Sedmnáctikrejcar

Sedmnáctikrejcar (17 krejcar) byla stříbrná mince původně v hodnotě 15 krejcarů ražená za Leopolda I. (1657-1705) o hmotnosti 6,404 gramu, jejíž hodnota byla instrukcí z 19. září 1695 změněna na 17 krejcarů, avšak beze změny čísla nominálu. Tento významný nominál habsburské monarchie byl později ražen za Marie Terezie v českých zemích, konkrétně v pražské mincovně v letech 1751-1755 a 1761-1763.

Historie

Vznik sedmnáctikrejcaru spadá do období složité měnové situace konce 17. století. Leopold I. zavedl patnáctikrejcar jako stříbrnou minci o hmotnosti 6,404 gramu, která měla vyplnit mezeru mezi drobnými a většími nominály. Mince nesla označení "XV" a byla oblíbená v obchodním styku díky praktické hodnotě.

Zásadní změna nastala 19. září 1695, kdy císařská instrukce přehodnotila patnáctikrejcar na 17 krejcarů. Toto opatření bylo součástí širší měnové reformy reagující na nedostatek mincí a inflační tlaky. Paradoxně však nebylo nařízeno přerazit označení hodnoty - mince dále nesly číslovku "XV", ačkoli platily za 17 krejcarů. Tato kuriózní situace trvala několik desetiletí.

Za vlády Marie Terezie (1740-1780) došlo k obnovení ražby sedmnáctikrejcaru s již správným označením hodnoty. V českých zemích byla ražba soustředěna výhradně do pražské mincovny. První emise proběhly v letech 1751-1755 pod vedením mincmistra Benedikta Schaumberga, který modernizoval výrobní postupy a zlepšil kvalitu ražby.

Druhá vlna ražby v Praze proběhla v letech 1761-1763 za mincmistra Petra Erdmanna. Tyto emise souvisely se zvýšenou potřebou mincí během sedmileté války (1756-1763). Pražská produkce sedmnáctikrejcarů byla určena především pro české a moravské trhy, kde byl tento nominál oblíbený pro středně velké transakce.

Hmotnost tereziánských sedmnáctikrejcarů byla snížena na 6,12 gramu při zachování podobného obsahu stříbra díky vyšší ryzosti. Po roce 1763 pražská mincovna ukončila ražbu tohoto nominálu, který byl postupně nahrazován dvacetikrejcary. Sedmnáctikrejcary zůstaly v oběhu až do měnové reformy 1857.

Technické parametry a varianty

Leopoldovský patnáctikrejcar/sedmnáctikrejcar vážil 6,404 gramu při ryzosti 563/1000, což představovalo 3,6 gramu čistého stříbra. Průměr činil 28-29 mm. Na averzu byl zobrazován říšský orel, na reverzu hodnota "XV" v ozdobném věnci s letopočtem ražby.

Tereziánský sedmnáctikrejcar měl hmotnost 6,12 gramu při vyšší ryzosti 583/1000, obsahoval tedy podobné množství stříbra. Design byl modernější - portrét císařovny na averzu s latinským opisem, na reverzu český erb a správná hodnota "17". Pražské ražby nesly mintmarku C nebo žádné označení mincovny.

Existují varianty podle mincmistrů - Schaumbergerovy ražby (1751-1755) jsou obecně kvalitnější s ostřejším reliéfem, Erdmannovy (1761-1763) vykazují známky rychlejší produkce kvůli válečným potřebám. Vzácné jsou přeražby na starších patnáctikrejcarech, kde je viditelné dvojí datum.

Zajímavosti

• Matoucí označení "XV" pro minci v hodnotě 17 krejcarů vedlo k tomu, že někteří obchodníci vyžadovali písemné potvrzení hodnoty
• Pražská mincovna vyrazila celkem přibližně 2 miliony sedmnáctikrejcarů během obou období
• Existují vzácné zkušební ražby v mědi s hodnotou "XVII" - pouze 3 známé exempláře
• Sedmnáctikrejcar byl oblíbený pro věna a svatební dary - 6 kusů představovalo přesně 1 zlatý
• Falzátoři často přeražovali levnější šestikrejcary na sedmnáctikrejcary změnou číslovky
• Poslední doložené použití sedmnáctikrejcaru v platebním styku je z roku 1865 v Haliči