Rodové ražby

Rodové ražby představují mince a medaile ražené významnými šlechtickými nebo šlechteckými rody na základě odvozeného mincovního práva, které uděloval ve výjimečných případech panovník. Tyto prestižní emise byly raženy buď v mincovnách nacházejících se v majetku rodu, nebo ve vládních mincovnách, přičemž jejich produkce byla vždy omezená a mnohdy pouze reprezentativní.

Historie

Počátky rodových ražeb v českých zemích sahají do 15. století, kdy první šlechtické rody získaly od panovníka právo razit vlastní mince. V letech 1404-1405 udělil král Václav IV. mincovní právo Petru z Netvořic, který získal na tři roky výtěžky zlatých dolů v Jílovém, Kníně a Rychlebech. Toto privilegium představovalo průlomový precedent v českém mincovnictví.

Roku 1426 udělil Zikmund Lucemburský mincovní právo Půtovi z Častolovic pro území Kladska a Minsterberku. Tato práva však byla často časově omezená a vázaná na konkrétní území. Významným milníkem bylo udělení mincovního práva rodu Rožmberků roku 1422 pro Oldřicha z Rožmberka, který tak mohl razit vlastní mince jako symbol rodové prestiže a ekonomické moci.

V 16. století došlo k rozšíření rodových ražeb. Šlikové získali právo razit stříbrné mince v Jáchymově od roku 1520, což vedlo k vzniku slavných jáchymovských tolarů. Jan z Pernštejna obdržel oprávnění razit mince od císaře Ferdinanda I. roku 1537 pro hrabství Kladsko. Tato privilegia byla často udělována jako odměna za věrné služby koruně nebo finanční podporu panovníka.

Výjimečné postavení získal Albrecht z Valdštejna, který od císaře Ferdinanda II. v letech 1625-1634 obdržel právo razit vlastní mince. Své mincovny provozoval v Jičíně a Záháni, kde razil tolary a dukáty s vlastním portrétem. Tato ražba představovala vrchol rodových emisí, neboť Valdštejn fakticky vytvořil paralelní měnový systém ke škodě císařské pokladny.

V 17. století razili mince páni z Eggenberku v Českém Krumlově, Praze a později ve štýrském Waldsteinu. Jejich nástupci Schwarzenbergové využívali krumlovského mincovního práva k ražbě v Norimberku a Vídni. Vlastní mincovní právo získali až roku 1671, což dokládá, že udělení těchto privilegií bylo i v baroku výjimečnou poctou.

Poslední významnou epizodou rodových ražeb byla produkce Lobkowiczů, jimž roku 1794 povolil Josef Maxmilián razit pamětní mince. V omezeném množství razili také Dietrichsteinové ve Vídni a Liechtensteinové v Opavě. Zvláštní kapitolu tvoří ražby Antonína Jana Nostic-Rieneck z roku 1730 a zmincování zlata Karlem Egonem Fürstenberk-Stühlingem roku 1787 z duhových nálezů - unikátní nález 5000 rodových dukátů s letopočtem 1772 v pražské mincovně dokumentuje rozsah této produkce.

Typologie a charakteristika

Rodové ražby se dělily podle několika kritérií. Nejprestižnější byly zlaté dukáty a vícenásobné dukáty, které sloužily především jako reprezentativní dary a prostředek tezaurace rodového bohatství. Stříbrné tolary a jejich díly měly částečně oběžný charakter, zejména v regionech kontrolovaných daným rodem. Pamětní medaile bez nominální hodnoty představovaly čistě prestižní záležitost.

Ikonografie rodových ražeb kombinovala heraldické motivy s portréty držitelů práva. Typickým prvkem byl rodový erb na averzu a latinský nápis zdůrazňující titul a hodnosti. Reverz často nesl alegorické výjevy oslavující rod nebo křesťanské motivy. Kvalita ražby obvykle převyšovala běžné panovnické mince, neboť šlo o prestižní záležitost.

Zvláštní kategorii tvořily biskupské ražby, které formálně patřily mezi rodové emise. Olomoučtí a vratislavští biskupové razili vlastní mince až do 18. století. Tyto ražby kombinovaly církevní symboliku s rodovými znaky konkrétního biskupa, což vytvářelo unikátní ikonografickou syntézu.

Zajímavosti

• Valdštejnovy rodové dukáty byly jedinými českými mincemi s portrétem nekrálovské osoby až do 20. století
• Šlikovské tolary z Jáchymova daly název americkému dolaru - z německého "Thaler" přes holandské "daler"
• Rožmberská mincovna v Českém Krumlově razila falešné pražské groše lepší kvality než originály
• Nález 5000 rodových dukátů z roku 1772 v Praze má dnes hodnotu přes 500 milionů korun
• Některé rodové ražby byly tak vzácné, že je vlastnil pouze sám rod - nikdy nevstoupily do oběhu
• Poslední česká rodová ražba vznikla roku 1938 - pamětní medaile Schwarzenbergů těsně před konfiskací majetku