonice, Heracleji, Kyziku, Antiochii, Alexandrii, Kartágu a Londýně. Každá mincovna měla specifické značky umožňující identifikaci původu. Roční produkce dosahovala stovek milionů mincí všech nominálů.

Krize 3. století přinesla kolaps mincovního systému. Inflace a devalvace vedly k drastickému snížení obsahu drahých kovů - denarius obsahoval jen 5% stříbra. Aurelianus (270-275) provedl reformu zavedením nového antoninianu, ale nedokázal zastavit úpadek. Dioklecián roku 294 kompletně reorganizoval mincovní systém zavedením nových nominálů a standardů.

Konstantin Veliký (306-337) vytvořil nový systém založený na zlatém solidu o váze 4,5 gramu, který se stal základem byzantského mincovnictví. Počet mincoven vzrostl na 15, každá s několika oficínami (dílnami). Mincovny byly organizovány vojensky s přísnou hierarchií. Západ říše postupně ztrácel kontrolu nad mincovnami, které přecházely pod správu barbarských králů.

Organizace a technologie

Struktura římské mincovny byla přísně hierarchická. V čele stál procurator monetae jmenovaný císařem, pod ním optiones (techničtí vedoucí), officinatores (mistři dílen), signatores (rytci razidel), suppostores (kladiči střížků) a malleatores (kovači). Oficiální kontrolu kvality prováděli exactores. Počet zaměstnanců velké mincovny dosahoval stovek osob.

Technologie ražby se postupně vyvíjela. Rané mince byly raženy ručními kladivy mezi dvěma razidly. Spodní razidlo (incus) bylo pevně ukotveno, horní (trochus) držel dělník. Jeden tým dokázal vyrazit 20-30 mincí za minutu. Od 2. století se používaly bronzové rámy pro přesnější vedení úderu. Střížky byly odlévány v hliněných formách, později stříhány z plechů.

Kontrola kvality byla mimořádně přísná. Prubíři testovali ryzost kovů kupelací, váha byla kontrolována na přesných vahách. Padělání mincí se trestalo smrtí - viníci byli hozeni divokým zvířatům v aréně nebo upáleni zaživa. Přesto existovalo rozsáhlé padělání, zejména postříbřených měděných denariů (subaerati).

Zajímavosti

• Chrám Juno Monety na Kapitolu, kde sídlila první mincovna, chránila posvátné husy, které zachránily Řím před Galy
• Římské mincovny spotřebovaly ročně až 100 tun stříbra a 10 tun zlata v době největšího rozmachu
• Největší římská mince - medailon Hadriána - vážil 1,2 kilogramu zlata
• Mincovna v Alexandrii razila unikátní tetradrachmy s řeckými nápisy až do arabského dobytí
• Při požáru Říma roku 64 n. l. se roztavily miliony sestertiů v císařské mincovně
• Poslední západořímská mincovna v Ravenně fungovala až do roku 476, kdy padla Západořímská říše